História, dejiny

Podepisování příspěvků: anonymní příspěvky nebo ty, které v poli jména/přezdívky budou mít titulek nebo jiný text, mohou být smazány. Příspěvky s nakopírovaným delším obsahem, který je dostupný na jiném místě, mohou být také smazány – v takovém případě uvádět pouze odkaz, případně pár vět, nikoliv celý text systémem copy&paste. První komentář nového uživatele se zobrazí až po schválení, další již hned.

 Obnoviť

  1. Mandejci (mandejsky מנדעניא – Mandaʻnāye, arabsky الصابئة المندائيون‎ aṣ-Ṣabi’a al-Mandā’iyūn) jsou více náboženské a etnické společenství žijící převážně v jižním Íránu a Iráku. Jejich veliká komunita je však i v USA. Jde o jediné gnostické společenství, které přežívá nepřetržitě od starověku.
    V poměru k jejich významu jsou dodnes velmi málo známí, protože jsou nesmírně uzavření a i nejlepším badatelům se podařilo získat jen zlomkovité údaje. V současnosti si začínají uvědomovat jak tato uzavřenost ohrožuje jejich duchovní bohatství a začínají se otevírat veřejnosti a budují i své informační centrum v Bagdádu a dokonce dnes již existují internetové stránky (viz odkazy).

    Mandejci jsou národem bez dějin a jejich minulost lze pouze více méně rekonstruovat na základě jejich legend a dalších mimomandejských pramenů. Jejich původ není znám a pouze lidová legenda uvádí jejich pobyt v Egyptě. Odsud uprchli před Mojžíšem a jeho následovníky. To patrně naznačuje, že byli součástí a jedním z pozůstatků kmenového svazu Hyksósů, který si podrobil Egypt na zhruba 200 let a v zemi zůstal ještě nějakou dobu poté, co faraóni Sekenenre Tao, Kamose a Ahmose porazili vojenské vedení Hyksósů se sídlem v Avaridě a vyhnali je ze země. Jedná se však pouze o spekulaci.
    Potom mizí na zhruba 1000 let z historie. To se dobře kryje s možností, že jsou buď totožní nebo alespoň spjatí s esény, kteří sídlili především v pustině kolem Mrtvého moře. Ztotožnění poskytuje Jan Křtitel, neboť ten byl podle moderních badatelů esén. Eséni byli mnohem více orientováni na tradiční judaismus než dnešní mandejci, protože od roku 160 př. n. l. ne zcela ortodoxní Židé a ti se začali přidávat k početným Mandejcům. Iosephus Flavius uvádí, že v jeho době jich mohlo být až 10 000. Sám byl po určitou dobu jejich členem.
    Eséni stáli v čele židovského povstání a po jeho porážce jejich zbytky uprchly ze země. To samé nám o Mandejcích říkají mandejské legendy, v nichž lze nalézt i další dokonalé shody, které dokazují, že jde jen o dvě jména stejného společenství. Mandejci nejprve pobývali v oblasti dnešního Bagdádu, později se dostali až do jižního Íránu a Iráku, a protože byli čas od času vystaveni pronásledování. Uchýlili se do bažin v deltě Eufratu a Tigridu.

    V červnu 1990 vyslali delegaci do Vatikánu, aby navázali vztahy s Římskokatolickou církví.

    Mandejství je náboženství Mandejců, blízkovýchodní etnické skupiny s velice přísnými pravidly a dodržující pradávné rituály, díky nimž je jejich život v civilizované společnosti velmi obtížný až nemožný. Nejčastějším rituálem je u nich „křest“ (masbuta), který je velice často opakován. Musí být vykonáván vždy v tekoucí vodě ponořením.
    Tolik wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandejstv%C3%AD
    Základní charakteristika mandejství

    Mandejci jsou náboženskou/etnickou skupinou. Naše znalosti o počátcích a původu mandejství jsou značně hypotetické. Mandejství je gnostickým náboženstvím s důrazem na křtitelské praktiky a na rituály podporující vzestup duše. Mandejství je jediným dodnes praktikovaným gnostickým náboženstvím, jehož počátky sahají prokazatelně do pozdní antiky…https://www.htf.cuni.cz/HTF-395.html
    https://books.google.cz/books?id=NcBmDwAAQBAJ&pg=PT492&lpg=PT492&dq=Mandejstv%C3%AD&source=bl&ots=gxJUnFXzBf&sig=EeJguSA1Z_bDA-qk15oePRXSGQs&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwix4vaJzpfeAhUyhqYKHU1fB98Q6AEwCnoECAQQAQ#v=onepage&q=Mandejstv%C3%AD&f=false

  2. Pyramídy v Markušovciach. Kóta Zulu 664
    http://kotazulu664.sk

    Projekt Kóta zulu 664 si získává pozornost odborníků a přátel, nejenom ze Slovenska. 10. 9. 2017 se uskutečnilo vůbec první veřejné setkání pod Kótou zulu 664. Naměřené hodnoty byly vysoko nad běžným průměrem, s postupem do hlubin tunelu se zvyšovaly až na maximálně měřitelnou hranici 2 000 000 záporných iontů/cm3. Proto jsem báňské dílo u Markušovců, staré 40 let, pojmenoval Iontový tunel. Děkuji všem za podporu. Zdejší příroda je čistá a neposkvrněná. Příroda nám zdarma nabízí prostředí, životní energii a zdravotní výhody, které v takové síle jinde nenajdete. Využívejme proto Kótu zulu 664 s úctou a pokorou. Chraňme společně Kótu zulu 664. Děkuji. Jiří Matějka

    J.Matějka:
    – Zulu je starý africký kmeň. Najstarší africký kmeň v Afrike založil prvé civilizácie, staval neznáme stavby… Potomkovia dodnes žijú v Afrike, sú však potlačovaný a vymazávaný z histórie. Došlo to tak ďaleko, že im tohto roku zobrali volebné právo…
    Tak, ako kedysi Slovania obývali celú Európu, mali svoje písmo, mali ako prví písmo, mali svoje nástroje 1000 rokov pred dobou bronzovou a existovali po celej Európe, tak sú dnes Slovania potlačovaný, sú zámerne vymazávaný z histórie. To je na vysvetlenie toho, prečo bola hora nazvaná Kóta Zulu 664.
    https://www.youtube.com/watch?v=56_TrQ_Hgug

    2D a 3D pohľad, podržaním CTRL+myš sa mapa otáča okolo zvoleného bodu
    https://www.google.com/maps/@48.8966429,20.6495557,1258m/data=!3m1!1e3

    https://www.google.com/maps/@48.9180606,20.642037,898a,35y,166.78h,65.41t/data=!3m1!1e3

  3. Val obrů (také Spečený val, Dlouhý val, slovensky Val obrov, Spečený val, Dlhý val, německy Teufelsmauer, latinsky Fossa giganteum) je mohutný, asi 60 kilometrů dlouhý[1] zemní val na Slovensku.
    https://www.slavorum.org/wp-content/uploads/2016/07/skessugardur-the-rampart-of-the-two-giantesses-in-east-iceland-5-758×504.jpg
    Probíhá od vrchu Sitno na jih přes Štiavnické vrchy, Pečenice, Dudince, Dolné Semerovce až k řece Ipeľ. Andrej Kmeť, který val svého času studoval, jeho průběh v roce 1900 stanovil až ke Zvolenu. Podle Kmetě a dalších autorů existovaly ještě dvě paralelní větve valu, první na západním břehu Hronu a druhá na západním břehu Ipľu (z té se ale nezachovaly žádné pozůstatky).[2] Je možné, že val je pokračováním Sarmatských valů ve východním Maďarsku.
    http://www.slovenskehrady.sk/speceny-val-pecenice/obrazok-okno/21/en
    https://www.slavorum.org/wp-content/uploads/2016/07/valobrow.jpg
    https://www.slavorum.org/wp-content/uploads/2016/07/val_obrov-747×560.jpg
    Val je na báze 12-15 m široký, na temene má šírku 2-4 m, výška je 2,5-3 m. Zemina valu je na niektorých miestach (podľa novších zistení je takých miest veľmi málo) spečená pri vysokej teplote (odtiaľ názov „spečený“); spečenie pravdepodobne nastalo len krátko po stavbe valu.

    • Zaujímavé, ďakujem za odkaz…
      https://spravy.pravda.sk/regiony/clanok/277801-archeologovia-skumaju-letecky-aj-val-obrov/
      http://reginazapad.rtvs.sk/clanky/regionalna-publicistika/23128/speceny-val-v-peceniciach

  4. Čertová brázda byla význačná linie v krajině, která podle legendy spojovala Sázavu s Chotouní. Liniový útvar, který dal pověsti vzniknout, již není v terénu patrný . https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Certova_br%C3%A1zda
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c5/Mapa_vrstvy3.jpg
    Interpretace Čertovy brázdy jako pozůstatku pravěké stezky dobře odpovídá poznatkům o vedení pravěkých stezek popsaným v knize Radana Květa Staré stezky v proměnách věků.[6] Podle Květa vedení starých stezek v krajině navazuje na síť poruch zemské kůry a hydrografickou síť, které jsou pro topografii krajiny určující. Právě Čertova brázda vedoucí podél Kouřimského zlomu a propojující přímou cestou brody na Sázavě a na Labi, aniž by křížila další významné vodní toky, je typickou ukázkou přirozeného vedení staré stezky v krajině.
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dd/Brazda_1903.jpg/320px-Brazda_1903.jpg
    Stará vojenská mapa, červeně trasa brázdy dle Miškovského a Kuffnera, modře trasy dle Bernata a Štědry https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b3/Devils_furrow_01a.jpg
    Střední část Čertovy brázdy na staré vojenské mapě. Červeně trasa brázdy dle Miškovského a Kuffnera, modře trasy dle Bernata a Štědry https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Devils_furrow_02a.jpg/1024px-Devils_furrow_02a.jpg
    Soustava cest Čertovy brázdy nad Kouřimským zlomem https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/65/GEO15.jpg

  5. Kompletný zoznam pokusov o vyhnanie džúsov z rôznych krajín sveta (1030 prípadov) aj so zdrojmi na literatúru

    https://lordmolyneaux.wordpress.com/2018/05/02/complete-list-of-jewish-expulsions-908/

  6. HISTÓRIA A SÚVISLOSTI POZDRAVU „NA STRÁŽ !“
    Doc. ThDr. Alojz Miškovič (1902-1967)
    Činovník Slovenského katolíckeho skautingu (SKS),
    rímskokatolícky kňaz, slovenský historik, učiteľ.

    … bol vodcom značnej skupiny Slovenských katolíckych skautov na Jamboree 1933 v Gödöllö… vo februári alebo v marci 1934 v SKS zaviedol skautský pozdrav “Na stráž!” …

    Počiatky organizácie Sokol sa kladú v Čechách do r. 1862 (Tyrš, Fügner), na Slovensku do r. 1866 (Zoch).
    V r. 1919 Česká obec sokolská organizovala “Sokolské stráže”.
    Sokoli so Zväzom robotníckych telocvičných jednôt vytvorili “Národnú stráž”.
    Spolu s ďalšími dobrovoľnými organizáciami vytvorili oddiely “Stráže slobody” organizované vojenským spôsobom do 4 plukov v Čechách.
    Pluky Stráže slobody, najmä 1.(pražský) pôsobili aj na Slovensku. Sokolské “Na stráž” nájdeme na českých sokolských odznakoch…

    zdroj:
    http://www.trencan.6f.sk/SHS/CV1902-MiskovicAlojz.pdf

  7. Výstavba pri meste Tomsk – autor Valery Uvarov. Prezentácia má 7 častí.
    V blízkosti bude komplex pre 8000 ľudí.

    Konstrukční fáze pyramidového komplexu u města Tomsk na Sibiři.
    http://energyoflife.cz/valery-uvarov-2/prvni-pyramidovy-komplex-ve-svete/prvni-pyramidovy-komplex-ve-svete-faze1/

  8. Pevnosti v tvare hviezdy, stavby s kruhovým pôdorysom, násypy…
    https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1GZr_z7paiZuEtxnlLqBHBpUeZz0

    Popis k mape od autora:
    Červená farba – sú vyznačené mestá hviezd, ktoré sú viditeľné na celej mape alebo len ich fragmenty.
    Modrá farba – mestá hviezd vymazané z tváre Zeme, alebo ich som nemohol nájsť na mape, ale zmienka o tom, ktoré sú na starých mapách a rytinách.
    Oranžová farba – boli pridelené pevnosti, mestá a iné miesta, kde boli možné mestá hviezdy, ale nemám dôkazy o tom (alebo to neudržal včas).
    V iných farbách som označil zaujímavé predmety, ako je Zmiyiv Valy, nálevy z výbuchov atď…

    Facebook s fotografiami, obrázkami, menami a popismi miest hviezd: https://www.facebook.com/zviozdykreposti/

    Města a stavby ve tvaru Hvězdy
    https://www.psychologiechaosu.cz/zeme/mesta-stavby-ve-tvaru-hvezdy/

    Ruiny pevnosti z roku 1635 na rieke Dneper. Koncom 20 storočia bol pod pevnosťou odkrytý žulový lom. Východná časť pevnosti bola zbúraná na 40 metrov k rieke Dneper a 40 metrov pod úrovňou hladiny rieky.
    https://www.youtube.com/watch?v=tvZO-TMTF_w

    Cirkevné stavby a kopule chrámov ako rezonátory a zariadenia pre prenos atmosférickej elektriny v minulých storočiach
    https://www.youtube.com/watch?v=3VMp2vSjazA

    Ruiny želežničných tratí
    https://www.youtube.com/watch?v=8NSnj4R_7Tw

    Historické mapy
    http://www.retromap.ru/

  9. Atlantída, že sa mala pôvodne nachádzať na mieste zvanom Oko Sahary, ktoré je tak rozľahlé že kružnice zo zeme vyzerajú ako kopce a kruhový tvar sa odhaľuje až pri leteckých záberoch a pohľade z vesmíru.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Oko_Sahary
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/ASTER_Richat.jpg/1024px-ASTER_Richat.jpg

    Plato: “Hlavné mesto Atlantídy pozostáva z kružníc zeme a vody”
    Plato: “Boli tam prekladajúce sa zóny mora a zeme, väčšie a menšie, jedno obkolesujúce druhé, boli 2 kružnice zeme a 3 kružnice vody, akoby boli vysústružené na sústruhu.”

    https://youtu.be/oDoM4BmoDQM?t=4m38s

    Bola zničená za jeden deň a jednu noc.
    Plato: “Atlantída sa po zemetrasení stala nepriestupnou bariérou bahna pre prieskumníkov plaviacich sa do oceánu.”

    Vo videu deštrukciu opisujú ako následok zemetrasenia a tsunami, ale to nevysvetľuje vznik púšte všade dookola…

    • No to sa podľa mňa stalo asi pred 1000 rokmi. Keď si dáš google earth a začneš sledovať zužujúci sa pás púští až k Himalájam, tam nájdeš miesto dopadu. Ešte aj v oceánoch nájdeš oblúky náplav až po ameriku, v strede preliatu – ale už oveľa menej púští. Pomohla v zdialenosť.

      • Těch katastrof bylo více:
        Zhruba v období 2500 až 2000 rokov pred naším letopočtom sa udiala v Európe obrovská prírodná kataklizma, po ktorej značná časť populácie haploskupiny R1a1 prakticky takmer vymizla, a príchodzia turkojazyčná haploskupina R1b1a2a osídlila opustenú západnú Európu. V tom istom období sa rozdelila haploskupina I na dve dominantné zložky I1 a I2.
        Archeologické nálezy z tohto obdobia v Škandinávii odhaľujú množstvo starovekých ľudských pozostatkov s rozdrvenými lebkami, podľa ktorých dostalo toto obdobie i názov „obdobie rozdrvených lebiek“. Charakteristické pre tieto nálezy sú prevládajúce pozostatky žien a detí. K týmto možno priradiť i nález v Nemecku, kde skupina 13 ľudí pozostávajúca prevažne z detí a starých žien, bola pozabíjaná rozdrvením lebiek alebo kamennými strelami uviaznutými v kostiach. U dvoch chlapcov a jedného starca bola urobená analýza DNA, pričom u všetkých troch išlo o „starú“ vetvu R1a. Analýza miesta ukázala, že ženy a deti boli zabité v čase neprítomnosti dospelých jedincov. Datovanie nálezu bolo stanovené na rok 2600 pred n.l.
        Podľa Kľosova a jeho analýzy Y-DNA3, druhé preosídlenie Európy nositeľmi R1a1 sa uskutočnilo niekedy v období od 900 až 500 pred. n.l. do polovice prvého tisícročia nášho letopočtu [viď mapka – modrá]. Škandinávske haplotypy haploskupiny R1a1 sa teda vzhľadom k ich predkom delia na dve skupiny. Staroveká skupina, tá má spoločného predka okolo roku 2100 pred n.l., čo je v súlade s archeologickými nálezmi, pričom sa predpokladá, že ide o nositeľov „kultúry šnúrovej keramiky“. Druhá relatívne mladá skupina má spoločného predka okolo roku 300 n.l. ± 220 rokov (približne. 4. storočie) alebo 525 ± 320 n.l. (približne 6. storočie), čo rovnako súhlasí s archeologickými i historickými údajmi, aj keď tie sa začali črtať len nedávno. Práve v tejto druhej osídľovacej vlne spoznávame historických Germánov.
        Je preukázané, že mladé škandinávske haplotypy R1a1 vykazujú maximálnu možnú zhodu zhodu s haplotypmi tej istej haploskupiny R1a1 Strednej Ázie (Kirgizko). Spoločný predok „kirgizskej vetvy“ a mladej „škandinávskej“ vetvy žil okolo roku 1000 pred n.l. Zhruba v tomto období sa začalo druhé osídľovanie Európy nositeľmi haploskupiny R1a1, tentokrát z Ruskej roviny. Príchod predkov dnešných Škandinávcov zo Strednej Ázie podporujú archeologické nálezy z obdobia 375 až 550 n.l. Vo vykopávkach v Škandinávii bolo objavených množstvo figúrok s aziatskými motívmi, ktoré sú pripisované Skýtom 4.
        Migrácia tak veľkej skupiny ľudí zo Strednej Ázie sa musela zákonite prejaviť i pribraním iných haploskupín ako je R1a1. Susedstvo Árijov s južnou Sibírou spôsobilo pravdepodobne čiastočné premiešanie sa R1a1 s pôvodnými obyvateľmi stepnej oblasti Sibíre, u ktorých dominuje haploskupina Q (v súčasnosti Ketov a Seľkupov). No a táto haploskupina Q, i keď v malej miere, nachádza sa i v Európe, prevažne v severnej a strednej časti. Kľosov4 urobil analýzu Y-DNA Škandinávskych haplotypov Q. Výsledok preukázateľne potvrdzuje, že nositelia „mladej“ škandinávskej haploskupiny R1a1 a nositelia škandinávskej haploskupiny Q, prišli na sever Európy v rovnakom čase a z rovnakého územia – z oblasti Strednej Ázie.

      • Google earth vyžaduje stažení prohlížeče Chrome :-(

        • hm, skús smartfón ak máš. Napr. to je pekne vidieť v navigácii HERE. Tiež si tam vieš pootáčať guľku (matičku Zem :))

        • Po inštalácii google earth som potom odinštaloval iba chrome, obkecáva potom, že prečo? :)) Modrá gulička matička funguje i bez neho :)

          • Funguje, už jsem na to přišla jak stáhnout. Mezi Austrálii a Antarktidou se pod vodou nachází tři kužely, musím se na to o víkendu pořádně podívat.
            Jinak těch jizev i v okolí Finska je dost. Celá ta krajina je zvláštní.

  10. Dnes mi končí předplatné na Matrixu.
    Parazit, Starikov tentokrát situce z Ruska.
    Kdo zorganizoval únorovou a říjnovou revoluci v Rusku a listopadovou revoluci v Německu? Ruská i německá revoluce byly zorganizovány britskou tajnou službou za možné podpory Spojených států a Francie. Cílem první světové války bylo donutit dvě velmoci vzájemně se vykrvácet a nakonec zde zažehnout revoluce. Všemožné politické strany byly použity k dosažení tohoto cíle – ruští socialističtí revolucionáři, kadeti, menševici, bolševici a v Německu pak nesourodí sociální demokraté. Ovšem ne vše šlo přesně tak, jak si to Britové naplánovali. Když Německo našlo svého řezníka – Gustava Noskeho, chopili se bolševici rozhodné taktiky vraždění svých politických oponentů. Vypuštěni do Ruska britskou tajnou službou – díky tajné dohodě s německými tajnými službami – kam byli dopraveni v „zapečetěném vagonu“, odmítli bolševici opustit politickou scénu. Bolševici, kteří se ukázali být nadanými a nemilosrdnými organizátory, postupně vyhráli ruskou občanskou válku a vytrhli se z vodítka svých britských mecenášů.

    Když se prach po kolapsu Ruského impéria usadil, vynořila se nová forma, na kterou Britové ohromeně zírali. Místo obří, avšak předvídatelné říše carů se vynořila o trochu menší, ale zcela nepředvídatelná nová země – Svaz sovětských socialistických republik. V čele stáli vůdci, kteří příliš dobře znali umění pučů a revolucí a byli tudíž zdatnými konkurenty v politickém boji.

    Nicméně nová ideologie Sovětského svazu nepředstavovala sama o sobě nebezpečí. Nakonec všechna hesla, „-ismy“ a konfigurace politických systémů nejsou nic jiného než prostředky k dosažení zamýšlených cílů – sami o sobě však nejsou cílem. To je důvod, proč bolševici, poté co při svém vzestupu k moci otřásli Ruskem, byli nuceni pokračovat v politice svých korunovaných předchůdců a rychle získali všechna ztracená území. To bylo učiněno pod vlajkou marxismu, ale zdůvodnění nemělo s triumfem myšlenek vousatého Londýňana co dělat, spíše logika geopolitického střetu a prosazování národních zájmů.

    Nyní se podíváme na situaci v naší zemi na počátku dvacátých let 20. století. Nevýslovné bohatství Ruska nebylo pro svět tajemstvím. Dokonce i bez provedení nějakých geologických průzkumů lze předpokládat, že šestina Země je plná nejen písku, hlíny a kamení, přičemž na tomto rozsáhlém území se tyčila velká ruská říše. Stejně jako všechna ostatní impéria mělo i Rusko mnoho problémů díky své historii, geografii a etnickému složení. Britská tajná služba zatlačila na všechny tyto tlakové body. Nemyslete si, že Rusko zkolabovalo přes noc. Rozvratné aktivity se vršily měsíce, či dokonce roky. Práce to byla dlouhá (asi 100 let), metodická a svoji povahou pomalá. Začala hned po porážce Napoleona Bonaparteho, kdy se Rusko stalo nejsilnější mocností na evropském kontinentu, a skončila únorovou a říjnovou revolucí a ruskou občanskou válkou.

    Tudíž rozdrcení Ruského impéria bylo dokončeno, ovšem politický boj neskončil. Stejně jako samotní politici i ten byl nekonečný. Proto jakmile se SSSR začal objevovat na mapách, začaly se objevovat i pokusy o jeho vymazání. Když se tak v r. 1991 stalo, začaly být vedeny rozvratné aktivity proti Ruské federaci. „Neměli bychom si nic namlouvat: dokud se Rusko nesmrskne na velikost Monaka či Lucemburska, vždy se budou pokoušet jej oslabit a rozbít na kousky, bez ohledu na vládnoucí režim, míru jeho „demokracie“ nebo „otevřenosti“. Nadále probírají rozsah tohoto podniku a jeho financování. V r. 2007 utratily Spojené státy 43 miliard dolarů za své tajné služby. Údaje o tom, kolik za ně ročně utrácí Británie, jsou přísně tajné.“

    Nebylo to jen přání vyřídit konkurenta, co pohánělo Anglosasy ke zorganizování ruské revoluce, šlo také o to, obdarovat jej všemi těmi „osvobozujícími“ hodnotami. Ale skončilo to jinak. S Leninem v čele bolševici neočekávaně pro všechny (včetně jich samých) uvedli Rusko zpět do původního stavu. V době, kdy zakladatel sovětské vlády v r. 1924 zemřel, vše bylo stále ještě velmi křehké. Ekonomika musela být restrukturalizována a v tomto směru vypukl v SSSR boj mezi dvěma myšlenkami, dvěma jedinci, dvěma filosofiemi o to, jak zemi rozvíjet.

    Když Lenin ležel ve své rakvi, pustili se do něj Josef Stalin a Lev Trocký, kteří bojovali o to, kdo získá nadvládu nad komunistickou stranou a právo řídit zemi. Není třeba uvádět podrobnosti o životopisu těchto vůdců a všech těch pletkách v sovětské politice, o této problematice existují již tisíce knih. Nás zajímá pochopení klíčových okamžiků v tomto střetu a především pak jejich význam, protože tento boj v kancelářích v Kremlu daleko od Mnichova sehrál velkou roli v osudu tehdy neznámého německého kaprála – Adolfa Hitlera.

    Když zredukujeme všechnu tu demagogi mezi těmito dvěma stranickými vůdci do prostých a srozumitelných frází, spočíval jejich spor v následujícím: Trocký věřil, že ruská revoluce nebyla cílem, ale prostředkem zažehnutí revoluce ve vyspělejších zemích, aby se nastolilo vítězství komunismu na celém světě. Stalinovým názorem bylo, že vítězství bolševiků v Rusku bylo jedinečným fenoménem, vzácným sám o sobě, a nejdůležitějším úkolem do budoucna je dokončit etablování socialistického státu osvobozeného od volného trhu, místo zaměření se na vývoz revoluce jinam.

    Boj o stranu se točil kolem tohoto ideologického jádra. Trocký prohlásil: „Vytvoření nezávislé socialistické společnosti je nemožné v jediné zemi na světě,“ a proto vyzýval k vnější revoluční válce. „Socialistická revoluce,“ napsal, „začíná na národní úrovni, rozvíjí se na mezinárodní a je dokončena na globální úrovni. Tudíž socialistická revoluce je permanentní, v novém a širším smyslu slova: není dokončena dříve, než je dosaženo konečného triumfu nové společnosti na celé naší planetě.“

    Stalin (viz foto vlevo) a jeho stoupenci namítali a označovali autorovu teorii permanentní revoluce za rozvratný pokus, jak rozdělit stranu: “Můžeme a musíme budovat socialismus v SSSR. Ale abychom budovali socialismus, musíme především existovat. Musíme mít šanci dýchat před další válkou. Musíme zajistit, že nedojde k žádným pokusům o vnější intervenci; musíme bojovat o jistou minimální mezinárodní stabilitu…“ V reakci na to Trocký použil veškeré své nadání řečníka a polemika, aby svého méně výřečného oponenta zastínil.

    Projevy a prohlášení v době Stalina a Trockého byly většinou věnovány vzájemným obviňováním. Po předložení svých argumentů každý začal útočit na toho druhého. V tomto boji bylo poslední zbraní citování Lenina, protože všichni vědí, že když chcete, můžete vyšťourat vše. Zabývat se argumenty těchto dvou protivníků by bylo bezúčelné, byly nudné, a dokonce i nejzaujatějšího čtenáře by uspaly. Důležitější je odpovědět si na jinou otázku: Co se skutečně stalo sovětské stranické elitě? Co stojí za tímto (zdánlivě) teoretickým sporem mezi Stalinem a Trockým?

    Historici se pokusili oloupat tuny sémantických slupek vytvořených soupeři v této diskusi, aby se pokusili najít jediné jádro jejího smyslu. Ovšem pravda spočívá jinde. Leží v životopisech Stalina a Trockého; je v původu naší revoluce. Je dokonce i na místech, kde tito budoucí protivníci byli v předvečer kolapsu ruského impéria a v tom, jak se dostali na vrchol bolševické strany.

    V době únorové revoluce byl Josef Stalin ve vyhnanství na Sibiři. Dočasná vláda mu dala amnestii a umožnila mu nastoupit do vlaku do Petrohradu. Prchlivý Gruzínec se později stal horlivým stoupencem Lenina, pečlivě prováděl všechny vůdcovi příkazy a zapojil se přímo do organizování říjnové revoluce. Ale s obskurní finanční podporou, která proudila do bolševické strany, neměl nic společného.

    Trocký byl jiný příběh. Ve stejnou dobu v únoru byl v daleké Americe, kde dle vlastních slov nedělal nic. Profesí Trockého bylo “profesionální revolucionář”. Evidentně se tento druh práce extrémně vyplácí, protože Trocký se vrátil do vlasti s 10,000 dolary v kapse. V současné době, kdy se staré dobré zelené papírky značně znehodnotily, se tato částka zdá být směšná, ovšem na přelomu století byla americká měna silná. Proto v dnešních poměrech by se tato čístka rovnala 20-30 násobku, a to bylo jen to, co si strčil do kapsy samozřejmě. Na neplánované výdaje takříkajíc. Hlavní finanční zdroje dodané ruské revoluci americkými bankéři byly převedeny přes účty v neutrálním Švédsku a v kufřících nenápadných osob vstupujících tajně do země.

    Není sporu, že Vladimir Lenin byl odvezen domů v „zapečetěném vagonu“ s tlustým kufrem plným peněz. Ne, je nezpochybnitelným faktem, že bolševici se topili v penězích. Kdo jim je dal? Němci? Částečně, ale je třeba chápat, že podstatná část Leninových „německých“ peněz má původ v amerických půjčkách daných německé vládě. Stejně jako Lenin i Trocký byl napojen na jisté temné kruhy a udržoval vztahy s různými tajnými službami. Po návratu domů se dali Trocký a Lenin rychle dohromady a okamžitě zapomněli na svoji předešlou nenávist. Je třeba poznamenat, že Trocký se přidal k bolševické straně až v létě 1917, nicméně organizoval říjnové povstání a vložil se do toho více než jakýkoliv jiný bolševický vůdce včetně Lenina.

    Jinými slovy řešeno, Lev Trocký (viz foto vpravo) byl americkou investicí (či anglosaské tajné služby) v novém revolučním Rusku. Proto podnikl patřičné kroky a vyjádřil patřičné názory…

    Stačí uvést o soudruhu Trockém jediný fakt a vše se stane jasným. Na počátku 20. let řídil Lidový komisariát pro komunikaci. Bylo to pod jeho vedením, kdy tato organizace uzavřela kontrakt se švédskou firmou Nydkvist and Holm na rozsáhlý nákup parních lokomotiv.

    Vše na této objednávce je zajímavé. Zaprvé množství – 1,000 lokomotiv. Zadruhé cena – 200 milionů zlatých rublů. Ostatní podrobnosti nejsou o nic méně podivné. Není tajemstvím, že Švédsko není domovem slonů, ale fakt, že skandinávská země není ani zdaleka světovým vůdcem ve výrobě lokomotiv všem jaksi unikl. Nydkvist and Holm v té době dokonce neměla ani výrobní kapacitu na uspokojení sovětské objednávky. Proto se tyto dvě strany dohodly na transakci podle této konstrukce: rudé Rusko zaplatí předem, Švédové pak postaví továrny a pak nám pošlou lokomotivy.

    V celé své historii nevyrobila firma Nydkvist and Holm nikdy více než 40 lokomotiv ročně. Ale rozhodla se pochlapit a v roce 1921 jich vyrobila celých 50! Pak byla objednávka rozložena rovnoměrně do pěti let, během kterých Švédové použili naše peníze na vybudování továrny! V roce 1922 dostal kupující 200 lokomotiv, a od let 1923-1925 jich dostával 250 ročně. Sovětský svaz hrál navíc roli nejen kupujícího, ale také věřitele.

    A to nemá nic společného s platbou předem za lokomotivy. V květnu 1920 dostala tato firma nejen platbu předem ve výši 7 milionů švédských korun, ale také bezúročnou půjčku 10 milion korun „na výstavbu strojírny a kotelny“. Podle úvěrové dohody měla být splacena po dodání posledních 500 lokomotiv. Pokud by byla sovětská objednávka snížena, pak si Švédové mohli prostě peníze nechat! Například švédská strana mohla zpozdit dodávku a text dokumentu neobsahoval nic, podle čehož by mohl být kontrakt se švédskou společností ukončen.

    Ale ani to není vše. Tyto lokomotivy byly objednány za dvojnásobnou cenu před válkou – a nebyly koupeny znehodnocující se měnou, ale zlatými rubly! Byl to celkem skandální obrázek: přemrštěná cena, platba předem, žádné zboží. A kdy mají dorazit? Kdo ví? Jakémukoliv daňovému inspektorovi nebo auditorovi, který by viděl něco jako toto, by spadla čelist až na zem. Tento obchod smrděl jako velký skandál a bylo by to velké povýšení pro kohokoliv, kdo by tento podvod odhalil.

    Sovětský časopis „Ekonom“ napsal o tomto podivném obchodu v roce 1922. Článek vyjádřil úžas nad tímto podivným způsobem obchodování. Navíc Frolov, autor článku, položil logickou otázku: “Proč bylo nezbytné objednat lokomotivy a ještě k tomu ze Švédska? Nebylo by lepší rozvinout, či spíše podpořit domácí průmysl?” Putilovova firma v Petrohradu vyráběla před válkou 250 lokomotiv ročně. Proč ji neposkytnout půjčku? Taková obrovská suma peněz mohla „pozvednout všechny jeho továrny na lokomotivy a nakrmit jeho pracovníky“.

    Překvapuje vás toto podivné řízení soudruha Trockého? Budete ještě překvapenější Leninovou reakcí na tento článek Ekonoma. „Jsou to jasně kontrarevolucionáři, stoupenci Entente, organizovaní sluhy a špiony a pokoušejí se ovlivnit naši mládež. Musíme dohlédnout na to, abychom chytili a nadále neustále systematicky chytali tyto „vojenské špehy“ a posílali je zpátky,“ napsal vůdce proletariátu. Pak požádal Felixe Dzeržinského, šéfa tajné policie Čeka, aby dal časopis zavřít.

    Ale zpět k ceně v tomto obchodu, který byl pro Rusko tak ztrátový a který je zakázáno kritizovat: 200 milionů zlatých rublů – to je nejen kolosální suma. Byla to v té době čtvrtina zlatých rezerv země!

    Takže co toto podivné chování Lenina a Trockého opravdu znamená? Znamená, že dluhy se musí platit a sliby dodržovat. Peníze utracené za kolaps Ruska se musely vrátit. To byla jedna z dohod mezi představiteli západních vlád a bolševiky. Protože Lenin zůstal u moci tak dlouho, porušoval smlouvy se svými „partnery“ v britské tajné službě jen postupně a nakonec jich zbylo jen pár. Protože byl dosazen do čela Ruska jen proto, aby ho zruinoval, použil toto krytí, aby udělal opak, aby své území opětovně spojil. Z toho plyne logika jeho akcí. Nezaplatíme carovy dluhy. Budeme dělat ústupky. Nevzdáme se své moci a utracené peníze budou vráceny.

    Takže s Trockým je to více či méně chápáno. Co s tím má společného Hitler? K tomu se dostaneme v příští kapitole.

  11. AKO SA Z NÁŠHO UHORSKA STALO CUDZIE MAĎARSKO (1)
    Cvengrosch Oskár publikováno: 04.05.2016 Tajná historie lidstva

    …V Uhorsku sa ako úradná reč používala latinčina až do roku 1786, kedy Jozef II. dekrétom vyhlásil za úradný jazyk rakúskej monarchie nemčinu. Vo všeobecnosti to spôsobilo nevôľu a odštartovalo v Uhorsku nárast maďarského nacionalizmu. Po rakúsko-uhorskom vyrovnaní v roku 1867 sa rovnako ako v iných krajinách, i v Uhorsku šíril maďarský jazyk centrálne z hlavného mesta.

    Medzi Slovensko a slovensky hovoriace Sedmohradsko, Panóniu a Slavónsko bol takto vrazený inojazyčný klin, avšak ten klin nevytvorili etnickí Maďari v 9. storočí, ako nám to vykladajú historici, ale Turci v storočí šestnástom, keď po bitke pri Moháči v roku 1526 obsadili strednú, rovinatú časť Uhorska, na mapách označovanú i ako „turecké Uhorsko“ (obr. níže). Tu sa Turci zakliesnili na dobu takmer 300 rokov.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/tajna-historie-lidstva/182.JPG
    Mapa Uhorska 16. storočia (Lendvai)1.
    Royaume de Hongrie (kráľovské Uhorsko)
    bolo územie obývané Sclavóncami, používajúcimi Sclavónsky jazyk.
    Hongrie turque bolo „Turecké Uhorsko“,
    časť bývalého Uhorska, ktoré zabrali Turci.

    Mapa Uhorska 16. storočia (Lendvai)1. Royaume de Hongrie (kráľovské Uhorsko) bolo územie obývané Sclavóncami, používajúcimi Sclavónsky jazyk. Hongrie turque bolo „Turecké Uhorsko“, časť bývalého Uhorska, ktoré zabrali Turci.

    Po roku 1789, keď Turci utrpeli sériu porážok a stiahli sa z Uhorska, na bývalom území „Tureckého Uhorska“ neostala žiadna turecká menšina hovoriaca tureckým jazykom, ako by sa po 300 ročnej okupácii dalo očakávať, ale objavili sa tu zrazu etnickí Maďari, ktorým padla do vienka turecká pohraničná jazyková zmes, svojou stavbou odlišná od flektívnych európskych jazykov, avšak veľmi blízka svojmu zdroju – tureckému aglutinujúcemu jazyku.

    Rovnako z pohľadu genetiky, po vpáde takzvaných etnických Maďarov z 9. storočia, niet ani stopy. Mongoloidná haploskupina Q bola preukázateľne súčasťou iných dejinných udalostí (pokiaľ vieme, Maďari v Nórsku ani Švédsku nikdy neboli), takže objavenie sa Maďarov v Karpatskej kotline možno pripisovať jedine v súvislosti s tureckou okupáciou Uhorska. Zanedbateľný výskyt ďalšej mongoloidnej haploskupiny N, bola zanesená do Karpatskej kotliny pravdepodobne saskými prisťahovalcami.

    Ešte v polovici 18. storočia, bol slovenský (od Sloväne) jazyk a jeho nárečia jazykom nielen Uhorska, ale celého Rakúsko-Uhorska. Anglický etymologický slovník z roku 1756 2 vypovedá o tom, že SCLAVONSKY jazyk je popri arabskom, najrozšírenejší jazyk na svete, ktorým sa hovorí od Adriatiku po Severné more, a od Kaspického mora po Sasko. Sclavonským jazykom okrem iných hovorili i Uhri (Hungarians), pričom všetci sú potomkovia starovekých Sclavov (Sclavi), alebo Sklavóncov (Sclavonians), a Sclavónsky jazyk (Sclavonick) je ich materský jazyk, hoci používajú rozličné nárečia 2. Po maďarčine Uhrov niet ani stopy, uvádza sa jediný jazyk Sklavónsky.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/tajna-historie-lidstva/183.JPG
    Popis sklavónskeho jazyka v
    The New Universal Etymological ENGLISH DICTIONARY,
    London, z roku 17562

    Obdobne vypovedá i ENGLISH DICTIONARY z roku 1792 3, kde sa uvádza, že „skoro všetky mestá Uhorska (Hungary) majú dva názvy, jeden nemecký a ďalší Uhorský (Hungarian) a jazykom je sklavónsky dialekt (dialect of the Sclavonian)“.

    V „A new and complete DICTIONARY of ARTS and SCIENCES“ z roku 1764 pod pojmom SCLAVONIA nachádzame nasledovný text: 4

    Sclavonia, provincia Austrie, ohraničená na severovýchode riekou Drávou a Dunajom, ktorá oddeľuje krajinu od Uhorska (Hungary), je asi dvesto míľ dlhá a šesťsto široká. Jej meno pochádza od Sklavov (Sclavi), starovekých ľudí európskej Skýtie, od ktorých rovnako pochádza sklavónsky jazyk, ktorý je okrem arabského najrozšírenejší jazyk na svete, a je materským jazykom ruského, uhorského (hungarian), poľského, bulharského, karintského (carinthian), českého (bohemian) a ďalších jazykov.

    Rovnako i Kurzer Begriff vo svojej knihe Fertigkeiten und Kenntnisse z roku 1789 spomína Uhorsko (Ungarn) popri Poľsku a Rusku ako slovanskú krajinu.5

    Kedy sa odštartoval „projekt maďarizácie Uhorska“, nám načrtáva gróf Sečéni, najväčší Maďar, ktorý pred rokom 1848 (pravdepodobne niekedy v roku 1826) vyhlásil: “Maďari ešte neexistujú, tí ešte len vzniknú”.6 Tento povestný výrok zaznamenal Franz von Löher vo svojej knihe z roku 1874 s názvom „Maďari a ostatní Uhri“ (Die Magyaren und andere Ungarn). V texte knihy zreteľne rozlišuje medzi Uhrom a Maďarom a tento rozdiel je badateľný i v samotnom názve.

    Gróf Štefan Sečéni (Széchenyi, Széchenyi; *21. septembera 1791, Viedeň – † 8. apríl 1860 Döbling) bol „maďarský“ šľachtic a politik a bol dominantnou postavou reformného obdobia v 30. rokoch 19. storočia v Rakúsko-Uhorsku. Jeho rodný jazyk sa uvádza ako jazyk uhorský (ungarisch).7 Tento uhorský jazyk ovládal od detstva a na „Piaristen gymnasium“ dňa 25. marca 1803 obdržal dokument potvrdzujúci znalosť jeho rodného jazyka. Nemecky hovoriaca Sečéniho manželka omnoho neskôr písala o milej uhorčtine (Ungarische), pretože to bol materinský jazyk jej manžela.7

    Avšak o akom „Ungarische sprache“ 7 sa uvádza v jeho životopise, keď sa maďarský jazyk začal učiť približne ako 34-ročný? 8 Potvrdzuje to škandál z 12. októbra 1825, ktorý sa udial v hornej komore uhorského snemu v Bratislave, keď pred magnátmi a barónmi po prvýkrát prehovoril verejne maďarčinou (in Hungarian), avšak maďarčinou lámanou, čo svedčilo o jeho ešte v tom čase chabej znalosti maďarského jazyka. 9 Aký jazyk sa to teda učil u piaristov, keď Sečéni na začiatku svojej politickej kariéry sotva vedel v maďarskom jazyku plynule hovoriť, a ešte menej písať? 10 Nuž príčina je zjavne v tom, že v tých časoch (rok 1803) sa ešte pojem Uhorský vnímal ako Sklavónsky, teda Slovenský a rodným jazykom Sečanského (Széchenyi) bola slovenčina.

    Pokiaľ gróf Sečanský (Széchenyi) výrazným spôsobom ovplyvnil „prvú etapu“ maďarských „reforiem“, tak na jej druhú časť, počnúc rokom 1848, mal zásadný vplyv Lajos Kossuth.

    Lajos Kossuth (* 19. september 1802 – † 20. marec 1894) bol právnik, politik a bojovník za nezávislosť Uhorska od Rakúska, vodca maďarskej revolúcie v rokoch 1848-1849, a v roku 1849 predseda uhorskej vlády. Lajos Kossuth, rodným menom Ľudovít Košut sa narodil v Monoku roku 1802. Veľa času v detstve ale trávil u svojho strýka Juraja Košúta v Turci, ktorý bol veľký slovenský vlastenec (dopisoval si s Ľ. Štúrom, Jánom Kollárom a bol odporcom maďarizácie). Ľudovítov otec, Ladislav Košút, bol slovenský právnik, zeman, ktorý pochádzal z dediny Košúty v Turci (dnes súčasť Martina) a neskôr sa usadil v južnom Zemplíne.

    Košut (Kossuth) bol vášnivý bojovník za práva Maďarov, avšak kategoricky upieral tie isté práva národom Uhorska a nepripustil ani najmenšie zblíženie stanovísk s požiadavkami nemaďarských politikov. Na tých si spomenul až po príchode ruských kozákov, ktorých povolal cisár, v narýchlo pripravenom národnostnom zákone (júl 1849). Jedenásteho augusta 1849 odstúpil vedenie obrany generálovi Artúrovi Görgeymu a ešte pred porážkou maďarskej armády pri Világoši ušiel z Uhorska. Zvyšok života strávil Košut v zahraničí, najmä v Taliansku, kde naďalej organizoval protihabsburský odboj. Vypracoval niekoľko návrhov na nové štátoprávne usporiadanie strednej Európy, pričom čiastočne revidoval svoj postoj k národnostnej otázke. Slovákov zo svojich federalizačných plánov zakaždým vynechal. Košút vo svojom vysokom veku poprel svoj slovenský pôvod a rakúskych historikov obviňoval zo „svojráznosti“, že mu jeho slovenský pôvod pribásnili.11

    Pôvod generála Artúra Görgeyho, ktorý od Košúta prevzal vedenie armády, je tiež zaujímavý. Narodil sa v Toporci pri Kežmarku (*30 január 1818 – †21 máj 1916) a keď sa po bitke pri Világoši vzdal ruským vojskám, v súvislosti s tým vyhlásil: „Nestarám sa o to, za čo ma považujú. V skutočnosti nie som Maďar, ale Sclav“.12

    Kossuth obvinil Görgeyho zo zrady a takticky ho použil ako obetného baránka, aby si napravil svoju pošramotenú sebadôveru, ale i povesť, a zabezpečil si tak vedúce postavenie v maďarskom politickom exile. Historik Ervin Szabó sa domnieval, že Kossuth vytvoril legendu o Görgeyho zrade za účelom záchrany mena a popularity. Paul Lendvai sa skôr prikláňa k myšlienke, že príbeh o zrade mal poslúžiť budúcnosti, a mal vytvoriť taký historický obraz o maďarskom národe, ktorý možno poraziť iba ľsťou a zradou,13 v žiadnom prípade nie na bojovom poli. Gloriola musela byť zachovaná a veľký národ musel zostať veľkým, pretože v opačnom prípade by „uctievači“ maďarstva stratili motiváciu a vrátili by sa k svojej materinskej reči – slovenskému jazyku.

    https://www.matrix-2001.cz/files/image/tajna-historie-lidstva/184.bmp
    Výňatok z „The southern literary Messenger“ z roku 1850,
    kde sa maďarský generál Görgey vyhlasuje sa Sclava (Slovena) 12.
    Název „Hungary, Hungarian“ v tom čase bol v európskych jazykoch chápaný
    ako „ maďarský“, čo priamo dosvedčuje i samotné Görgeyho vyhlásenie.

    Výňatok z „The southern literary Messenger“ z roku 1850, kde sa maďarský generál Görgey vyhlasuje sa Sclava (Slovena)12. Termín „Hungary, Hungarian“ v tom čase bol už v európskych jazykoch chápaný ako „maďarský“, čo priamo dosvedčuje i samotné Görgeyho vyhlásenie.

    Generál Görgey však nebol jediný nemaďar v maďarskom vojsku. Noviny Lípy Slovanské z 28. apríla roku 1849 uverejnili zoznam mien vodcov maďarskej armády14:

    Z Vídně 23. Dubna. Oesterr. Corr. Sděluje přehled nejvýtečnejších vúdců v táboru maďarského vojska podle národností. Títo jsou Poláci: Czatoryski, Kamski, Dębiński, Umiński, hrabě Sobatorski, kníže Nikolavski, Bém, Benicki, Podiński, Larorski, Kamonecki, Volgorski, Dominikanus, Vetter, Klapka. Maďaři jsou: Kiss, Meszároš, Görgey, Perczel. Angličané: d’Israeli (příbuzný známeho anglického soudu parlamentu), Donnenberg. Vlachové: Reiko, Romano. Francouzi: Duchatel, Dumbuton, Saulier, Guyan. Němec: Mak, někdejší císařský ohněstrůjce, ředitel dělostřelectva, velitel v Komárně.

    Z celej plejády generality, len štyria boli oficiálne Maďari a aj z týchto sa jeden (Görgey) priznal, že bol Sclav (Skláv). Kto vie, akým rodným jazykom hovorili Kiss, Meszároš a Perczel. Meno Meszároš naznačuje, že majiteľ tohto mena sa mohol volať pôvodne Mäsiar. Zo zoznamu je zreteľné, kto vlastne v skutočnosti „robil“ maďarskú revolúciu, z čoho sa dá vydedukovať akému účelu mala poslúžiť, čo aj poslúžila, a čomu má slúžiť i naďalej.

    • Gény sú nekompromisné…

      Dnešné územie Chantyjsko-Mansijska je súčasnými maďarskými historikmi považované za ich pravlasť. V súvislosti s tým údajná jazyková príbuznosť Maďarčiny, Fínštiny, Estónčiny a tzv. ugorských jazykov chantyjčiny a mansijčiny prináša logický predpoklad, že genetický pôvod týchto národov bude aspoň z určitej časti ak nie identický, tak aspoň príbuzný.
      https://www.matrix-2001.cz/files/image/kataklyzmaticke-udalosti/193.jpg
      Územie Chantyjsko-Mansijska (červená)

      Z pohľadu Y-DNA je spoločným základným génom Chantijcov a Mansov haploskupina N1c. Tieto gény vo vysokej miere nachádzame medzi Fínmi, kde oproti ostatným haploskupinám dominujú vo výške 61 %. V Estónsku ju vlastní 38% obyvateľstva. Príbuznosť Chantijcov, Mansov, Estóncov a Fínov je zjavná ako z genetickej tak po jazykovej stránke. Tomuto konceptu však nezodpovedá genetická výbava dnešných Maďarov, medzi ktorými sa haploskupina N1c vyskytuje len vo výške 0,5 %. Z genetického hľadiska Maďari zjavne nemajú spoločný pôvod s Chantijcami, Mansami ani s Fínmi. Hovoriť preto o nejakých ugrofínskych génoch, či ugrofínskom pôvode je absolútne nezmyselné.

      https://www.matrix-2001.cz/files/image/kataklyzmaticke-udalosti/194.JPG
      Oficiálna historická téza: Migration of the Hungarians. V preklade:
      Migrácia Maďarov. 1 – pravlasť Maďarov (Chantyjsko-Mansijsko),
      2 – Veľké Maďarsko, 3 – Levédia, 4 – Etelkoz, 5 – Karpatská kotlina

      https://www.matrix-2001.cz/files/image/kataklyzmaticke-udalosti/197.bmp Haploskupina N. Najvyšší výskyt je zaznamenaný
      v severných oblastiach Eurázie.

      Ako vidieť na mapke rozšírenia haploskupiny N1c v Európe, výskyt 0,5 % N1c v Maďarsku je štatisticky porovnateľný s výskytom v okolitých krajinách strednej Európy, dokonca v nejednom prípade je maďarské 0,5 % výrazne nižšie. Pre porovnanie: v Nemecku 1% (v západnej časti Nemecka dokonca 2 %), v Rakúsku 0,5%, v Chorvátsku 0,5%, v Českej republike 0,5%, v Macedónsku 0,5%, v Moldavsku 1,5 %, v Poľsku 4%, v Rumunsku 0,5%, v Srbsku 2%, vo Švajčiarsku 1%, na Ukrajine 7,5%, v Bielorusku 10%. Na Slovensku je výskyt haploskupiny N1c dokonca 6 krát vyšší (3%) ako v Maďarsku! Podľa genetiky by potom Slováci mali byť ešte maďarskejší Maďari ako samotní Maďari. Do oči bijúce je tiež to, že nejedna krajina susediaca s Maďarskom má v populácii vyšší podiel tejto „ugrofínskej haploskupiny“ (Ukrajina, Slovensko, Srbsko).,

      https://www.matrix-2001.cz/files/image/kataklyzmaticke-udalosti/197.gif
      Haploskupina N (N1c1) – detailný pohľad na Európu. Zdroj: Eupedia

      Zaujímavým sa javí tiež fakt, že v Litve disponuje N1c 42 % obyvateľstva a v Lotyšsku 38%, pričom lotyština aj litovčina nie sú príbuzné ako estónčine tak ani fínštine, o maďarčine ani nehovoriac. Obdobne v Poľsku je výskyt N1c vo výške 4% v Bielorusku 10%, pričom v histórii oboch krajín o nejakej maďarčine ani len nechyrovali. Z uvedeného je zrejmé, že 0,5 percentný výskyt haploskupiny N1c v Maďarsku je výsledkom iných dejinných udalostí ako takzvaný príchod „Maďarov“, alebo inak povedané, výskyt N1c v strednej Európe je prirodzeným genetickým „nánosom“, na ktorom je zreteľné, že jeho percentuálny výskyt medzi obyvateľstvom sa od epicentra (Fínsko) smerom k jeho okraju postupne znižuje. Územie Maďarska je jeho okrajovou a bezvýznamnou oblasťou.
      V tejto jednoznačnej avšak nepríjemnej situácii zástancovia maďarstva (nemálo ich je i na Slovensku, dokonca v samotnej Matici Slovenskej) operujú argumentom, že „Maďari vpadli do Karpatskej kotliny už geneticky premiešaní“. Zdôrazňuje to i Lendvai slovami, že jediným vedeckým dokladom etnogenézy Maďarov je ich jazyk, ktorý je v Európe jedinečný a vyvinul sa z ugrofínskej jazykovej rodiny. Otázka znie, či je vôbec možné hovoriť ugrofínskym jazykom bez ugrofínskych génov?

      Zhrňme si tajomné putovanie Maďarov z ich pravlasti. Staromaďarské kmene pôvodne žili na západných alebo na východných svahoch Uralu (Lendvai). Okolo 1. storočia p.n.l. sa maďarské kmene odtrhli od ugorskej etnickej skupiny a spolu s inými etnikami sa vydali na juhozápad. Pod vplyvom turkických a iránskych kmeňov si osvojili nomádsky a pastiersky spôsob života. V dynamicky vznikajúcich a rovnako rýchlo zanikajúcich osadách sa z pôvodných rybárov a lovcov čoskoro stali roľníci a chovatelia dobytka (Lendvai).

      Až do polovice 9. storočia kočovali maďarské kmene na onogurských stepiach medzi Donom a Dneprom na západnom okraji Chazarskej ríše. Na čele siedmich maďarských kmeňov boli vojvodovia, z nich prvým bol vojvoda Levéd, podľa ktorého pomenovali svoje staré sídla Levédia (Steinhübel). Od roku 830 sa maďarské kmene nachádzali na obrovskom území sútoku viacerých riek medzi Donom, Dunajom a Čiernym morom (Etelköz) spolu s nomádskymi turkickými kmeňmi, Alanmi a Slovanmi (Lendvai).

      Maďari sa zaplietli do bulharsko-byzantskej vojny (894-896), na ktorej konci stratili Etelköz, odkiaľ ich vytlačili ich starí nepriatelia Pečenehovia. Preto Maďari oslabení porážkou v Bulharsku a ustupujúci pred Pečenehmi uzavreli ešte v I. polroku 896 dohodu s Moravanmi, podľa ktorej mohli prekročiť Karpaty a vstúpiť do Potisia. Moravania „prijali k sebe nemalý počet Maďarov“, teda nie všetkých. Väčšia časť Maďarov zostala aj po roku 896 za Karpatmi, na území neskoršej Halíče (Steinhübel).

      Vpád 250-tisícového vysoko militantného etnika do Karpatskej kotliny, ktoré podľa oficiálnej historiografie v priebehu niekoľkých desaťročí prebralo mocenskú taktovku v Uhorsku, muselo zanechať genetické stopy nielen na území dnešného Maďarska, ale v celom Uhorsku. Z 250-tisíc prišelcov mohla byť približne polovica mužov (ak nie viac). Dokonca niektoré zdroje uvádzajú, že do Karpatskej kotliny vpadli len vojenské družiny Maďarov bez žien. Každopádne, bojovníci majú v sebe prirodzenú agresivitu, ktorá sa prejavuje i v nekompromisnosti voči ženskému pohlaviu, hlavne na obsadených územiach.

      • Výsledkom muselo byť jednoznačné odovzdanie mužskej Y-DNA „starých maďarov“ na obsadených územiach prevažnej časti žien pôvodnej populácie a samozrejme i ženám vlastným. To sa však zjavne nestalo. Historici nás teda svojimi tvrdeniami o „starých Maďaroch“ nepriamo presvedčujú, že títo nemali zjavne žiadnu mužskú potenciu, respektíve družiny, ktoré vpadli do Karpatskej kotliny už v tých časoch nemali vo svojej genetickej výbave žiadne ugrofínske gény N1c! O akomsi “premiešaní” nemožno hovoriť, pretože pri “premiešani” dochádza k vytvoreniu zmesi rôznych génov, medzi ktorými by malo byť i určité a nie zanedbateľné percento Chantyjsko-Mansijskej zložky. Tá však zjavne chýba!

        Y-DNA sa totiž prenáša len po paternálnej línii, teda po mužských potomkoch z otca na syna atď. Ak dnešní „Maďari“ nedisponujú ugrofínskou haploskupinou N1c, nemohli ich mať ani ich otcovia, otcovia ich otcov a tak ďalej. Maďarstvo sa týmto dostáva do pomerne krkolomnej situácie. Ak máme veriť oficiálnym rozprávkam o pôvode Maďarov, ostáva len možnosť, že z Uralu síce vyšli ako N1c, no do Karpatskej kotliny vpadli ako všetko možné, len nie N1c. Napriek tomu im maďarský jazyk zostal. Genetická avšak nie jazyková premena sa teda musela udiať niekde medzi týmito dvoma bodmi, v období medzi 1. až 9. storočím. Lendvai to maskuje slovami: nie je známe s akými národmi sa dostali do užšieho styku. Jediným prameňom o najstarších dejinách Starých Maďarov, ako aj o období ich príchodu do vlasti, sú mýty, ktoré však vznikali až o dve či tri storočia neskôr.

        Podľa historikov prišli Maďari do styku s turkickými kmeňmi, Alanmi a Slovanmi. V bájnej Levédii, ako i v Etelköze, Maďari, nositelia haploskupiny N1c zrejme iba lovili alebo bojovali, kým deti im s ich ženami plodili Slovania, Turci a Alani. Ženy potom z pokolenia na pokolenie udržiavali maďarský jazyk tak intenzívne, že napriek polyetnickému zloženiu obyvateľstva tohto územia dominantným jazykom sa tu stal ugorský, čiže maďarský jazyk a pomenovanie etnika ako „Maďari“ (Lendvay). Pri takej dokonalosti je zarážajúce, ako sa do základnej slovnej výbavy, ktoré je špecifická u každého národa, dostali cudzie slová, prevažne slovenského pôvodu.

        Pretože napríklad maďarské róna je rovina (zo slovenského rovina, vynechaným strednej časti “vi”), mocsár je slovenské močiar, folio je rieka (z latinského flumen; fl., resp flo sa používa ako skratka na mapách), patak je slovenské potok, puszta je slovenské pustý, pustatina, föld je zem (ako pôda; pochádza zo slovenského pole – zámena F-P), kő je slovenský kameň (vynechaná koncovka „meň“), felleg je oblak (F-W; z nemeckého wolke), pázsit [pážiť] je slovenský trávnik, pažiť; pata je kopyto (zo slovenského päta), láb je noha (zo slovenského laba), korbács je ako slovenské korbáč, röhög je slovenské rehotať sa, rőzse je slovenské raždie, gazda je slovenské gazda, ganaj je hnoj, trus (zámena G – H), lövész [lovés] je strelec (od slovenského lovec), puszi je bozk alebo slovenská pusa, szoknya [sokňa] je slovenská sukňa, sapka je slovenská čiapka, bolha je slovenská blcha, kása [káša] je slovenská kaša, ritka je slovenské riedky, genny je slovenský hnis (zámena G – H), gége je hrtan (zo slovenského gágor), forr je vrieť (zámena F-V; zo slovenského var), ivás je pitie (zo slovenského piť, pitivo, pivo – strata počiatočného „p“ – piváš) a tak ďalej.

        Takýchto základných slov je pomerne veľa. Lendvay uvádza, že pod vplyvom turkických a iránskych kmeňov si osvojili nomádsky a pastiersky spôsob života… a že z pôvodných rybárov a lovcov čoskoro stali roľníci a chovatelia dobytka. Nuž títo nomádi azda nemali vlastný výraz pre pustatinu, rieku, potok a močiar? Títo roľníci nemali azda polia? Nepoznali hnoj, neprevárali vodu, nepili a nevarili kašu? Nebozkávali sa a nemali blchy? Nepoznali farby, nepoznali zvieratá (pes, mačka, medveď, býk, straka, vrabec, páv, somár, byvol, vydra, úhor, potkan, gunár, rak, suka atď.), nepoznali med, huby, repu, slamu, raž, zrno? Neobedovali, nevečerali, nepoznali cesto a ani nevarili? Naozaj čudné spoločenstvo. Nielen maďarskí muži, ale i maďarské ženy museli zlyhávať na celej čiare. No zdá sa že nie len oni. Historické názvy maďarských „bájnych“ vlastí, sú v tejto súvislosti tiež podivuhodné.

        Ako už bolo spomínané na čele siedmich maďarských kmeňov boli vojvodovia a z nich prvým bol vojvoda Levéd, podľa ktorého pomenovali svoje staré sídla Levédia. Tu došlo obdobne ako v mnohých maďarských slovách odvodených zo slovenských nárečí, k strate počiatočného písmena. V prípade mena Levéd a Levédia je to písmeno „S“, takže pôvodné prvé meno bájneho „Maďara“ bolo „Slevéd“ a krajina „Slevédia“ respektíve „Slevétia“, čo je až nápadne identické zo „Slevénia“ – Slovensko, na čele ktorého stál „Sleven“ (Slevéd) – Sloven. Ďalšia bájna vlasť – Etelköz sa geograficky nachádzala na západnom okraji Chazarskej ríše. Chazarom sa v rôznych starých prameňoch hovorilo i Kasari, či Kozari. Etelköz bol teda „vedľa Kozarov“, skrátene – bez slovanskej koncovky „vedľa koz“. Tu opäť došlo k strate počiatočného písmena, tentoraz písmena „V“, takže dostávame „edlakoz“ alebo príbuzné fonetické zápisy „etlakoz“, či „etelkoz“, ktorý je identický s maďarským Etelköz.

        Zdá sa, že „pajcovatelia“ histórie sa ani priveľmi nesnažili byť originálni. Obdobný „prehmat“ nachádzame i v názve „Alföld“, čo je veľká rozsiahla nížina na východe dnešného Maďarska. Názov opäť postráda počiatočné písmeno „V“, takže názov veľkej nížiny znel pôvodne „Valfold“, respektíve „Velfold“, čo je mierne skomolené slovenské „Veľ-pol-e“ teda „veľké pole“ (ako v slovách veľhad – veľký had, veľmoc – veľká moc, veľryba – veľká ryba, veľmajster – veľký majster, veľtrh – veľký trh, veľtok – veľký tok atď.). Tu možno spomenúť, že celkovo toponymické názvy v Maďarsku prešli v období maďarizácie rozsiahlymi zmenami, no napriek tomu je početnosť slovenských toponymických pomenovaní stále veľmi vysoká.

  12. Otázka, kdo dosadil Hitlerův režim k moci, je klíčová pro pochopení všech následných tragických událostí. Nesprávné vyhodnocení období „raného nacismu“ vede k chybnému hodnocení příčin druhé světové války – hádanky a záhady se násobí. Pokud máme věřit historickým knihám, pak političtí vůdci jednají v rozporu s veškerou logikou a selským rozumem. Ale to je prostě nemožné – již jsme řekli, že naprostí šílenci se do úřadu nedostanou. Státníci usilují o odměny jim poskytované ve formě moci, a to předpokládá logiku jejich činů. Pokud je vláda vedená loutkou, pak i ta má stále potřebu moci, jen ne vlastní – a v tom je celý ten rozdíl!

    Je důležité pochopit, že každé rozhodnutí je činěno na základě politických či ekonomických dividend, které země sklidí, ať už je zcela nezávislá, nebo ať je její suverenita jen kašírovaná, v kterémžto případě jde benefit „šéfovské“ zemi. A pokud, po přečtení historického výzkumu o předvečeru druhé světové války, máte dojem, že všechny světové vlády byly řízeny pomatenci, kteří nechápali zjevné důsledky svých činů, pak to znamená, že sám jeho autor nepochopil o tomto období nic.

    Abychom řádně vyhodnotili činy světových vůdců, musíme se vrátit o několik let zpět a ponořit se do špinavé kuchyně ruské a německé revoluce. Začněme tou německou. Ta začala na pozadí těžkých bojů v Německu na všech frontách. Nicméně je nemožné vysvětlit jeho vojenskou porážku. Tedy můžete, ale jen když zapomenete na pár důležitých faktů. Jedním z nich je, že v r. 1945 bylo Německo zcela okupováno a stále vzdorovalo do posledního muže. Když začala revoluce v r. 1918, ani jeden nepřátelský voják se nedostal na německou půdu. V první světové válce Německo neznalo hrůzy bombardování, o to více kobercového, které dokázalo vymazat stopy po jakémkoliv městě ze zemského povrchu. Německo trpělo velkými ekonomickými problémy, ale v Berlíně a Hamburku nebyl hlad v takovém měřítku jako v Leningradu v r. 1941. Takže proč došlo k revoluci?

    Protože byla uvedena do pohybu. Stejné síly, které zničily Ruské impérium v únoru a říjnu, byly nyní připraveny pohřbít svého druhého geopolitického konkurenta – říši císaře Wilhelma. A opravdu ji pohřbily! Umělý kolaps Německa vytvořil úrodnou půdu pro nacisty, aby rozjeli svou agendu.

    „Říkám vám, že až se dostanu k moci právními prostředky, vytvoříme nacistický soud a pomstíme listopadovou revoluci a mnoho krků dle práva přijde o hlavu.“ (Alan Bullock, „Hitler a Stalin“) – prohlásil Hitler otevřeně. Možná lhal nebo přeháněl, když řekl, že Německo bylo „bodnuto do zad“, ovšem možná to byl další trik Goebbelsovy propagandy. To posuďte sami…

    Kancléřem v době kolapsu Německa byl princ Max von Baden. Přesněji řečeno, jeho vzestup k moci 3. října 1918 znamenal vytvoření nové vlády, ve které tón udávali nikoliv upjatí císařem podporovaní představitelé, ale pravicoví sociální demokraté vedení Ebertem a Scheidemannem. Na konci září byla na frontách obtížná situace. Němečtí spojenci kolabovali. 30. září podepsalo příměří se spojenci Entente Bulharsko. Vůdci Rakouska-Uherska a Turecka také začali uvažovat o přežití svých režimů, a ne o vítězství v probíhající válce.

    Pro oponenty Německa bylo prioritou číslo jedna zorganizování separátních rozhovorů se satelity Německa. Válka se protahovala. I když hrozila bezprostřední porážka Německa, jenž se stále nechtělo vzdát, takže roztříštěním jeho spojenců mohla Entente konec uspíšit. V Londýně a Paříži byla populace rovněž na pokraji hladu a nedokázala strpět další miliony pohřbů. Dokonce ani pro Spojené státy, které do války právě vstoupily, nebyl vleklý boj žádoucí. Nebyla náhoda, že Washington čekal čtyři roky a válku Německu vyhlásil až šest měsíců před jeho porážkou. Tím měly být minimalizovány ztráty, zatímco se využilo toho, co poskytli ostatní, místo aby Američané plnili neproniknutelné německé zákopy mrtvolami pěšáků.

    Německý kancléř princ Max von Baden onemocněl. Pro něj to bylo opravdu špatné, ale pro zemi to nebylo katastrofické. Nicméně problémem nebyla princova nemoc, ale její následky. Jak k tomu došlo? Nijak. Nesmysl.
    Princ Max von Baden spal.
    A spal docela dlouho! Déle než kdokoliv jiný na světě, dokonce než i ti nejunavenější a nejvyčerpanější. O tomto „zázraku“ se v učebnicích nedočtete: historici přehlíží fakta, která vám nedokáží vysvětlit. Informace lze najít v pamětech britského premiéra Lloyda George. Nejen že kancléř spal mimořádně dlouho, ale vlastně během té doby Německo prohrálo válku!

    „Nadměrná dávka prášků na spaní jej poslala do zapomnění na 36 klíčových hodin, od 1. do 3. listopadu. Když se probudil, zjistil, že němečtí spojenci – Turecko a Rakousko-Uhersko – již válku opustili a že bolševičtí agitátoři rozdmýchávali nepokoje v celé zemi.“ (David Lloyd George, válečné vzpomínky, (1938)).
    Vídeň a Istanbul ve skutečnosti podepsaly separátní mírové dohody s Entente, zatímco německý vůdce spal klidně jako mimino. Když se probudil, jeho země byla již jednou nohou v hrobě.

    Byl zde ještě jeden zajímavý okamžik, který charakterizuje německou revoluci a naši spící krásku, prince von Badena. Jak je dobře známo, smrt císařovy říše začala povstáním námořníků v Kielu. Stejně jako v Rusku byli „hrdostí a slávou“ německé revoluce její námořníci a oboje loďstva strávila většinu války ve svých přístavech. Bitevní a válečné lodě jsou příliš drahé, než aby se jimi plýtvalo tím, že se nechají potopit v bitvách. Díky propagandě a nečinnosti se námořníci stali údernou silou pro „změnu“…
    Provokace ke vzpouře v přístavu Kiel poslala vzpurné námořníky a „bratry“, kteří vyšli z bojového cviku, do rozhodující bitvy s britskou flotilou.

    Vítězství mohlo radikálně změnit celou situaci, a v případě porážky by věci nebyly o moc horší. Nakonec smrt v bitvě je v každém případě s vojenskou ctí slučitelnější, než kapitulace. Tato skvělá propagandistická zpráva měla na námořníky opačný vliv a ti se začali bouřit.

    V době války vynese jakýkoliv armádní tribunál jednohlasně jen jeden rozsudek – smrt. Ale německá vláda nově vedená sociálními demokraty tuto metodu na vzbouřence neaplikovala. Navíc princ Max vydal dekret zakazující použití síly k potlačení šířící se neposlušnosti. A když nečinnost způsobila, že se vláda ocitla před kolapsem, kancléř se náhle „probudil“ a zavolal císaře Wilhelma do německého hlavního štábu ve městě Spa a navrhl mu, aby abdikoval. „Byl to pouze dlouhý spánek prince Maxe, který mu bránil přijít s tímto doporučením ohledně Wilhelma dříve,“ napsal britský premiér Lloyd George.

    Situace byla velmi podobná ruské revoluci v únoru, kdy byl panovník nucen abdikovat a tato abdikace – ne „revoluční situace“ – okamžitě zavedla zemi na její smrtelnou postel. Ale pokud Nikolaj II podlehl vydírání, císař projevil chladnou mysl. Měl jednu výhodu: na rozdíl od svého ruského bratrance nebyl zatčen. Ovšem panovníkova svéhlavost mohla vzít vítr z plachet silám, které se daly do pohybu a rychle odstranily německou říši ze seznamu vojenských velmocí.

    Max von Baden udělal na prince a premiéra něco naprosto neuvěřitelného: oznámil abdikaci svého císaře, i když od něj dostal jasné a rozhodné odmítnutí!
    Jsou zde i další „shody náhod“, které naznačují, že jak německá, tak ruská revoluce pocházely ze stejného hnízda. Nepokoje v Petrohradu vypukly 23. února 1917, přesně den poté, co car opustil hlavní město a odjel do válečného štábu v Mobylevu. Za 8 dní se Rusko doslechlo o jeho abdikaci. A podobně i 28. října 1918 Wilhelm opustil Berlín a odjel do válečného štábu ve Spa. O dvanáct dní později bylo oznámeno Němcům, že už žádného panovníka nemají.

    Po vykonané práci podal Max von Baden svou rezignaci a předal kancléřství vůdci sociálních demokratů Friedrichu Ebertovi. Začal tím, že odstoupil svého císaře, a pak na svoji pozici rezignoval. Během jedné hodiny (!) po převzetí moci nový vůdce sociálně-demokratické strany „prohloubil“ revoluci a svévolně prohlásil Německo za republiku!
    Vláda „spícího“ prince Maxe byla u moci pouze něco přes měsíc.
    Samozřejmě že Scheidemann, Ebert a jejich komplici z nové vlády urychleně podepsali příměří se zeměmi Entente okamžitě poté, co se dostali k moci.

    Celá věc byla provedena tak obratně, že na to Němci skočili jako kavka na skořápky. Když si pročítáte tento dokument, otázky, kdo německou revoluci zorganizoval a proč, padají samy:

    Článek 4. Předání následujícího válečného materiálu německou armádou: 5,000 děl, 25,000 pušek, 3,000 minometů a 1,700 letadel.

    Článek 7. Spojenci Německa předali následující: 5,000 lokomotiv, 150,000 železničních vagonů a 5,000 nákladních aut.

    Článek 9. Zásobování a stravování okupačních sil v Porýní (mimo Alsaska-Lotrinska) bude zodpovědností německé vlády.

    Článek 10. Okamžité vydání, bez reciprocity, všech válečných zajatců přináležejících armádám spojenců…

    Mimo výše uvedeného muselo Německo převést spojencům: 6 těžkých křižníků, 10 válečných lodí, 8 lehkých křižníků, 50 torpédoborců a 160 ponorek.

    Tento dokument napsaný Entente a rychle podepsaný novým německým vedením nelze nazvat jinak než bezpodmínečnou kapitulací. Pokud by Němcům bylo řečeno, co Britové a Francouzi požadují, nadále by vzdorovali. Proto byl tento dokument označen za „příměří“. Německo nejdříve složilo zbraně, zavázalo se stáhnout své síly ze všech okupovaných území, převedlo kontrolu nad svým loďstvem spojencům, předalo těžké zbraně a dopravní prostředky a propustilo vězně. Teprve po tom všem, kdy už Němci neměli žádnou armádu ani prostředek pro odpor, mohly „mírové rozhovory“ začít. Takže Němci nejdříve předali své zbraně a teprve později se dozvěděli, za jakých podmínek to udělali!

    Porážka Německa proběhla hladce a bez problémů. Za souhlasu císaře začala německá delegace jednat o příměří 7. listopadu 1918 – tedy předtím, než Wilhelm oznámil svou abdikaci. Spojenci dali Němcům 72 hodin na rozmyšlenou, které vypršely 11. listopadu. Císař by s takovýmito přemrštěnými podmínkami nikdy nesouhlasil. Nakonec podepsání dokumentu znamenalo porážku Německa v první světové válce!
    Tudíž byla 9. listopadu světu oznámena lež Max von Badena o císařově abdikaci a nová vláda složená z loutek okamžitě podepsala dokumenty ve lhůtě stanovené protivníky – 11. listopadu.

    Propaganda Entente přesvědčila Němce, že bude uzavřena férová mírová dohoda, pokud se Němci zbaví císaře.
    Nicméně když psali podmínky příměří a Versailleské smlouvy, nikdo Němcům, kteří svrhli Wilhelma, žádné laskavosti nedělal. Naopak, lidstvo nepoznalo tak tvrdý „mír“ od punských válek mezi Římem a Kartágem. V důsledku toho se Němci cítili podvedeni a zrazeni. Musím říct, že většina zrádců nakonec došla svého trestu. Matthias Ertsberger, který podepsal příměří, byl zastřelen v srpnu 1921 dvěma nacionalisty. Ti, kteří podepsali Brest-litevskou smlouvu na ruské straně, také nepřežili déle, než do roku 1937-1938…

    Přirozeně, že vyděračská Versailleská smlouva tehdy podepsána byla. Zbytek znáte: reparace až do r. 1988, hlad a mrznutí bezprecedentní v lidské historii. Němci vystřízlivěli rychle, ale nebylo cesty zpět. Německá výroba zboží se propadla na úroveň z r. 1888, ačkoliv populace od té doby vzrostla o 30%. Všichni se museli rozhodnout, že buď budou trpět, nebo zavřou okna a pustí si plyn. Tehdy začal vzestup Adolfa Hitlera do politické arény. Chápal, kdo vyhrál první světovou válku a koho laskavé svolení je potřeba, aby se Německo dostalo opět na nohy.

    • Z AE diskusie:

      Forever Slav

      “DuchyXP
      To o tech mrtvejch se vi davno, tzv. Eisenhower death camps. Ctete revizionisticky historiky a tohle vsechno budete vedet mnohem driv nez se vam to Rusove uraci rict. Jejich verze WW2 je lziva stejne jak zapadni.

      3-1 OdpovězSrp 22, 2018 23:45”

      Ano, o 2. světové válce koluje řada mýtů, kterým dodnes řada lidí věří. Níže se podíváme na některé z nich:

      1) Kdyby nebylo Hitlera a nacistů, nebylo by ani 2. světové války.

      Skutečnost: Válka by zřejmě byla tak jako tak. Bez Hitlera či s Hitlerem. Ať už by Hitler chtěl nebo nechtěl. Jak řekli samotní židé:
      „Hitler nechce válku, ale my mu ji vnutíme, ne letos, ale brzy.“ – Emil Ludwig Cohn v Les Annales, červen 1934 (také citováno v jeho knize „The New Holy Alliance“)

      Židé vedli proti Německu už pěkný čas válku – celá desetiletí předtím: S CÍLEM ZNIČIT NĚMECKO a NĚMECKÝ NÁROD. A po nástupu Hitlera a vzestupu Německa zpět mezi velmoci měly v plánu rozpoutat proti Německu opět válku. Otázkou bylo, kdo bude agresorem – Německo nebo židé? Jak víme, židé stvořili a měli úhlavní podíl na šíření komunismu. Byli to oni, kdo skrze komunistickou Rudou armádu dobyli Rusko a vyhlazovali Rusy po milionech. Židé skrze SSSR měly v plánu vyvést komunismus do zbytku Evropy. A Německo se mělo stát samozřejmě terčem. R. 1933, kdyby vše šlo podle plánu židů, měli vyhrát komunisté (i němečtí komunisté byli pod kontrolou židů). Mělo dojít k bolševizaci Německa a následnému vývozu revoluce do zbytku Evropy. Nic z toho se díky Hitlerovi nestalo.
      Vývoz revoluce tak byl odložen. Podstatou věci je to, že kdyby nacistické Německo nepodniklo agresivní tažení Evropou, podnikl by agresivní tažení Evropou Sovětský svaz, který byl pod pevnou kontrolou židů. O sovětských plánech na dobytí Evropy existuje řada důkazů (o tom publikují např. Viktor Suvorov či Mark Solonin). Židé měli v plánu to, co provedli Rusku a Rusům (aj. národům ruské země) provést i ostatním bílým národům Evropy – Německo a německý národ nevyjímaje. A Němci nechtěli dopadnout, jako Rusové a ostatní národy bývalé křesťanské ruské říše, které byly v SSSR vyhlazovány po desítkách milionů v řízených hladomorech, v mučírnách ČEKY-NKVD, sovětských “táborech smrti”-gulazích, atd. I proto se Hitler v Německu dostal k moci.

      2) Hitler napadl “mírumilovný” Sovětský svaz, který si válku nepřál.

      Skutečnost: Dnes už víme o sovětských plánech na pozření celé Evropy. Kdyby nebylo vzestupu Hitlerova Německa, šlo by to jako po másle. Vzestup Hitlerova Německa tomuhle hodil čáru přes rozpočet. Ale plány na úplnou bolševizaci-sovětizaci (judaizaci) Evropy tím neskončily. Ohledně “mírumilovnosti” SSSR – stačí si vzpomenout na sovětskou podporu komunistické revoluce ve Španělsku či agresivní komunistické strany v Německu. Nebo na sovětské napadení Finska (ke kterému došlo po sovětském zinscenovaném finském útoku).

      Hitlerův útok na SSSR v podstatě zachránil západní Evropu před gulagy a komunistickými mučírnami a masivním vyvražďováním a holocaustem křesťanů (který bolševičtí židé provedli v SSSR). Když se podíváme na zločiny, kreré provedla Rudá armáda v Německu, jako masivní znásilňování německých žen a zabíjení řady německých mužů, žen i dětí (k čemuž výzavala řada židů – např. Ilja Ehrenburg a řada dalších), nešlo o nějaké zločiny čistě v důsledky války. Stejné a obdobné zločiny se děly i předtím. Židovská Rudá armáda už po VŘSR brutálně povraždila miliony ruských mužů, žen i dětí a znásilnila miliony ruských žen. Za ní krvavou práci už jen dokončila židovská ČEKA. Stejná hrůzná zvěrstva provedla sionistická Rudá armáda ve Finsku.
      To, co provedla Rudá armáda v Německu a Finsku (a které provedla mj. i v Lotyšsku, Estonsku, Polsku a Litvě) by bolševičtí židé provedli v celé Evropě, kdyby je nezastavilo nacistické Německo.

      3) Hitler nenáviděl Slovany a Rusko jako takové.

      Skutečnost: Hitler neměl nic proti Rusku a Slovanům, Rusy nevyjímaje. Rusko a Rusy Hitler považoval za oběť židovského komunismu. Ve svých spisech a projevech se Hitler klaněl ruské dynastii Romanovců, tomu rodu s německou krví. Zkrátka a dobře, kdyby nebylo židovského komunistického SSSR, Hitler by nikdy na Východ vojensky netáhl. Ani by se nedostal k moci. Hitler neměl v plánu vést válku proti Rusku a ruskému národu, ale proti židobolševickému SSSR.

      4) Hitler byl žid a sloužil židům.

      Skutečnost: Že Hitler byl žid, bylo již dávno vyvráceno. Viz:
      https://radicalrevival.wordpress.com/2010/09/17/myty-o-holokaustu-podle-illinois-holocaust-museum/

      Hitler naopak provedl de-judaizaci Německa. Za jeho vlády došlo k pálení jedovatých židovských knih a plodů, propagující dekadenci, hanobení křesťanství, marxismus, atd. Židovská komunistická strana byla perzekuována. Byly zabaveny židovské obchody, firmy a podniky. Židé byli zbaveni významných míst v politice, kultuře a soudnictví. Německo se též vymanilo z vlivu rodiny Rothschildů a založilo vlastní nezávislou banku.

    • Čaká na schválenie.
      Už sa mi nechce opravovať “ž” za “x”.Možno to J. pustí ráno.
      Ide o iný,revizionistický pohľad na 2.sv.vojnu …

  13. Působení jedu

    Klíčovými strukturami poválečné strategie Západu byly centrální finanční instituce Spojených států a Velké Británie – Bank of England a Systém federálních rezerv doplněný o finančně-průmyslové organizace, které hodlaly převzít naprostou kontrolu nad finančním systémem v Německu, aby tak řídily politiku střední Evropy. Součástí realizace této strategie byly následující kroky:

    1. 1919-1924 – Příprava základů pro masivní americké finanční investice do německé ekonomiky.

    2. 1924-1929 – Nastolení kontroly nad finančním systémem a financování národně-socialistického hnutí.

    3. 1929-1933 – Vyvolání a rozpoutání hluboké ekonomické krize zajišťující, že se nacisté dostanou k moci.

    4. 1933-1939 – Finanční spolupráce s nacistickou vládou a podpora její expanzionistické politiky s cílem připravit a spustit novou světovou válku.
    V první fázi byly hlavní pákou pro pronikání amerického kapitálu do Evropy válečné dluhy a s tím úzce související záležitost německých reparací. Po formálním vstupu Spojených států do první světové války poskytly USA svým spojencům (primárně Anglii a Francii) půjčky ve výši 8,8 miliard dolarů. Celková suma válečných dluhů vůči USA, včetně půjček nabídnutých v letech 1919 až 1921, činila 11 miliard dolarů. Aby vyřešily své vlastní finanční problémy, šly dlužnické země po Německu a donutily jej platit enormní sumy v reparacích, v již tak extrémně obtížné situaci. Následný útěk německého kapitálu do zahraničí a odmítnutí ze strany společnosti platit své daně vedly k takovému státnímu deficitu, že vláda mohla jen hromadně tisknout německé marky bez krytí. Německá měna v důsledku toho zkolabovala. Během hyperinflace v r. 1923 dosáhla míra inflace 578 512% a jeden dolar stál 4,2 bilionu německých marek. Němečtí průmyslníci začali otevřeně sabotovat veškeré pokusy platit reparace, což nakonec zažehlo slavnou „rúrskou krizi“ – francouzsko-belgickou okupaci Porúří v r. 1923.
    To bylo přesně to, na co britská a americká elita čekala. Poté, co Francii umožnili zabřednout do rúrského dobrodružství a projevit svoji neschopnost řešit problém, vzali situaci do vlastních rukou. Americký ministr zahraničí Charles Evans Hughes řekl: „Musíme čekat, dokud Evropa nedozraje k přijetí amerického návrhu.“

    V útrobách J. P. Morgan and Co. byl na příkaz Montague Normana, šéfa Bank of England, vytvořen nový projekt. Srdce tohoto projektu tvořily návrhy zástupce Dresdner Bank – Hjalmara Schachta, které byly zformulovány v březnu 1922 na žádost Johna Fostera Dullese, budoucího ministra zahraničí, náhradníka za Eisenhowera a právního poradce prezidenta Woodrow Wilsona na Pařížské mírové konferenci. Dulles předal návrhy hlavnímu zplnomocněnci J. P. Morgan and Co., který pak dal doporučení Schachtovi, Normanovi, a nakonec výmarským představitelům. V prosinci 1923 se stal Schacht ředitelem Reichsbank a byl zprostředkovatelem při dávání dohromady anglo-amerických a německých finančních kruhů.

    V létě 1924 byl projekt známý jako „Dawesův plán“ (po Charlesi G. Dawesovi, americkém řediteli jedné z Morganových bank, který předsedal výboru expertů, kteří návrhy připravovali) přijat na Londýnské konferenci. Volal po zredukování požadovaných reparací na polovinu a také stanovil, jak je má Německo platit.

    Nicméně primárním cílem bylo poskytnout příznivé podmínky pro americké investice, což bylo možné jen stabilizací německé marky.
    Za tímto účelem bylo poskytnuto 200 milionů dolarů půjček, z nichž polovina byla poskytnuta Morganovými bankami. Anglo-americké banky získaly kontrolu nejen nad platbami Německa, ale také nad jeho rozpočtem, peněžním systémem a do značné míry i nad úvěrovým systémem. V srpnu 1924 byla stará německá marka reformována, finanční situace v Německu stabilizována a jak napsal výzkumník G. D. Preparta, Výmarská republika byla připravena na „nejpozoruhodnější ekonomickou pomoc v historii následovanou nejkrutější sklizní ve světové historii. (…) Nekontrolovaný proud americké krve zalil finanční jádro Německa.“

    Následky toho se rychle staly zjevnými.

    A) V důsledku faktu, že roční reparační platby měly pokrýt celkové dluhy spojenců, vznikl tzv. „absurdní výmarský cyklus“. Zlato, které Německo používalo k placení válečných reparací, bylo nashromážděno a prodáno USA, kde následně zmizelo. Z USA šlo podle plánu do Německa ve formě „pomoci“, jenž pak byla zaplacena zpět Anglii a Francii, které ji pak poslaly zpět do Spojených států, aby splatily své válečné dluhy. USA to pak zatížily vysokými úrokovými sazbami a poslaly zpět do Německa. Nakonec Německo žilo na dluh a bylo jasné, že pokud Wall Street své půjčky zruší, čeká tuto zemi naprostý krach.

    B) I když byly úvěry dány Německu neoficiálně, aby zajistily placení reparací, ve skutečnosti byly určeny k obnovení vojensko-průmyslového potenciálu země. Vlastně Němci spláceli půjčky akciemi německých společností, což americkému kapitálu umožňovalo integrovat se do německé ekonomiky. Celková suma zahraničních investic do německého průmyslu v letech 1924 – 1929 činila téměř 63 miliard zlatých německých marek (půjčky z toho tvořily 30 miliard) a 10 miliard v reparacích bylo splaceno. Američtí bankéři – primárně J. P. Morgan, poskytli 70% finančních příjmů Německa. V důsledku toho byl již v r. 1929 německý průmysl druhým největším na světě, ale z velké části byl v rukách předních finančně-průmyslových skupin Ameriky.

    Takže I. G. Farben, společnost, která se stala klíčovou složkou německé válečné mašinérie, byla pod kontrolou Rockefellerovy Standard Oil, která v té době (ve 30. letech) financovala 45% Hitlerovy volební kampaně. Prostřednictvím General Electric ovládal J. P. Morgan německý radio-elektrický průmysl ve formě AEG a Siemens (v r. 1933 vlastnila General Electric 30% podíl v AEG). Prostřednictvím telekomunikační společnosti ITT ovládal 40% německých telefonních sítí a 30% leteckého výrobce Focke-Wulf. Opel byl převzat General Motors rodiny DuPontových. Henry Ford měl 100% ve Volkswagenu. V r. 1926 se za účasti Rockefellerovy banky Dillon Reed and Co. zrodil druhý největší průmyslový monopol – metalurgická firma Vereinigte Stahlwerke Thyssen, Flick, Wolf, Fegler etc.

    Americká spolupráce s německým vojensko-průmyslovým komplexem se stala tak intenzivní a všeprostupující, že se v r. 1933 dostal americký kapitál do klíčových sektorů německého průmyslu, a dokonce i do hlavních bank, jako byla Deutsche Bank, Dresdner Bank, Donat Bank atd.

    Zároveň s tím byla financována politická síla, která byla následně povolána, aby hrála klíčovou roli v anglo-amerických plánech – nacistická strana a sám Adolf Hitler.

    Německý kancléř Brüning ve svých pamětech napsal, že když v r. 1923 začínal, dostával Hitler velké částky peněz ze zahraničí – odkud přesně není známo, ale šly přes švýcarské a švédské banky. Je rovněž známo, že v r. 1923 se Hitler setkal s americkým vojenským atašé, kapitánem Trumanem Smithem, v Mnichově – na setkání, které Smith později líčil v podrobné zprávě svým nadřízeným ve Washingtonu (v Úřadu vojenské rozvědky), kde sdělil, že má o Hitlerovi vysoké mínění.

    Takže I. G. Farben, společnost, která se stala klíčovou složkou německé válečné mašinérie, byla pod kontrolou Rockefellerovy Standard Oil, která v té době (ve 30. letech) financovala 45% Hitlerovy volební kampaně. Prostřednictvím General Electric ovládal J. P. Morgan německý radio-elektrický průmysl ve formě AEG a Siemens (v r. 1933 vlastnila General Electric 30% podíl v AEG). Prostřednictvím telekomunikační společnosti ITT ovládal 40% německých telefonních sítí a 30% leteckého výrobce Focke-Wulf. Opel byl převzat General Motors rodiny DuPontových. Henry Ford měl 100% ve Volkswagenu. V r. 1926 se za účasti Rockefellerovy banky Dillon Reed and Co. zrodil druhý největší průmyslový monopol – metalurgická firma Vereinigte Stahlwerke Thyssen, Flick, Wolf, Fegler etc.

    Americká spolupráce s německým vojensko-průmyslovým komplexem se stala tak intenzivní a všeprostupující, že se v r. 1933 dostal americký kapitál do klíčových sektorů německého průmyslu, a dokonce i do hlavních bank, jako byla Deutsche Bank, Dresdner Bank, Donat Bank atd.

    Zároveň s tím byla financována politická síla, která byla následně povolána, aby hrála klíčovou roli v anglo-amerických plánech – nacistická strana a sám Adolf Hitler.

    Německý kancléř Brüning ve svých pamětech napsal, že když v r. 1923 začínal, dostával Hitler velké částky peněz ze zahraničí – odkud přesně není známo, ale šly přes švýcarské a švédské banky. Je rovněž známo, že v r. 1923 se Hitler setkal s americkým vojenským atašé, kapitánem Trumanem Smithem, v Mnichově – na setkání, které Smith později líčil v podrobné zprávě svým nadřízeným ve Washingtonu (v Úřadu vojenské rozvědky), kde sdělil, že má o Hitlerovi vysoké mínění.

    Vztah mezi novou vládou a anglo-americkými vládnoucími kruhy se stal extrémně benevolentní. Když Hitler odmítl pokračovat v placení reparací, což přirozeně vyvolalo otázky ohledně splácení válečných dluhů, ani Británie, ani Francie ho nenutily platit. Navíc poté, co šéf Reichsbank – Hjalmar Schacht odcestoval v květnu 1933 do USA, aby se tam setkal s prezidentem a hlavními bankéři Wall Street, poskytla Amerika Německu nové půjčky ve výši 1 miliardy dolarů. V červnu, během návštěvy Normana v Londýně, požadoval Schacht další 2 miliardy dolarů půjček, jakož i snížení a případné zrušení plateb za staré úvěry. Tudíž nacisté dostali něco, co předešlá vláda dostat nemohla.

    V létě 1934 podepsala Británie anglo-německou dohodu o převodu, která se stala jedním ze základů britské politiky vůči Třetí říši, a na konci 30. let se Německo stalo primárním obchodním partnerem Británie. Schroederova banka se přeměnila na hlavního agenta Německa a Británie a v r. 1936 se její newyorská pobočka spojila s Rockefellerovým holdingem, aby vytvořily investiční banku „Schroeder, Rockefeller and Co.“, kterou New York Times popsaly jako „ekonomicko-propagandistickou osu Berlín-Řím“. Jak sám připustil, považoval Hitler zahraniční půjčky za finanční základ svého čtyřletého plánu, takže to nevzbudilo sebemenší obavy.

    V srpnu 1934 americký ropný obr “Standard Oil” koupil 730,000 akrů půdy v Německu a postavil obrovské ropné rafinerie, které zásobovaly nacisty naftou. Zároveň Spojené státy tajně poskytly Německu nejmodernější vybavení do továren na letadla, které brzy začaly vyrábět německé letouny. Německo dostalo velký počet patentů od amerických firem Pratt and Whitney, Douglas a Bendix Corporation, a hloubkový bombardér „Junker-87“ byl vyráběn za použití výhradně americké technologie. V r. 1941, kdy byla druhá světová válka v plném proudu, činily americké investice v Německu celkem 475 milionů dolarů, Standard Oil investovala 120 milionů dolarů, General Motors 35 milionů, ITT 30 milionů a Ford 17,5 milionů dolarů.

    Důvěrná tajná finanční a ekonomická dohoda mezi anglo-americkými a nacistickými podnikateli byla pozadím, na kterém probíhalo usmiřování agresora, což vedlo přímo ke druhé světové válce.

    Dnes, kdy se globální finanční elita chopila plánu „Velká hospodářská krize, část II“ s následným přechodem na „nový světový řád“, je imperativem identifikovat její klíčovou roli v organizování zločinů proti lidstvu v minulosti.

  14. Německý válečný plán. Ten byl znám jako „Schlieffenův plán“, a to po náčelníkovi generálního štábu, který „odmítl“ myšlenku napadení Ruska.

    Tento plán zněl:

    1. Válka s Francií je nevyhnutelná.

    2. Za stávajících politických podmínek to může být jen válka na dvou frontách.

    3. Jediným způsobem, jak zvítězit, je porazit nepřítele jednoho po druhém.

    4. Rychlé vítězství nad ruskou armádou je nemožné, kvůli ruským podmínkám a jeho terénu.

    5. Následně by měl být úder proveden na Západě, protože Východ se brání.

    6. Francouzská armáda musí být poražena před plným nasazením ruské armády.

    7. Francouzské frontové pevnosti nelze rychle zničit, proto musí být obejity.

    8. Takovéto obejití je možné jedině přes území neutrální Belgie a Švýcarska. Vzhledem k jejich terénu je posledně uvedená možnost nepřijatelná.
    Pro Němce představovalo Rusko druhotné riziko, pokud totiž začne válka na východní frontě, je lepší přejít do defenzivy. Takže se ukazuje, že sama o sobě by německá armáda začala se zničením Francouzů, ne Rusů, prostě proto, že Německo se na to připravovalo více než 20 let a nemohlo to změnit za den.

    Špionáž vždy existovala, takže závěry von Schlieffena nebyly tajemstvím. To, že by Němci porušili neutralitu Belgie, bylo naprosto jasné. To je důvod, proč přišel Londýn se zaručením neutrality Belgie předtím, než vypukly nepřátelské akce. Pouze zatlačením Německa do kouta bylo možné zajistit, že opravdu začne válčit s Ruskem.

    Přesně to se sir Grey pokoušel udělat. Nikdo mu nemohl zaručit, že stále nepřipravená ruská armáda napadne Německo sama. Nebylo možné doufat, že Nikolaj II. poskytne takovýto dárek. V Londýně nebyli žádní hlupáci, dokonale chápali, že nejchytřejší věcí pro carskou vládu by bylo připravit se na válku a tiše sledovat německo-francouzskou potyčku na hranicích – ne skutečně bojovat, formálně se připravit na bitvu, ale ve skutečnosti se jí vyhnout.

    Proč na sebe brát ostudu vyhlášení války a útočení, když Německo napadení Ruska neplánovalo? Proč vyhlašovat válku vládě, proti které jste plánovali se jen bránit?

    Nejlegračnější věcí je, že téměř všichni historici píšící o první světové válce pokládají přesně tutéž otázku, všichni. Ale ani jeden z nich neodpovídá. Protože hledají odpověď v Berlíně, zatímco se nachází v kuloárech britského ministerstva zahraničí! Tato situace se stala patem. Ve vojenské historii to vždy probíhalo takto: nejdříve mobilizace, pak vyhlášení války a teprve potom boj. Pro Němce v roce 1914 to bylo obráceně: nejdříve přerušení diplomatických vztahů, pak prvního srpna začínající mobilizace. Žádný boj. Naopak. Po mobilizaci zaujali Němci obrannou pozici. Nesmysl! Proč pak vyhlašovali válku, když se mohou bránit, aniž by ji vyhlásili?!

    Němci dne 31. července poslali dotaz, jestli Paříž zůstane neutrální, či ne. Nedlouho předtím, v dubnu, zvítězili v parlamentu pacifisté. Nový francouzský premiér Viviani byl také stoupencem míru, snažil se válce vyhnout.

    V krátkosti, respektovaní francouzští vůdci si hráli na hodného a zlého poldu. Ale neomezovalo se to jen na několik rozhovorů: 31. července, tj. před německým vyhlášením války Rusku, na se příkaz francouzského ministra obrany francouzské síly stáhly o 10 kilometrů od hranic, „jako důkaz mírových záměrů Francie a aby se vyhnuly náhodným incidentům či provokacím“.

    dne 2. srpna německá vláda DALA ultimátum Belgii a požadovala, aby umožnila německým jednotkám projít přes její území na francouzské hranice, jak se požadovalo ve Schlieffenově plánu. Dne 3. srpna Belgie požadavek Německa odmítla a požádala o pomoc Anglii. Ve stejný den, když Německo pochopilo, že už mu žádné karty do hry nezbývají, vyhlásilo válku Francii a stanulo před světem jako nehorázný agresor. Anglie pak dala ultimátum Německu, kdy požadovala, aby neporušovalo suverenitu Belgie.

    Pouhých několik dní po započetí německo-ruského a rakousko-srbského konfliktu se záležitosti staly globálními. Nejbrutálnější válka v historii lidstva začala – jako výsledek pečlivého plánování a mistrovské organizace britské vlády.

    V dobových kronikách námořních bitev se dočteme, že loďstvo britského krále vstoupilo do počátku první světové války již plně zmobilizováno. Rozkaz k včasné mobilizaci britských námořníků byl vydán 10. července 1914, dlouho před specifickými akcemi všech ostatních účastníků konfliktu. Náhoda, říkají nám naši historici. Ale Winston Churchill, který byl v té době na britské admiralitě, řekl něco zcela jiného: „Nikdy v posledních třech letech jsme nebyli lépe připraveni.“
    Britská flotila vstoupila do války, aby bránila Belgii před „agresivním“ Německem, jehož mobilizace teprve začala…

  15. POKRAČOVÁNÍ PARAZITA:
    Čtyři mocnosti, to znamená: Rusko, Rakousko-Uhersko, Francie a Německo, ovšem Grey neřekl nic o mocnosti páté: Anglii. To není náznak, ale přímý důkaz budoucí neutrality Velké Británie. Rakouský velvyslanec uzavřel svoji zprávu o rozhovoru těmito slovy: „Byl chladný a objektivní jako obvykle. Mluvil přátelsky, a dokonce i s jistými sympatiemi k nám.“ Po rozhovoru s Greyem bylo Rakousko-Uhersko konečně klidné a přesvědčené, že může napadnout Srbsko.

    Po obdržení 10 bodové nóty od Vídně byl Bělehrad hysterický. Pach střelného prachu již visel ve vzduchu a Srbsko stálo tváří v tvář rozzuřenému Rakousku. „Nemůžeme se bránit. Proto prosíme vaše blahorodí, aby nám pomohlo co nejdříve,“ napsal srbský princ regent Alexander v telegramu Nikolaji II. Srbové pak dostali pokyn vyhovět rakouským požadavkům, nevzdorovat, ale prohlásit, že se podvolí moci Rakouska a předají svůj osud do rukou mnohem silnější země.

    Ultimátum vypršelo po 48 hodinách. Od okamžiku předložení začala tikat časovaná bomba. Polovina času již uběhla, když rakouský velvyslanec v Londýně přinesl Greyovi kopii ultimáta. A pak velký herec, lord Edward Grey, vyvalil oči! Oslovil zmateného Mensdorfa a řekl, že je to „to nejodpornější v historii diplomacie“.
    „Pokud by Rakousko narušilo srbské území,“ správně poznamenal Grey, „vstanulo by před námi riziko evropské války, jejíž následky by byly pro čtyři mocnosti naprosto nepředvídatelné”.

    Britský diplomat mluvil opět o možné újmě světovému obchodu, potenciální explozi revolučních elementů a hrozbách šířící se chudoby, ale nezáleželo na tom, byla to pouze slova. Co je důležitější, opětovně zdůraznil německému velvyslanci možnost války mezi ČTYŘMI mocnostmi, čímž opět poukázal na to, že Británie zůstane neutrální! Teprve když byli ujištěni o neutralitě Británie, byli Němci a Rakušané odhodláni jít do války s Ruskem a Francií.

    Dne 25. července, ve stanovenou dobu, srbský premiér Nikola Pašič zaslal odpověď své vlády. Srbsko souhlasilo se všemi požadavky až na jeden, kdy odmítlo, aby rakouští zástupci vyšetřovali komplot a atentát na arcivévodu v Srbsku, přičemž věřili, že by to bylo „porušením ústavy a trestního řádu“. A ačkoliv Bělehrad akceptoval 9 z 10 podmínek ultimáta, nebyl rakouský velvyslanec spokojen a oznámil přerušení diplomatických vztahů. Díky náznakům z britské strany byla jedna strana připravena na válku.

    Ruští diplomaté se pokoušeli zachránit svět. Ve stejný den, kdy Rakousko přerušilo své vztahy se Srbskem, obrátil se Sazonov na sira Greye a požadoval, aby „jasně a pevně“ odsoudil Rakušany za jejich akce. Žádné odsouzení nenásledovalo, protože by to stále ještě mohlo zastavit rakouské jednotky, které se shromažďovaly na srbských hranicích. Nicméně ve stejný den Benckendorf, ruský velvyslanec v Londýně, informoval o dojmu ohledně anglické “neutrality” do Petrohradu přesně opačně: „Ačkoliv vám nemohu poskytnout žádná formální ujištění o vojenské spolupráci Anglie, nepozoroval jsem jedinou známku ze strany Greye, krále, nebo vlivných lidí poukazující na fakt, že by Anglie vážně uvažovala o možnosti zůstat neutrální.

    V Berlíně tuto znepokojující situaci císař probíral se svým úzkým kruhem. Onoho dne bratr Wilhelma II., princ Heinrich, dorazil do Postupimi se zprávou od krále George V. a korunované hlavy se tak připojily k desinformační kampani. Britský panovník sdělil princi Heinrichovi: „Budeme se maximálně snažit nezaplést se do války a zůstat neutrálními.“

    Dne 28. července zahájila rakouská děla palbu na srbské území. V Petrohradu ruští představitelé trvali na tom, aby Anglie konečně definovala svůj postoj. Z Londýna dorazila nesrozumitelná odpověď. Pouze francouzský velvyslanec v Rusku – Maurice Paleologue, mohl do svých memoárů napsat, že jeho britský protějšek – Buchanan: „sliboval, že důrazně doporučí siru Greyovi politiku postavení se německým ambicím“.

    Pod tlakem armády a ministra zahraničí – Sazonova, ruský car nařídil všeobecnou mobilizaci. Tím podlehl, a to se ukázalo být osudovým rozhodnutím.

    Ukazuje se, že nebylo možné učinit oddělené vojenské přípravy proti Rakousku-Uhersku, kdy bylo nezbytné zmobilizovat také síly proti Německu, se kterým Rusko nemělo žádné problémy.

    V Berlíně to bylo pochopeno, ale znamenalo to tam něco jiného: mobilizace znamená válku. To byla hrozba. Proto 29. července německý velvyslanec v Rusku – Portalés, přečetl Sazonovovi telegram od německého kancléře Theobalda von Berthmann-Hollwega. Berthmann požadoval, aby Rusko zastavilo vojenské přípravy, jinak Německo také vyhlásí mobilizaci, a to by snadno mohlo vést k válce. Dne 29. července , když naši „spojenci“ ukázali své karty, vyjádřili svoji trvalou oddanost věci. Je škoda, že se to Nikolaj II. nikdy nedozvěděl! Ve stejný den se britský ministr zahraničí dvakrát setkal s německým velvyslancem.

    Očekával zprávy o tom, že ruská mobilizace začala. Když potřebné informace obdržel, informoval sir Grey Lichnowskyho, že by se s ním rád opět setkal.

    Zdálo se, že na obzoru nejsou žádná překvapení, když sir Grey zcela neočekávaně prohlásil… No, nechme to raději říct samotného německého vyslance: „Grey prohlásil, že britská vláda si přeje udržet s námi své bývalé přátelství a že zůstane mimo, protože konflikt se omezuje jen na Rakousko a Rusko. Pokud bychom však do něj zatáhli Francii, pak by se situace dramaticky změnila a britská vláda by potenciálně byla nucena podniknout okamžité kroky.“

    “Co to znamená?” – To bylo vše, co mohl německý velvyslanec v reakci říct, ale císař poslal vlastní dokonale správný závěr telegramem – „to znamená, že na nás zaútočí“. Německo nevědělo, že dva dny před tímto rozhovorem mazaný a přátelský Edward Grey vehementně požadoval účast Británie ve válce na setkání vlády, kdy hrozil, že jinak odstoupí!
    Greyovo prohlášení bylo pro Berlín bombou. Sám císař projevil své emoce: „Anglie ukazuje své karty, až když si myslím, že jsem byl zatlačen do rohu do beznadějné situace! Ti podřadní žoldáčtí bastardi se nás pokusili podvést večeřemi a projevy. Drzá slovní šaráda krále, když mluvil s Heinrichem a tvrdil: „Zůstaneme neutrální a pokusíme se zůstat mimo, dokud to bude možné“.

    Sir Grey právě dal německým diplomatům něco zcela nového. Vlastně jim dal ultimátum: když se chcete vyhnout válce s Británií (tj. s celým světem) bojujte pouze s Ruskem! Nesahejte na Francii!
    To je jádrem toho všeho: Britové nejen že zorganizovali první světovou válku a pokusili se naaranžovat situaci tak, aby boje vypukly pouze mezi Rakouskem, Německem a Ruskem, oni sami chtěli zůstat mimo a zachovat si „svobodu jednání“, abychom použili slovník sira Greye. Je to vše logické. Připomeňme si účel této války pro naše „spojence“ – zničit Rusko a Německo.

    „Spojenci“ učinili totéž v r. 1939, když se krvácející Polsko nemohlo dočkat jejich pomoci.
    Berlín byl v šoku ze slov britského ministra. Zároveň vešlo ve známost, že Itálie pravděpodobně na straně svých spojenců, tedy Německa a Rakouska, bojovat nebude. Greyovo varování bylo předáno do Vídně a Německo se pokusilo přesvědčit Rakušany, aby se jako s odplatou spokojili s obsazením Bělehradu a pak již nechali věci na mezinárodních zprostředkovatelích.

    Ruský car zatím o zradě svých „spojenců“ nevěděl a pozdě večer dne 30. července podepsal dekret o všeobecné mobilizaci. Rozkaz nabyl účinnosti 31. července 1914. To spustilo řetězovou reakci. Když se zjistilo, že Rusové mobilizují, reagovalo Německo stejně, přičemž informovalo francouzského velvyslance o tom, že kvůli všeobecné mobilizaci ruské armády vyhlásí Německo “kriegs gefahr” (vojenský poplach). Německo požadovalo, aby Rusko demobilizovalo, jinak začne s vlastní mobilizací. Francouzský prezident Raymond Pointcaré a jeho vláda se společně rozhodli reagovat na možnou mobilizaci Německa stejně. Do počátku války zbývá jeden den.

    Rusko zmobilizovalo a v reakci na německé přípravy začala Francie mobilizovat také. Němci neměli téměř na výběr: pokud by čekali a neudělali nic, Rusko by zaútočilo na Rakousko a donutilo tak Německo svého spojence podpořit, přičemž by Francie podpořila vlastní spojence a Velká Británie by pak vstoupila do války. To byla cesta do slepé uličky s nemožností vyhrát.
    Záminka byla dána: ruská mobilizace byla přímou hrozbou pro bezpečnost Reichu! Takto Angličané dotlačili do války jak Německo, tak Rusko! Doutnák byl zapálen na obou stranách.

    Berlín se pokusil na poslední chvíli dostat ze slepé uličky, do které se císař Wilhelm II. sám zahnal. Poslední šancí bylo přimět Rusko (bez ztráty tváře, samozřejmě) do rakousko-srbského konfliktu nezasahovat. Aby se tak stalo, musela být zastavena ruská mobilizace. Tirpitz citoval císaře: „ … Ruská mobilizace učinila válku nevyhnutelnou. Nyní ji mohl zastavit pouze zázrak. Další odklad na naší straně by znamenal postoupení území nepříteli, a to by bylo zcela neospravedlnitelné.“

    Německo se pokusilo tento zázrak vytvořit, když 31. července o půlnoci předložil německý velvyslanec – Portalés, Rusku ultimátum. Pokud do poledne dne 1. srpna nebude Rusko demobilizovat, pak Německo rovněž oznámí mobilizaci. Sazonov se zeptal, jestli to znamená válku.

    „Ne,“ odpověděl Portalés, „ale byly bychom k ní extrémně blízko.“ Zatímco jeho diplomaté mluvili, německý císař osobně poslal telegram Nikolaji II., kde zoufale žádal Rusko, aby přišlo s ujištěním o svých mírových záměrech. Ale v situaci, kdy Britové již podvedli Wilhelma, chtěl dostat od ruského cara nikoliv slova, ale ujištění o mírových záměrech! Dilema je prosté a tragické: buď se „bratranec Nicky“ vzpamatuje a válce se bude možné vyhnout, nebo, pokud vyhlásí válku, bude muset Německo bojovat jen s Ruskem. Sir Grey to Němcům slíbil! Císař na pokraji zoufalství tuto situaci chápal. Ruský car byl mnohem klidnější, měl za zády své „spojence“, jinými slovy nepochopil nic!

    Německo vyhlásilo válku pouze Rusku. Sir Grey může jít spát. Odvedl v posledních dnech skvělou práci a je pravděpodobně neskutečně unaven. Navíc to byla další příležitost pro hlavního britského diplomata jak neriskovat a zaručit, že Německo směřuje potřebným směrem – válčit pouze s Ruskem!

    Ukvapené vyhlášení války Rusku způsobilo ve vedení branné moci velké překvapení. Podle všech jeho pečlivě vytvořených plánů mělo Německo zaútočit nejdříve na Francii! Nechápaje akce své vlády velitel německého námořnictva velkoadmirál von Tirpitz napsal: „Jakýkoliv náznak důvodu, proč jsme nejdříve vyhlásili válku, pro mne zůstává neznámým. S veškerou pravděpodobností jsme to učinili z formální právní pečlivosti. Rusové začali válku bez jejího vyhlášení a my jsme věřili, že obrana je nemožná, aniž bychom ji vyhlásili sami.“

  16. “Pokud by Princip nezaútočil na rakouského arcivévodu Ferdinanda, zastánci války roztroušení po celém světě, by si našli jiný důvod.”
    Velkovévoda Alexander Michajlovič Romanov

    “Historie se opět opakuje. Pirátské vládě Anglie se opět podařilo přinést do Evropy krveprolití.”
    Alfred von Tirpitz, německý velkoadmirál

    Jediný muž, který v tehdejší době stál v popředí evropské politické scény, skromně mlčel. Tento člověk se ani nehodlal připojit k mezinárodní diskuzi, nebo začít psát memoáry. Tento muž se jmenoval – Lord Edward Grey, vikomt z Faladon (viz foto vlevo).

    Tento skutečně pozoruhodný člověk sloužil v letech 1906 – 1916 jako ministr zahraničí Velké Británie. Popravdě řečeno, nebyl přímo vynálezce I. světové války, ale monstrózní plány byly realizovány v přímém důsledku jeho osobního úsilí.

    Vyšetřování, které Rakousko-Uhersko zahájilo, mělo jednoznačným způsobem odpovědět na otázku: “Kdo je na vině?” Vrazi arcivévody nejenže v Srbsku získali zbraně a výcvik, ale krátce před útokem byli transportováni na bosenské území.

    Pro Rakousko to byla svým způsobem dlouho očekávána příležitost, jak si vypořádat dlouho absorbované dluhy s nenáviděným nepřítelem v Bělehradě. ,

    Ale ještě před tím, než došlo k rozhodnutí potrestat Bělehrad, potřebovalo Německo a Rakousko čas k vyřešení jednoho problému: bylo nutné pochopit, jak by v takové situaci jednalo Rusko. Celkem třikrát v předchozí době (v roce 1908, 1912 a 1913) Vídeň couvla zpět od své velké touhy rozdrtit Srbsko.
    Třikrát Rusko odmítlo myšlenku na obranu této slovanské vlády. Nyní však byl budoucí císař zavražděn a Němci věřili, že Nikolaj II. nebude schopen zabránit tomu, aby nedošlo k potrestání vrahů.

    V záchvatu svého spravedlivého hněvu však německý císař neviděl nenápadný, ale důležitý důkaz toho, že se blíží velká a krvavá válka. Německý námořní atašé v Japonsku napsal do Berlína v době před atentátem – 10. 6. 1914 dopis, ve kterém zmiňuje i toto:

    “Co mě dojímá, je přesvědčení, s jakým zde každý očekává válku s Německem v blízké budoucnosti.”

    Čili jemná, ale poměrně velmi zřejmá indicie toho, že již cosi vyselo ve vzduchu. A aby toho nebylo málo, Wilhelm II. o pár týdnů později učinil katastrofální rozhodnutí jít do války, ovšem to již byla Říše vnímána jako země, která byla osudově vtažena nejen do válečného konfliktu, ale zároveň i do mašinérie okolností, které nakonec vyústily v její nevratný zánik. Mimochodem také vám vrtá v hlavě, jak si mohli být japonští politici a diplomaté tak jisti vojenským konfliktem? Mne tedy ano, a to pořádně.

    Ve skutečnosti je odpověď poměrně jednoduchá a nikoliv tajemná. V té době již existoval oficiální plán pro nadcházející zničení německé říše. Vysocí politici znali skutečný účel I. světové války, ale někteří byli zasvěceni i do jednotlivých detailů. Plán pro válku skutečně existoval, nikdo ho sice neviděl na papíře s tabulkami a odstavci, ale existuje množství důkazů o tom, že šlo o reálnou věc. Například bývalý šéf ruské socialistické strany (revoluční strany) Černov, o tom napsal ve svých pamětech. Mimo jiné psal na počátku roku 1914 v Paříži přednášky Josefu Pilsudskému, budoucímu vůdci nezávislého polského státu.

    Pilsudski sebevědomě a jasně řekl, kdo s kým bude válčit a jakou roli bude v nastávajícím válečném konfliktu hrát ten, nebo onen stát. Ale to není ta nejpodstatnější část.
    Pilsudski se k budoucím událostem staví zcela zpříma, když si klade otázku, kdo bude vítězem a kdo poraženým. Jeho odpověď zní takto: Rusko bude poraženo Rakouskem a Německem, ale tyto státy sami nakonec skončí pod kopyty Angličanů a Francouzů (resp. Angličanů, Američanů a Francouzů).

    V době, kdy Pilsudski vyřkl výše uvedené informace, Nikolaj II., Wilhelm II. a Franz Josef neměli ani tušení, že válka je již na spadnutí. V té samé době si arcivévoda František Ferdinand hrál se svými dětmi v zámku Belvedere, Gavril Princip byl vysokoškolský student, příslušníky organizace “Mladá Bosna” ještě ani ve snu nenapadlo, že by měli zavraždit dědice rakouského trůnu.

    Pokud Rakousko a Německo věděly, že by jejich opatření proti Bělehradu způsobilo střet s Ruskem, nikdy by něpřekročily onu pomyslnou kritickou hranici, neboť si velmi dobře uvědomovaly, že by to znamenalo nevyhnutelnou válku s Francií, a nakonec i s Anglií vzhledem francouzsko-ruskému spojenectví.

    Ono ve skutečnosti bylo velmi snadné zabránit I. světové válce. Vše, co Velká Británie musela udělat, spočívalo v jasném sdělení německé vládě, že v případě vypuknutí válečného konfliktu nezůstane neutrální, ale připojí se ke svým spojencům. Přesně tento postoj Velká Británie realizovala k tomu, aby zabránila francouzsko-německé válce o několik let dříve během tzv. “marocké krize”.

    Ale zpět k Maroku. Tehdejší reakce Anglie byla ve skutečnosti jedna velká show, vlastně návnada, která měla přilákat Rusko do “spojenecké sítě”. Nyní však bylo mnohé zcela jinak: přípravy na válku byly nastaveny takovým způsobem, aby došlo ke zničení Ruska a Německa. Británie nutně potřebovala válku, ale někdo jí musel zažehnout. A v této chvíli přichází na scénu světových událostí již zmíněný Lord Edward Grey. Stejně jako každý jiný diplomat měl i šéf britského ministerstva zahraničí dar velké výřečnosti, aniž by však ve skutečnosti cokoliv řekl. Tento dar později skvělým způsobem oddemonstroval ve svých pamětech.

  17. Čtu Parazita od Starikova, je to podle všeho Anglosas…
    Jistým skupinám bylo zřejmé, že geopolitická mapa světa může být reformována pouze prostřednictvím velké celosvětové války. Pouze v jejich plamenech mohou být hranice zemí, a dokonce i celých národů změněny k nepoznání. Pokud chtěli zničit Rusko, potřebovali Britové nejen obyčejnou válku, ale přímo světový konflikt, který by v samém důsledku vedl ke zničení tehdejší ruské vlády. Pokud chtěli Britové eliminovat vliv tehdejšího Německa, ve kterém nebylo nijak valného revolučního ducha, musela být rozpoutána válka nebývalé intenzity. Pouze totální katastrofa by mohla donutit německé měšťany začít opovrhovat svým milovaným císařem.

    Rakousko-Uhersko použilo atentát jako záminku k tomu, aby zakročilo proti vzpurnému Srbsku. A výsledek? Oproti tomuto malému vítězství (obsazení Srbska) přestalo Rakousko-Uhersko na konci války existovat. Říše byla rozdělena do několika států a habsburský trůn přestal de facto existovat. V duchu těchto okolností není náhoda, že sir Edward Grey, bývalý britský ministr zahraničí napsal ve svých pamětech:

    “… svět se nikdy nedozví celou pravdu o okolnostech atentátu na Františka Ferdinanda. Zdá se, že nikdy neexistoval jeden jediný člověk, který by o vraždě arcivévody věděl všechno.”

    Je zjevné, že sir Edward Grey velmi dobře věděl, proč toto vyjádření napsal. Každopádně bychom se měli ptát, k jakému tajemství nás ve svém prohlášení odkazuje? Vyšetřování přeci probíhalo snadno a rychle identifikovalo pachatele. Ovšem britské ministerstvo zahraničí říká něco docela jiného – do jednoho měsíce od atentátu na arcivévodu začala světová válka. Válka, ve které zahynuly desítky milionů lidí. Jak je možné, že se něco takového mohlo vůbec stát? Oficiálně to dodnes nikdo nedokáže vysvětlit. Proto se v následujících odstavcích soustředíme na identifikaci toho, kdo válku nebývalého rozsahu potřeboval.

    Pokud bychom chtěli zjistit, kdo měl prvořadý prospěch z atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda, pak se stačí podívat na výsledky I. světové války. Došlo ke zničení dvou velkých konkurentů Velké Británie – Ruska a Německa. Je potřeba si uvědomit, že Rusko nebylo rozdrceno ani tak v důsledku “rusko-japonské” války, či pečlivě plánovanou revolucí. Londýn totiž připravoval svůj vlastní mnohem ambicióznější projekt, jehož cíl byl velmi působivý a grandiózní. “Kov může být roztaven pouze při velmi vysokých teplotách.”

    V současné době se ukazuje, že hlavním cílem anglického plánu bylo totální zničení Ruska a další na řadě pak bylo Německo. Tehdejší anglická politika byla vybudována kolem jednoho velkého cíle, a to za žádnou cenu nemělo být dopuštěno, aby se vytvořila silná kontinentální moc, nebo ještě hůře silný politickoekonomický blok Rusko – Německo. To byla tehdy pro Anglii nejhorší noční můra (všimněte si, jak se dnes historie opakuje, stačí, když si do výše uvedené rovnice za Anglii dosadíte Spojené státy, pozn. red.). Za tímto účelem vyvstal pro Brity jednoznačný politický úkol, který byl rozdělen do dvou fází: v první fázi bránit Německo – Ruskému spojenectví a ve fázi druhé poštvat tyto dva národy proti sobě.

    Jenomže onoho se lehce řekne, ale již hůře učiní. Realizace výše uvedeného záměru nebyla v praxi vůbec snadná. Na počátku 20. století neexistovaly mezi Německem a Ruskem žádné spory, které by bylo možné využít jako záměr pro konflikt. V těchto dvou zemích vládli vzájemně spříznění bratranci – Mikuláš a Wilhelm, kteří mezi sebou udržovali velmi dobré vztahy. Tak proč by měli najednou mezi sebou začít bojovat? Pro ty z nás, kteří jsme se narodili ve druhé půlce 20. století, bylo Německo hlavním agresorem, které hned dvakrát během jednoho století dovedlo Rusko na pokraj smrti. Jenomže skutečnost byla podstatně jiného charakteru.

    Německo bylo pro Rusko tradičně přátelským režimem, se kterým východní říše nebojovala od napoleonských válek, které proběhly prakticky přesně o sto let dříve. Takže bylo zapotřebí evokovat nějakou velmi významnou událost, která by způsobila, že by obě dvě země zapomněly na jejich dlouholeté přátelství. Z tohoto důvodu se již na přelomu 19. a 20. století stalo vyprovokování rusko-německého konfliktu bodem číslo jedna britské zahraniční politiky.

    Francie ohledně své zahraniční politiky sama za sebe měla podobné choutky. Velmi toužila získat zpět prostřednictvím válečného konfliktu s Německem území Alsaska a Lotrinska. Jenomže sama Francie neměla ani zdaleka šanci porazit silné Německo a kdo jiný by jen tak nezištně bojoval za návrat francouzského území zpět do lůna původní vlasti?

    Ve víru těchto okolností, se ukazuje, že vražda následníka rakouského trůnu byla jen posledním článkem, poslední cihlou v plánech vedoucí k rozpoutání světového válečného požáru. Ve skutečnosti šlo o kolosální a velmi pečlivou přípravu, která začala záhy po ukončení “rusko-turecké” války, která trvala téměř deset let. Bylo potřeba nastartovat proti sobě odpůrce a odjistit tak pojistku budoucí války, skutečné světové války.

    Naprosto ideálním místem pro tento finální tah se začal rýsovat Balkán, který byl prošpikován stoletím různých politických intrik a spiknutí. Plánovačům bylo jasné, že smrt nešťastného arcivévody bude tím správným “doutnákem”, který zapříčiní následnou explozi světové války. A ono se tak skutečně stalo. Uběhl sotva měsíc po výstřelu Gavrilo Principa a Německo vyhlásilo válku Rusku! Naprosto nevídané! A náš kruh se uzavírá ve chvíli, kdy Anglie vstupuje do aliance s Ruskem, aby se zabránilo jakémukoliv případnému sblížení Ruska s Německem. Organizace světové války vstoupila do finální fáze. Cesta ke zničení obou dvou proti sobě poštvaných soupeřů byla vybudována.

    Byly to ve skutečnosti britské a francouzské tajné služby, které stály za atentátem na Františka Ferdinanda:

    Bylo v britském zájmu, aby se vražda na arcivévodu rychle vyšetřila a důkazy vedly do hloubi Srbska.

    Bylo v britském zájmu rozdmýchání konfliktu mezi Srby a Rakušany.

    Bylo v britském zájmu, aby Rusko (spojenec Srbska) a Německo (spojenec Rakouska-Uherska) vešly do vzájemně ničivého válečného střetu.

    Podle původního britského plánu měla v Rusku v důsledku války vypuknout revoluce. Rusko mělo přijít o své původní hranice a stát se velmi slabou republikou končící v totální závislosti na svých “dobrodincích”. Stejný osud měl postihnout Německo. Fatální výstřel Gavrilo Principa byl spouštěcím mechanismem pro všechno to následné neštěstí…
    Nicméně během přípravy “Rusko – Německé” vojenské konfrontace se vyskytl poměrně zajímavý problém. Carská vláda dokázala velmi střízlivým způsobem posoudit stav svých vlastních ozbrojených sil, takže si velmi dobře uvědomovala, že je pro Rusko zcela nemyslitelné, aby vstoupilo ve stejnou dobu do války se dvěma velmocemi najednou – Německem a Rakousko-Uherskem!

    • Ale možná ti, kdo vymysleli I. světovou válku, prostě nedokázali pochopit, co bylo skutečným plodem jejich práce? Proč ruští “spojenci” tak směle vpochodovali do tohoto konfliktu? Odpověď je jednoduchá a zároveň i zajímavá: Ani jeden demokratický stát nebyl zničen světovou válkou z její skutečné povahy. Uvádí se, že demokratické systémy mají stabilnější strukturu než monarchie.

      V době globální katastrofy se může dostat k moci nová strana, jiná vláda nebo jiný vůdce, ale nikdy se nezažehne plamen revoluce či velké sociální exploze s fatálními důsledky. Monarchie nemá k dispozici tak krásný hromosvod populární nespokojenosti v podobě jednoduché změny politického režimu.
      Navíc je třeba připustit, že změna cara je mnohem obtížnější než výměna premiéra. Monarchie nemůže jen tak lehce změnit svou hlavu říše, a tak to budou sami prostí lidé, kteří se začnou usilovat o změnu formy vlády. A revoluce v době války nevyhnutelným způsobem povede k porážce.

      Po pravdě řečeno, byla to pozoruhodná stabilita demokratického právního systému uvnitř různorodých krizí, která vybudila odhodlání té či oné vlády vstoupit do globálního konfliktu s cílem zničit jejich monarchické konkurenty.
      Z tohoto důvodu Británie, Francie a Spojené státy skočily po hlavě do konfrontace a uvedly do pohybu gigantické ničivé síly. Stačí se podívat na výsledek I. světové války: USA nepřišly o nic a vydělaly hromady peněz prostřednictvím různých vojenských smluv. Ve skutečnosti tato země na bolestech a utrpení druhých neuvěřitelně vydělala a posílila.

      Anglii se podařilo zničit své nebezpečné rivaly Rusko a Německo a z války vyšla mírně oslabena. Ovšem ve srovnání s ostatními válčícími národy vyšla doslova jako “oáza prosperity”. Z válečných štváčů skončila nejhůře Francie. Válka zpustošila její území a způsobila velké lidské a ekonomické ztráty. Ale přesto všechno dosáhli Francouzi svého hlavního cíle. Odplatu za “Fracouzko-pruskou válku” a návrat ztracených provincií. Paříž v podobě zuřivé “Nemésis” srazila na kolena a do špíny zadupala Německou říši. Těžké ztráty francouzské armády nebyly nic jiného než náklady na odstranění nebezpečného souseda.

      V současné době je také známa pravda o týmu, který se účastnil na realizaci “Sarajevského atentátu”. Ve hře má každý herec jasně definovatelnou roli, a to hned od prvního okamžiku, kdy vstoupí na jeviště, včetně toho, co a jak má mluvit a jaká gesta má přitom realizovat. A pak přijde čas, kdy se vrátí za oponu. Je pozoruhodné, jak rychle se v případě dramatu vraždy Františka Ferdinanda zapomnělo na klíčové svědky a další hráče.

      Jako první opustil tento svět Nedeljko Gabrynowiz. Gavrilo Princip ho tiše následoval dne 1. května 1918, kdy ve vězení podlehl tuberkulóze. Jejich role mladých teroristů měla dvě základní linie: zabít arcivévodu a uvést Rakušany na “správnou stopu”. Tito dva hráli podle scénáře, který byl připraven vojenskými a politickými organizátory tohoto atentátu.

      • Plukovník Apis Dmitrijevič, vedoucí organizace srbských nacionalistů – “Černá Ruka”, bojoval čestně za svou zem v předních liniích válečného konfliktu do té doby, než se stala neuvěřitelná věc – byl zatčen na příkaz své vlastní vlády. Vždyť šlo o důležitého svědka a organizátora zákulisních věci kolem atentátu. Nelze se tedy divit, že si ho “Systém” nalezl, načež byl z popudu tehdejšího šéfa zpravodajců srbského generálního štábu a vojenským soudem odsouzen k smrti popravčí četou.

        “Politický” organizátor sarajevského atentátu – Vladimír Gačinovič také zemřel za záhadných okolností. Byl současně členem všech tří organizací podezřelých z trestného činu: “Mladá Bosna”, “Civilní Obrany” a “Černá Ruka”. Byl také hlavní ideolog a nejvlivnější člen organizace “Mladá Bosna”, která provedla teroristický čin. A byl to ten samý Gačinovič, který měl u sebe kontakty na mnohé různé ruské revolucionáře.

        Mezi jeho přátele patřil socialista Natanson, sociální demokrat Martov, Lunačarský, nebo dokonce i Trocký. Ten Gačinoviče velebil i po jeho smrti, ke které došlo v srpnu roku 1917. Tehdy tento člověk zemřel na nepochopitelnou a záhadnou nemoc. Švýcarští lékaři Gačinoviče dvakrát komplexně zkoumali, ale ani v jednom případě na nic nepřišli. O měsíc později Gačinovič náhle umírá …

  18. Christopher Dunn, fyzik, bývalý zaměstnanec NASA: „Každý materiální objekt má své vlastní energetické pole. Je to magnetické pole předmětů, geomagnetické pole území, biopole živých stvoření. Tato pole jsou naplněna informacemi o vlastnostech objektu, o tom, co se stane s tímto objektem. V tomto případě je vhodné připomenout zákon zachování energie, v němž se uvádí, že nic na světě neexistuje z ničeho a nikam nezmizí. Chápete? Nezmizí! Z toho vyplývá, že všechny informace o událostech na Zemi se dostanou do globálního informačního pole kolem nás a zůstanou tam navždy“.

    Starodávní Řekové věřili, že náš Vesmír obklopuje speciální pole, ve kterém jsou uloženy informace o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Řekové ho nazývali „meon“. Byli přesvědčeni, že pokud se „napojíte“ na toto pole, můžete se dozvědět vše o budoucnosti lidstva.

    Iľja Verigin, výzkumník starověkých textů: „Teorie obecného energoinformačního pole existuje už dlouhou dobu. Z mého pohledu to jsou informační soubory, které se vytvářejí a přicházejí k člověku v určité podobě. A pak představa člověka, jeho vnitřní osobní síla, jak může přenést tuto podobu, přesně tak ji předává. A dál se tato informace šíří, rozebírá se lidmi na různé části“.
    Ale proč tedy mají přístup k informačnímu poli Vesmíru pouze vybraní lidé? Čím se liší od všech ostatních? A to nejdůležitější – u koho se tento dar otevře? Proč obyčejný instalatér nebo dokonce politik nemůže předvídat budoucnost lidstva, nebo alespoň svůj budoucí život? Někteří odborníci se domnívají, že schopností vidět budoucnost mohou vládnout pouze ti lidé, kteří umí jakoby „vyladit“ svůj mozek a své myšlení na stejnou frekvenci s informačním polem našeho Vesmíru.

    Iľja Verigin: „Existuje informace, existuje obecné energoinformační pole, a člověk se na něho nastaví. Existují určití lidé, kteří jsou naladění. Bůh jim dal takový dar, že mohou přijímat informace odtamtud. Oni to prostě jen trochu jiným způsobem vnímají. Nakonec jejich vnímání, individuální pro každého člověka, transformuje informace do nějaké podoby, tak aby ho vnesli do tohoto světa“.
    Slavný americký psycholog Dale Carnegie tvrdí, že jsme to, co si o sobě myslíme. Jinými slovy, náš Vesmír je jako velké oddělení objednávek, kde my všichni jsme objednávateli. Co sis objednal, tos i dostal. Myslíš špatně, špatné se ti splní. Mezi lidmi je rozšířena taková fráze: „ten, kdo přitahuje smůlu.“

    Po dlouhou dobu se idea o tom, že myšlenky jsou materiální, považovala za fantazii. Ale dnes už je to vědecky dokázaný fakt.

    Jedním z důkazů je placebo efekt. V případě, že pacientovi dávají místo léků například tablety vyrobené z křídy, ale přitom neustále říkají, že se jedná o nový a velmi silný zázračný lék, tak pacientovi se uleví a může se dokonce úplně vyléčit. Přitom ho vlastně vůbec ničím neléčili!

    Ale jak je to možné? Lékaři to vysvětlují jednoduchou autosugescí. A čím více sugestivní člověk, tím snazší je pro něho uvěřit v neexistující lék, a proto se snáze zotaví z nemoci.

    Varvara Sidorova, psycholožka: „To nebude iluzorní vymizení bolesti. Bude dokázáno zcela objektivními lékařskými výzkumy, že se člověk uzdravuje. Ale to se stane jen v případě, pokud to placebo, tu pilulku-šidítko přijme pacient s plnou důvěrou, že je to opravdu silný lék. Protože to, že si jen tak řeknete: „Já si teď vsugeruji, že zde tato vitaminová tabletka je silný lék“, pětkrát řeknete: „Je to silný lék, je to silný lék“ – bohužel, to nám nijak nepomůže, abychom se uzdravili pomocí prázdné vitaminové tabletky“.

    Ale jestli jsou myšlenky opravdu materiální, znamená to, že se můžete naučit je řídit a ovládat svůj vlastní osud? Znamená to, aby člověk něco realizoval ve svém životě a přitáhnul k sobě nějaký scénář, stačí pouze poslat své myšlenky tím správným směrem? Vědci jsou přesvědčeni, že je tomu opravdu tak. Podle nich, aby myšlenka získala hmotnou podobu, je nutné jí točit celou dobu v hlavě, říkat nahlas, a dokonce zapsat na papír. Je nutné si co nejpřesněji představit svůj sen a přemýšlet o něm neustále.

    Takže vzniká úžasná věc. Pokud je myšlenka opravdu materiální, tak předpovědi se plní ne proto, že někdo geniální nahlédnul do budoucnosti, ale proto, že my sami věříme v předpovědi. Řekněme, že se předpokládá, že Nostradamus předpověděl jaderné bombardování Hirošimy, a dokonce, jak tvrdí vykládači jeho textů, předpověděl apokalypsu v roce 2012. Ale pojďme zkontrolovat texty. Ukazuje se, že slovo „Hirošima“ tam není, stejně jako slovo „atomová bomba“. Takže možná měl Nostaradamus na mysli něco jiného? A lidstvo v XX. století skákalo, jak předpověď pískala, podle principu „co se má stát, stane se?“

    Nemluvím o apokalypse dne 21. prosince 2012, která se naštěstí nestala. Ale i bez toho se vymyslelo hodně, a pravděpodobně nějakí vtipálci pozlobili své i naše hlavy. Mimochodem, přesně takovou bolest hlavy si způsobili francouzští králové a jejich královny, když se jednoho dne objevila v Paříži zvláštní žena, známá v historii pod jménem Marie Lenormand.

    Rok 1780. Francie v předvečer revoluce. Ale celá Paříž hovoří pouze o mimořádné věštkyni, kulhavé prodavačce látek. Její předpovědi se plní s tak mimořádnou přesností, že prodavačce se dostane nebývalé pocty – prostou ženu pozvou do Versailles. Její proroctví očekává sama francouzská královna! Ale pro Marii Antoinettu má Lenormand jen špatné zprávy. Karty slibují gilotinu. Věštkyně šeptá, že dny Marie Antoinetty jsou sečteny.

    O rok po tomto setkání začne Velká francouzská revoluce. Rebelové popraví pod gilotinou krále Ludvíka XVI. Marie Antoinetta žije ještě dalších osm trýznivých měsíců a poté pod gilotinou následuje svého korunovaného manžela.
    John Van Auken, ředitel Asociace výzkumu a vzdělání: „V konečném důsledku se předpověď vyplnila. Ona předpověděla, že zemře na popravišti. I když bylo těžké tomu uvěřit; korunované hlavy nikdy nepopravili, ale ona to velmi přesně předpověděla“.

    Klienti Lenormand byli ministři, diplomaté, ale největší slávu jí přineslo přátelství s Joséphine de Beauharnais. Jednou přišla budoucí manželka Napoleona k Lenormand dát si vyložit budoucnost. To, co kartářka uviděla v křišťálové kouli, se zdálo neuvěřitelné: královská lilie! Proroctví je pro Joséphine šok – ona, budoucí královna!
    Poté, co se Joséphine stala císařovnou, udělala z kartářky svou nejbližší přítelkyni. Žádná důležitá věc se neobešla bez její rady. Ale jedna věštba ohrozila pozici Lenormand u dvora. Uviděla, jak neporazitelná francouzská armáda hyne v ruském sněhu… a požádala Joséphine, aby varovala Napoleona.

    Když se ten dozvěděl o věštbě, zuřil. Troufalou kartářku je nutno vyhodit. Chopil se toho slavný francouzský maršál Jean-Baptiste Bernadotte. Přišel k Lenormand pod falešným jménem a požádal ji, aby mu věštila. Marie rozložila karty, a okamžitě ho nazvala jeho správným jménem. A víc než to – najednou mu oznámila, že je mu souzeno stát se králem.
    Bernadotte neuvěřil předpovědi, a Marie Lenormand byla ze země vyhoštěna. Ale nemýlila se, jako vždy: po několika letech přijal maršála bezdětný švédský král Karl XIII., po němž Bernadotte zdědil trůn pod jménem Karl XIV. Johan. Na znak vděčnosti poslal bývalý maršál Marii Lenorman drahý prsten s ametystem jako dárek ze Stockholmu.

    Mimochodem, před svou smrtí stihla paní Lenormand předpovědět první světovou válku, revoluci v Rusku a ještě mnoho malých událostí v životě konkrétních lidí. Napsala 14 knih, ale tajemství svého způsobu přesných předpovědí si vzala s sebou.

    Ještě jedna mystická a zlověstná postava v historii – Grigorij Rasputin. Někteří lidé se domnívají, že tento šarlatán a sukničkář drze podvedl ruského cara, a tím i celou ruskou vládu. Jiní se však domnívají, že Rasputin byl nejsilnějším senzibilem, takovým Wolfem Messingem a babou Vangou v jedné ďábelské láhvi. S tím je těžké nesouhlasit. Skutečně se uchovala jeho písemná předpověď osudu Mikuláše II., která se splnila ve všech svých hrozných detailech.

    Brzy ráno 19. prosince 1916 objevili petrohradští rybáři ve vysekané díře v ledu řeky Něvy zohavené tělo Grigorija Rasputina. Byl surově zabit spiklenci a hozen do řeky. Zvěsti o tom, že je nyní voda v Něvě „nabitá“, se okamžitě roznesla po celém městě. Od časného rána přicházeli k řece lidé se sklenicemi, džbány a kbelíky, spěchajíce plnili všechny nádoby, které měli v domě. Všichni doufali v to, že se na ně prostřednictvím vody přenese zázračná moc, jakou měl sám Grigorij Rasputin.
    O neuvěřitelných schopnostech tohoto sibiřského rolníka mluvilo celé Rusko. Šířily se zvěsti, že mohl přesně předpovědět to, co se stane v budoucnosti, a taky zbavit lidi smrtelných nemocí.

    Matrena, nejstarší dcera Grigorija Rasputina, byla jedinou členkou z celé rodiny, která unikla trestu poté, co bolševici přišli k moci. https://www.matrix-2001.cz/files/image/1(12).png
    V roce 1918, bezprostředně po vykonání trestu smrti královské rodiny, se jí jako zázrakem podařilo opustit Rusko a emigrovat do Bukurešti. Tam se téměř rok živila tancem v kabaretu, a pak se přestěhovala do Paříže, kde se stala pomocnicí v domácnosti.
    Alexej Varlamov, historik: „Opravdu žila velmi těžko. A tady ji její příjmení nijak nepomáhalo, protože ruská emigrace jakýchkoliv nálad, jakýchkoli politických vlivů, ať už monarchistů nebo kadetů, nebo někdo jiný – všichni se chovali k Rasputinovi silně negativně“.

    V roce 1930 se Matrena Rasputina přestěhovala z Francie do USA. Tam se zabydlela v cirkusu. Jako krotitelka tygrů působila téměř 15 let. Celý svůj život si tato žena vedla osobní deník, ale neodvážila se publikovat své paměti ještě za svého života. Matrena Rasputina zemřela v roce 1977 v domově důchodců v Los Angeles. O měsíc později se na pultech obchodů objevila kniha „Rasputin. Proč?“. Autor – Maria Rasputina (tak Matrenu nazývali na západě).

    V této knize, která se stala bestsellerem, Matrena sdělila, že její otec měl jedinečné schopnosti.
    Elena Fiľjakova, historička: „Mluvíme o jeho daru uzdravování, a je zbytečné to popírat, protože to dosvědčili jak jeho nepřátelé, tak i příznivci. Možná, že ovládal to, co je nyní nazýváno paranormálními schopnostmi“.
    Většina historiků tvrdí, že proroctví Rasputina jsou lží. A příběhy potomků o úžasných schopnostech tohoto muže jsou jen pokusem o ospravedlnění. Kromě toho, aby dokázal všem své super schopnosti, neváhal Grigorij Rasputin používat klamné techniky. Vědci se domnívají, že právě samotný Rasputin naříznul spoje na lustru v ložnici careviče Alexeje, a pak spěchal varovat císařovnu Alexandru Fjodorovnu, že v této místnosti může dítě zemřít. Rasputin vysvětlil svoje obavy tak, že měl vizi.

    O několik dní později lustr v ložnici opravdu spadl. Princ, kterému na radu Rasputina zakázali vstoupit do místnosti, zůstal živ. Tato událost u Romanovců byla považována za zázrak. A sám Rasputin se v očích carevny stal skutečným světcem a vizionářem.
    Jurij Žukov, vedoucí vědecký pracovník Institutu dějin Ruska RAN: „Rasputin se stal velkým utěšitelem Alexandry Fjodorovny. Pro hysterickou ženu se ukázal být tím správným doktorem-psychiatrem, který ji mohl uklidnit, navíc ji vštípit, že pokud bude nablízku, Alexeji se nic nestane“.
    Jiní výzkumníci nesouhlasí s verzí, že Grigorij Rasputin byl šarlatánem. Uvádějí, že neexistuje žádný důkaz toho, že spoje lustru byly skutečně naříznuté. O tom se nikdy nezmínila ani Alexandra Fjodorovna, ani žádný z dvořanů. Možná, že tato epizoda byla obecně zapsána do historie mnohem později, a udělali to bolševici – jen proto, aby očernili Grigorija Rasputina, a spolu s ním celou královskou rodinu.

    Ale minimálně jeden případ, který potvrzuje zázračné schopnosti Grigorija Rasputina, popisují ve svých pamětech úplně všichni jeho současníci – a nejen přátelé, ale i nepřátelé.

    Dne 15. ledna 1915 dvorní dáma císařovny Anna Vyrubovová jela vlakem z Finska do Petrohradu. Souprava, ve které se nacházela Vyrubovová, se najednou vykolejila. Dvorní dáma utrpěla zranění neslučitelné se životem. Nejlepší lékaři Petrohradu prohlásili, že Anna nepřežije ani tři dny. Ale… přijel k ní Grigorij Rasputin. Vyhnal všechny z nemocničního pokoje, dlouho seděl s umírající, něco nad ní říkal, a pak sdělil, že bude žít, i kdyby zůstala mrzákem.

    Je to neuvěřitelné, ale přesně tak se všechno stalo! V rozporu s prognózami lékařů se dvorní dáma bezprostředně po návštěvě Rasputina uzdravila.

    Elena Fiľjakova: „Síla energie Rasputina jí pomohla k návratu ze stavu klinické smrti. Zde se můžeme jen dohadovat… Na druhou stranu, tak to je, že když je člověk na hraně, omdlel ze šoku, prudké bolesti, úrazu, zranění, a někdo – možná nejbližší člověk, možná cizí – ho odtamtud klidně vytáhne, říkajíc: „Otevři oči, vrať se“… a člověk slyší, a to ho vrací“.

    Ale to není všechno. Pokud věříte deníkům dvorní dámy Anny Vyrubovové, jednou Grigorij Rasputin, když se nacházel v extázi, podrobně popsal obléhání Leningradu. Bylo to v březnu 1913, kdy do Velké vlastenecké války zbývalo téměř 30 let. Existují důkazy o tom, že Rasputin za celý svůj život udělal ne méně než stovku podobných proroctví.

    Nicméně, někteří badatelé věří, že Vyrubovová o proroctvích Rasputina lhala. Možná se jen snažila chránit jeho reputaci.
    Jeden z deníkových záznamů dvorní dámy zní: v roce 1916 Grigorij Rasputin v nepříčetnosti vykládal, že vidí, jak Američané přistávají na Měsíci a instalují tam americkou vlajku. Vymyslet si to Anna Vyrubovová nemohla, vždyť zemřela v roce 1964. Americký program „Apollo“ ohledně ovládnutí Měsíce tehdy ještě ani nezačal.

    Ale největším mystickým prohlášením Rasputina, byla predikce jeho vlastní smrti. V prosinci roku 1916 řekl svému asistentovi, že zemře před novým rokem, a přesně tři měsíce poté padne carský trůn. A skutečně, Rasputina zabili 17. prosince 1916. A 2. března 1917 – o tři měsíce později, Nikolaj II. odstoupil z trůnu. Náhoda nebo ne – je téměř nemožné to v současnosti zjistit.
    Nutno říct, že Grigorij Rasputin ani po své smrti nedal klid ruským politikům. Podle rozhodnutí předsedy přechodné vlády Alexandra Kerenského, byl nalezen Rasputinův hrob, tělo vyndali a tiše, aby nikdo nevěděl, spálili v kotli pece “Polytechnického institutu”. Dnes – kdo to neví – se na tomto místě nachází stanice metra „Polytechnickaja“. A vědci se i nadále hádají: kdo byl Rasputin – geniální vizionář nebo obyčejný šarlatán.

    Valentin Moškov, generálporučík ruské armády, žil na konci XIX. – začátku XX. století. Více než 40 let svého života věnoval dělostřelectví. Během těchto let syn zchudlých dvořanů vyrostl z kadeta až na generála, získal vysoké postavení ve společnosti, účastnil se rusko-turecké války a dostal ne jednu desítku vyznamenání z rukou samotného cara.
    Ale skutečnou vášní tohoto člověka nebyly pušky a střely, ale etnografie, tedy studium kmenů, etnik a národů. Moškov jako etnograf dosáhl velké slávy, byl členem carské ruské geografické společnosti. A neustále se snažil přijít na to, jak je vlastně uspořádán náš svět.

    Nějakých 60 let po smrti Valentina Moškova, výzkumníci objevili jeho jedinečnou monografii. Obsahovala předpovědi o budoucnosti naší země. Přičemž Moškov udělal své prognózy, založené ne na prorockých snech, předtuchách nebo vizích, ale na speciálním matematickém modelu, který sám vynalezl.

    Ale nejvíce překvapující je úplně jiný fakt. Mnohé události, které předpověděl, se staly přesně do puntíku! Proto současní výzkumníci dědictví generála Moškova, ho nyní nazývají ne jinak než ruským Nostradamem začátku XX. století.

    Nikolaj Zacharčenko, výzkumník starodávných textů: „Moškov udělal vědecké výpočty. Obrátil se k historii, faktům, číslům, událostem a jevům“.
    Teorie, kterou Moškov uvedl ve své vědecké práci, ohromila současné výzkumníky jednoduchostí a přesností. Její podstata spočívá v tom, že historie národů a celých států – souvisí s řadou historických cyklů, které se opakují jeden za druhým.

    Jejich trvání je rovné 400 rokům. Mimochodem připomenu, že nejpřesnější předpovědi Paracelsa, o kterých jsme již mluvili, byly taky ohraničeny 400 roky.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/220(1).jpg Generál Valentin Moškov

    Dále, každý cyklus je rozdělen na čtyři stejné díly – století. Moškov je nazývá zlatým, stříbrným, měděným a železným stoletím.

    Zlaté století, je obdobím rozkvětu země. Období sociálnosti, stability a hospodářského rozmachu. Pokračuje a dosahuje svého vrcholu ve stříbrném století. A po něm nastupuje měděné století, ve kterém začínají sociální otřesy, přírodní katastrofy a války. Svého vrcholu dosahuje na konci železného století. To je nejtěžší období v historii země.

    Je to neuvěřitelné, ale pokud budeme sledovat historii Ruska a rozložíme jí po obdobích, které popsal generál Moškov, tak se ukáže, že jeho teorie je naprosto správná! Vezměme rok 812 jako počátek odpočítávání historie Ruska, což je datum vzniku Kyjevské Rusi, a uvidíme, co vznikne.
    IX. století – zlaté století podle teorie Moškova – bylo opravdovým rozkvětem státu. Sjednotilo pod svoji vládu několik desítek kmenů a urovnalo mezi nimi vztahy. Rozvoj Kyjevského knížectví pokračoval v X. – stříbrném století. Byla zavedena peněžní měna, daň pro poddané, proběhla hlavní událost té doby – křtění Rusi. Ale od začátku dalšího, měděného století, dochází postupně k úpadku Kyjevské Rusi. Dělí se na mnoha knížectví, v čele kterých stál velkokníže. To vše vedlo k válkám mezi knížaty a roztříštěním Kyjevské Rusi v XI. – železném století.

    Nyní si pojďme zanalyzovat nám nejbližší, třetí historický cyklus. Teorie Moškova zapracovala i v těchto 400 letech. Tento cyklus začíná v roce 1612, tj. XVII. století – první, zlaté století cyklu. A opravdu, právě v roce 1612 skončilo v Rusku neklidné období. Na trůn usednul první z dynastie Romanovců – car Michail Fjodorovič. S jeho vládou začíná rozkvět a ekonomický růst země. Pokračuje za vlády Kateřiny II. – to je stříbrné století tohoto historického cyklu. Ale v roce 1812 začíná měděné století – čas apatie a zrady národních zájmů.
    John Rhodes, historik: „V XIX. století pozorujeme, že také začal probíhat výrazný úpadek naší země, začaly se dít velmi vážné změny, války, spodní vrstvy se začaly zvedat a začala vážná povstání. A Moškov říkal, že nezáleží na tom, jaký je vládce, jestli dobrý nebo špatný“.

    Další období v historii Ruska, tzv. železné století, začíná v roce 1912. Dva roky před tím Valentin Moškov píše ve své knize: „Lidé najdou údajné pachatele svých utrpení ve vládě, v bohatých třídách obyvatelstva. Začnou nepokoje, vraždění bohatých a moc držících lidí“.

    Ukazuje se, že několik let před hroznými událostmi roku 1917 vědec předpověděl revoluci, po které následovala občanská válka. Ale to není všechno. Je to neuvěřitelné, ale generál Moškov předpověděl i události, které proběhly v Rusku v 90. letech minulého století. Napsal: „Pocit vlastenectví mezi lidmi v té době mizí. Stát bude směřovat k rozdělení se na části, které se během úpadku budou zmenšovat“.
    Badatelé knihy Moškova jsou si jistí, že mluvil o rozpadu SSSR.
    Nikolaj Zacharčenko: „V tom období, když někdo četl jeho díla, se pravděpodobně usmál nebo smál, a řekl: „Jak je to možné? Jak se může stát, že se Rusko bude snažit rozdělit? Je to nejsilnější stát s vlastní historií, s vlastním vývojem a najednou tohle!“ Ale Moškov to viděl, předpověděl. Všiml si, že téma se opakuje, že 400letý cyklus je typický nejen pro vývoj člověka a lidstva, ale také pro vývoj státu“.
    Historické cykly připouští i oficiální věda – takže pro Rusko tzv. železné století úpadku a otřesů skončilo v roce 2012, a zemi čeká zlaté století rozkvětu. Je-li pravdivá tato prognóza nebo ne – to ukáže blízká budoucnost. Ale to, co naše země zažila za poslední desetiletí, to je další důkaz správnosti ruského vědce. Jmenujme například rozpad Svazu, Čečenskou válku a dvě hospodářské krize.

    Ale nejzajímavější je to, že Moškov, tak jako mnoho jiných proroků, přikládá Rusku zvláštní úlohu v dějinách lidstva. Právě naše země, byl přesvědčený vědec, bude centrem obrody světa a celé lidské civilizace. Píše: „Z Ruska se rozlije světlo, které povede národy a celé státy“.

    Nikolaj Zacharčenko: „Máme právo mu dnes věřit, že všechno to zlaté, velké, co nám předpověděl, se zákonitě stane“.
    Zvláštní úlohu Ruska v dějinách lidstva Moškov vysvětluje tím, že právě ruský lid je schopen vzkřísit naši civilizaci. Jde o to, že ruský lid bez ohledu na těžkosti a strádání, které neustále zažíval, zůstal vysoce duchovní. Podle Moškova, šíře ruské duše není jen slovo. To je zvláštní stav každého Rusa. A právě díky tomuto stavu Rusko bude moci překonat všechny problémy, stát se prvním na světě a vést ostatní.

    Je zajímavé, že v době, kdy Moškov v Petrohradě vykresloval své historické cykly, ve slunné Itálii katolický kněz jménem páter Pio napsal svoji knihu předpovědí. Nutno říci, že páter byl snad jediným prorokem-knězem v celé historii, kterému církev nejen že nezakázala zabývat se touto „čarodejníckou“ činností, ale naopak, prohlásila ho později za svatého. https://www.matrix-2001.cz/files/image/25(2).jpg Páter Pio
    Páter Pio, jeden z nejznámějších a nejuctívanějších kněží na celém světě, sloužil v kostele San Giovanni Rotondo, ve východní části Itálie. Viděl jsem filmový týdeník, zachycující jedno z jeho kázání, kterého se zúčastnili stovky tisíc věřících. A to všechno proto, že páter Pio měl neuvěřitelný dar – uzdravovat lidi pouze dotykem rukou. Tento úžasný dar studovali vědci z celého světa, a všichni přiznali jednu věc: páter Pio opravdu mohl vyléčit jakékoliv onemocnění.

    Ale mimo daru léčitelství měl páter Pio i dar předvídavosti – podrobně popsal budoucnost lidstva na několik staletí dopředu.

    Paolo Machiarini: „Je to absolutně neuvěřitelný, úžasný muž, snažil se zprostředkovat lidem hodně, a jeho knihu s varováním lidstva by měl pečlivě přečíst každý. Poté se začneš dívat na svět jiným pohledem…“

    Kniha proroctví pátera Pia se nepodobá předpovědím toho Nostradama, který popsal stovky stránek, používajíc tajné písmo a divné znaky. Je to obyčejná tenoučká knížečka, od pohledu připomínající nějakou vědeckou zprávu, přičemž je napsána prostou a přístupnou formou, bez složitých narážek a odkazů na lunární a marťanské kalendáře. Kromě toho, nejsou to predikce v obvyklém slova smyslu, ale něco jako varování před nebezpečími, které mohou číhat na lidstvo.

  19. Proroci

    Velký prorok středověku Nostradamus a bulharská jasnovidka baba Vanga. Americký lékař Edgar Cayce a legendární Wolf Messing. Jak se jim podařilo po mnoho desetiletí a někdy i po celá staletí přesně předpovídat budoucí události? Mezi nejznámější předpovědi patří výbuch atomové bomby nad Hirošimou, druhá světová válka, rozpad Sovětského svazu…
    Pouze jediný portrét z pera málo známého malíře Quentina Massyse může říci, jak vypadal Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, který vešel do dějin pod jménem Paracelsus. Nepřiměřeně velká hlava, malé nesouměrné tělo, hrb, který měl Philippus od narození. Kvůli svému vzhledu byl skoro zabit v raném věku – nějaký opilý voják, který uviděl ošklivého chlapce, ho vykastroval, aby se nikdy na světě neobjevilo ošklivé potomstvo.

    https://www.matrix-2001.cz/files/image/71(1).jpg Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim

    Ani manželku Paracelsus neměl. Celý svůj život strávil sám, putováním po světě. Někteří ho považovali za opilce, podvodníka a šarlatána, jiní za velkého vědce a génia medicíny. Po celý svůj život hledal kámen mudrců a miloval magii, snažíc se oživit mrtvé lidi. A celý svůj život se skrýval před inkvizicí, která ho chtěla spálit na hranici…

    Zde je to, co o něm řekl Paolo Macchiarini, emeritní profesor na londýnské univerzitě: „Paracelsus měl překvapivě zajímavý, ale velmi obtížný osud. Hodně cestoval, někdy i zcela bez peněz. Mimochodem, peníze moc nepotřeboval. Zajímal se pouze o vědu. Byl to velký vědec, a kdyby nezemřel tak brzy, určitě by učinil ještě mnoho pozoruhodných objevů“.

    V krásném švýcarském městečku Basileji se nachází jedna z nejstarších vzdělávacích institucí v Evropě – Basilejská univerzita. Právě zde v roce 1528 vypukl obrovský skandál. Učitele fyziky, chirurgie a medicíny Paracelsa požádali, jak bychom to řekli dnes, podat výpověď na vlastní žádost. Důvodem pro odvolání talentovaného profesora, jehož přednášky se studenti snažili nezanedbávat, se stala na tu dobu neslýchaná troufalost: učitel si dovolil číst o medicíně ne v latinském, ale v německém jazyce!

    Paolo Machiarini: „Ve středověku, kdy žil Paracelsus, bylo obvyklé přednášet pouze v latině. To dělalo vzdělání obtížně dostupným, protože nejprve bylo nutné naučit se latinsky. Paracelsus začal na univerzitě přednášet v němčině, tím vyvolal hněv svých kolegů. Za prvé, rozbil dlouholetou tradici, a za druhé, nikoho se nezeptal na svolení. A obecně se choval provokativně, jako by byl chytřejší než ostatní. Byl opravdu nejlepší, ale mnohé kolegy to dráždilo…“.

    Dnes téměř všichni vědí o tom, že Paracelsus začal jako první dělat léky ne z bylin a minerálních látek ale z chemikálií, stal se zakladatelem farmakologie, jako první zkoumal jedy, vynalezl metodu očkování proti moru a našel způsoby léčby mnoha nemocí.

    Ale málokdo ví, že byl nejen lékařem, ale také alchymistou, který studoval tajné vědění, snažíc se oživit mrtvé lidi. To jemu přináleží „recept“ vytvoření homuncula, o kterém několik staletí později píše Goethe ve svém slavném díle „Faust“. A docela málo známý fakt ze životopisu Paracelsa – byl prorokem a snažil se vypočítat budoucnost lidstva na několik tisíciletí dopředu.

    Paolo Machiarini: „Byl nalezen rukopis Paracelsa – jsou tam úžasné předpovědi. Vědci ještě v mnoha věcech musí přijít na to, co měl Paracelsus přesně na mysli…“.
    Tato originální sbírka proroctví, které Paracelsus napsal, se nazývá „Orákulum“. V knize je 300 stran, které obsahují předpovědi událostí do konce třetího tisíciletí. Je s podivem, ale většina zápisů Paracelsa hovoří o budoucnosti Ruska, nebo Moskovie, jak jí nazval ve svých knihách slavný učenec a prorok. Můžeme věřit těmto proroctvím? Jednoznačná odpověď na tuto otázku samozřejmě neexistuje. Ale pokud si pečlivě přečtete „Orákulum“, můžete objevit úžasnou věc: mnoho z tam uvedených předpovědí se vyplnily!

    Zde je poměrně zajímavý citát z prognóz velkého vědce: „Na velké pevnině se objeví nový velký stát – říká Paracelsus. Bude zabírat téměř polovinu země. A bude označen červenou skvrnou. Tento stát bude trvat století. A stane se to za 400 let…“ Co měl na mysli středověký učenec?

    Jestli předpokládáme, že Paracelsus svojí knihu napsal v roce 1522, a právě tento rok je datován historiky, tak vlastně předpověděl vznik Sovětského svazu! Vždyť když k roku 1522 přidáme 400 let, dostanete 1922. Souhlasíte s tím, že je to téměř kalendářní přesnost.

    Jak vysvětlit to, že Paracelsus si nestanovil za cíl předpověď osudu své rodné země, nebo alespoň osudu Evropy? Proč se tento velký vědec a lékař nepustil do proroctví apokalypsy, která se tak líbí těm, kteří se zabývají vytvářením plánů do budoucna? Proč se rozhodl psát o budoucnosti vzdálené Moskovie? Většina badatelů Paracelsova života je si jistá: je to způsobeno tím, že Paracelsus sám pobýval v Rusku a doslova viděl její budoucnost.
    Právě v Rusku, Paracelsus sestoupil do dolů kvůli studiu minerálů, a na XVI. století udělal neuvěřitelný objev. Sdělil, že člověk je složen výhradně ze solí a minerálů, ale to nejdůležitější – že člověk je mikrokosmos, malinká kopie obrovského Vesmíru, vytvořený podle jejího obrazu a analogie.

    Hovoří John Rhodes, historik: „Paracelsus tvrdil, (a měl pravdu, jak to dnes všichni vnímáme), že mikrokosmos je člověk. Je zcela podobný makrokosmu, celému Vesmíru. A říkal následující: v případě, kdy je narušená rovnováha mikro prvků, obsažených v těle, člověk začne být nemocen. A jak ukazuje současná věda, včetně lékařské, je to tak“.

    Pokud si pečlivě přečteme předpovědi Paracelsa, tak se vyjeví naprosto úžasná věc: vědec svěřil právě Rusku velkou misi spasení celého lidstva. Co o tom napsal: „Moskovie se zvedne nad všemi státy. Ne rukou, ale duší zachrání svět“.

    Ukazuje se, že Rusko zachrání celé lidstvo. Je pravda, že k tomu dojde až na konci XXII. století. Právě tehdy, pokud věříme Paracelsovi, proběhnou na Zemi hrozné události: „Východ povstane proti Západu, a na východě budou vypuštěny stovky ohnivých šípů. Spadnou a zvedne se sloup ohně. Spálí vše, co mu bude stát v cestě“.

    Vykládači odkazu Paracelsa tvrdí, že zde poměrně přesně popsal jadernou válku v daleké budoucnosti. A s tímto výkladem je těžké nesouhlasit. Skutečnost, že obrazy, se kterými operuje velký vědec, nesou poněkud archaický charakter – například, tam kde píše o „ohnivých šípech“, je to zcela pochopitelné. Nezapomínejme na to, že to je psáno v XVI. století.
    A přece, nehledě na správnost popisu, jsem spíše toho názoru, že slova o ohnivých šípech a sloupech ohně, které budou spalovat vše na své cestě, není ani tolik předpovědí jako varováním, které geniální vědec v průběhu století posílal potomkům. Tak se stane, pokud se lidstvo nenaučí žít vyššími zákony!

    „Lidé se změní na psy, okusující ohlodanou kost“ – právě tak popisuje události vzdálené budoucnosti Paracelsus. Nicméně tvrdil, že lidstvo může být zachráněno. A pomoc přijde od starodávného národa, který přežije v Moskovii: „V Moskovii, o které nikdo nikdy nepřemýšlel jako o zemi, ze které může vzejít něco velkého, nad poníženými a odmítnutými se leskne velký blahobyt… oni dobijí Slunce.“

    Ukazuje se, že právě od Ruska, podle Paracelsa, se očekává záchrana lidstva. Ale co se rozumí pod pojmem „velký blahobyt“? O tom se můžeme jen dohadovat… Mnoho odborníků se domnívá, že takto nazval objev, který umožní lidem získat energii bez zemního plynu a ropy, doslova z ničeho. Možná to bude obrovský generátor, který může přeměnit sluneční záření na energii v takovém množství, že bude možné vytápět celou planetu? A toto zařízení vytvoří právě ruští vědci.

    Je to překvapivé, ale budoucí osud dalekého a tajemného Ruska byl předmětem intenzivního studia nejen středověkého učence Paracelsa, ale i známého proroka XX. století – amerického lékaře Edagara Cayceho. Stojí za to zmínit se o něm zvlášť.

    Všimněte si: všichni známí proroci a jasnovidci jsou zpravidla Evropané. Nostradamus, Vanga, Messing. Předpokládá se, že Američané jsou lidé pragmatičtější, proto takovým věcem přikládají mnohem menší význam. Nicméně Edgar Cayce je výjimkou z pravidla. V Americe do dnešních dob studuje jeho odkaz celý institut ve státě Virginie.
    Na začátku roku 1920, kdy bylo Caycemu asi 40 let, začal vidět ve snu více než jen recepty na nemoci. Tehdy se mu začaly objevovat obrazy toho, co se bude dít desetiletí později ne s konkrétním člověkem, ale s celou planetou.

    Spící prorok přesně popsal situaci hospodářské krize, která dopadne na Ameriku o deset let později. Cayce hovořil o tom takto: „V roce 1929 začne krach na burzách, srovnatelný s ničivou sílou zemětřesení. Země se bude otřásat. Čtvrtý den začne pro Američany soužení chudobou a hladem, a bude trvat 44 měsíců“.

    Je to překvapující, ale Cayceho scénář i se všemi detaily se stal skutečností. V roce 1929, jak i předvídal, Amerika byla uvržena do strašného chaosu: v zemi nezaměstnanost, chudoba, deprese. Za začátek „Velké deprese“ je považován čtvrtý den v týdnu – „černý čtvrtek“, 24. října 1929, kdy začal bleskový propad cen akcií. A podle odhadů ekonomů, země začala vycházet z krize přesně o 44 měsíců později – v roce 1933.

    Cayce předpovídal i druhou světovou válku, která měla začít v roce 1939, a vznik státu Izrael, a nezávislost Indie. Ještě jedna předpověď, která se zdála být naprosto neuvěřitelná, udělal v květnu 1945. Sovětská armáda pochodovala vítězoslavně po celé Evropě. Na Sovětský svaz v čele se Stalinem, se s opatrností a respektem díval celý svět. A právě v této chvíli, „spící prorok“ říká: „Ještě neskončí toto století, a přijde krach SSSR. Komunisté tam ztratí svoji moc“. Americký prorok měl i tentokrát pravdu.

    Sergej Kravčenko: „Nemohu říct přesně statisticky, kolik se toho stalo, kolik se nesplnilo. Ale to, že předvídal druhou světovou válku, to je přesné“.

    Cayce měl i jiná proroctví o budoucnosti planety. Nejpřekvapivější z nich je vyprávění o globálním oteplování. V roce 1930 nikdo nepředpokládal, že o půl století později se zejména o tání ledovců bude zajímat mnoho vědců. Koneckonců tehdy ekologie jako věda, která studuje i klima, prostě neexistovala.

    Proroctví z roku 1930 o tom, že na konci XX. století bude premiérkou Velké Británie žena, vyvolalo u všech značné překvapení. Jak víme, naplnila se i tato Cayceho předpověď. Ženou-premiérkou Velké Británie se stala Margaret Thatcherová. Cayce předpovídal ekonomický rozvoj Číny – a skutečně, životní úroveň v Číně v poslední čtvrtině XX. století vzrostla 10x. V současné době výzkumníci seriozně studují proroctví Cayceho ohledně pozemských kataklyzmat, posunu pólů a geologických zlomů. Některé z nich se dějí již teď.

    Hovoří Mark Thurston, životopisec Edagara Cayceho: „Edgar Cayce udělal několik výjimečných předpovědí o změnách na Zemi. Jedno z nejdůležitějších je, že osa rotace Země se změní a to bude pro naši planetu katastrofa. Mluvil o tom, že Japonsko půjde pod vodu a postupně se totéž stane s jihovýchodem USA…Předpokládal, že Evropa se změní geologicky a klimaticky mrknutím oka“.

    A co říkal Edgar Cayce v roce 1950, kdy Sovětský svaz, a tedy i Rusko bylo hlavním nepřítelem Ameriky: „Z Ruska přijde naděje pro svět. Ne od komunistů, ne od bolševiků, ale z osvobozeného Ruska! Bude trvat roky, než se to stane. Nový náboženský vývoj této země dá světu poslední naději“.

    V současnosti tato slova zní jako objev. Co měl na mysli Cayce – v době, kdy obě země plánovaly jaderné údery? Je zajímavé, že za centrum obrození nové civilizace považoval Sibiř. Tam, podle mínění Cayceho, vznikne nová Noemova archa, která zachrání lidstvo od globální katastrofy: „V západní Sibiři se už hromadí čistá energie. Ona ochrání tuto zemi před ničivým působením přírodních a energetických kataklyzmat. Západní Sibiř zůstane téměř neporušená“.

    Margarita Volkova: „Cayce předpovídal jak pro západní Sibiř, tak i pro Rusko jako celek. O Rusku řekl, že země dojde k duchovní dokonalosti, stane se duchovně demokratičtější, Rusko se bude otevírat. A Západní Sibiř jako část Ruska bude Noemovou archou, záštitou“.

    Úžasné proroctví o Rusku najdeme ještě u jednoho proroka jménem Ragno Nero. Tento středověký františkánský mnich, jehož přesné období života zůstává záhadou (pravděpodobně je to XIV. století), je známý tím, že maximálně přesně a podrobně popsal nejen vznik země, podobající se na Sovětský svaz, ale i osobu Stalina. Podívejte se, jak zní přesný překlad jeho předpovědi: „Ve XX. století bude Tartarie pod vládou člověka, který bude vypouštět dým z úst. Bude to krutý vládce. Jeho stín padne na třetinu lidstva. Jeho vinou bude zabito ohněm do zátylku tisíce lidí“.
    Kniha předpovědí, kterou napsal Ragno Nero, výzkumníci objevili docela náhodou, v klášteře San Francisco, který se nachází v malém provinčním městečku Assisi na jihu Itálie. Dnes ho navštíví tisíce turistů. Před sedmi sty lety mohli za zdi kláštera jen vyvolení – žili tam mniši-františkáni. V roce 1348 v Assisi začala epidemie moru. Všichni mniši na tuto nemoc zemřeli, a několik století byl kostel opuštěný. https://www.matrix-2001.cz/files/image/97(3).jpg

    Teprve v roce 1970 se italské orgány rozhodly obnovit starověkou architektonickou památku. Stavební práce probíhaly dva roky. Když končily, pracovníci našli úkryt ve zdivu jedné ze zdí kláštera. Tento objev se stal senzací. V úkrytu ležela starodávná kniha. Aby bylo možní ji přečíst, výzkumníci ztratili celých pět let – museli restaurovat každou stránku knihy, která se stářím doslova rozpadala.

    Když se vědcům podařilo knihu obnovit, našli pod každou kapitolou podpis – zobrazení malého černého pavouka. Právě tento podpis pomohl identifikovat autora knihy, protože „černý pavouk“ v italštině je Ragno Nero. Byl jedním z mnichů tohoto kláštera. V každé ze svých předpovědí františkánský mnich neoznačuje pouze událost, která se stane, ale vypočítává její přesné datum – rok, a někdy dokonce i měsíc.

    „Náboženství Satana vznikne v roce 1925. Vidím vítězný pochod, vidím chrám, ale není v něm žádné světlo. Vše je naopak a jsou vidět jen prasečí čenichy. Na konci XX. století se bude celý svět klanět Satanovi. Mnoho bílých lidí se nechá okouzlit tímto náboženstvím“.

    Nutno říci, že tato předpověď františkánského mnicha Ragno Nero se ukázala být pravdivá. V roce 1925 opravdu vzniklo náboženství Satana. Američan Aleister Crowley vytvořil řád Ordo Templi Orientis – první oficiální okultní organizaci – a vyhlásil idol Satana. Již po pěti letech, jak dokládají oficiální zdroje, řád satanistů zahrnoval asi 5 milionů lidí. Bohužel, i v dnešní době jsou satanisté stále populární.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/1(9).png Signatura řádu “Ordo Temple Orientis”

    Podle předpovědí Ragno Nero, zejména uctívači Satana přivedou lidstvo ke konci světa. To všechno začne tím, že se lidé naučí formovat sobě podobných: „Uctívači Satana se naučí dělat to, že každý člověk bude mít mnoho svých podob – „otisků“. Duše člověka se pak bude postupně usazovat v těchto podobách“.

    Ukazuje se, že ještě v XIV. století mnich Nero předpověděl, že vědci budou tvořit klony zvířat a taky lidí. Právě klonování umožňuje přesné kopírování člověka – to znamená, že z jediné buňky v laboratořích a výzkumných ústavech bude možné vypěstovat jeho absolutního dvojníka. V současnosti tuto technologii nejlépe ovládají vědci USA. Nero tuto zemi obecně nazval ničitelem světa a již dnes je jasné, že jeho předpověď se plní. Pouze za posledních 20 let, Amerika rozpoutala několik vojenských konfliktů: v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Angole, Vietnamu…

    Tak jako Paracelsus, tak i mnich Nero věřil: že z Tartarie – tedy Ruska – přijde spása lidstva. Na břehu ruské řeky Volhy se narodí člověk, kterému se podaří porazit satanské náboženství. Právě jemu je předurčeno oživit náboženství dobra a světla. Ukazuje se, že obyvatelé Ruska zachrání všechno lidstvo před zničením. My, kteří nemáme dar jasnovidectví, můžeme jenom hádat – kdo je ten úžasný člověk, který se narodí možná v Saratově, a možná v Nižním Novgorodu…

    Oficiální věda nemohla donedávna tento jev vysvětlit. Nemohla odpovědět na otázku, odkud všichni tito lidé – velký Paracelsus, Edgar Cayce, františkánský mnich Nero – čerpali své znalosti o budoucnosti lidstva? No nedávno američtí vědci, sledujíce v experimentu určitý počet studentů-dobrovolníků dokázali, že budoucnost je možné skutečně vidět. Podle jejich teorie Vesmír představuje obrovské informační pole, uchovájící informace o každé události, která se uděje na Zemi. Vědci tvrdí, že byli schopni vypočítat podmínky, za kterých mohou lidé skutečně získávat informace o budoucnosti z tohoto informačního pole. Jinými slovy, podařilo se jim dešifrovat technologii předpovídání budoucnosti.

  20. Který z těchto dvou termínů označuje období postavení pyramid – před 4500 lety nebo před 12 500 lety? Předpokládejme, že tehdy na zemi nastoupil nový věk, a to bylo velmi důležité pro všechny obyvatele na zemi. Zdá se, že to byla událost, která radikálním způsobem změnila život na planetě. S největší pravděpodobností globální katastrofa… Toto datum stavitelé pyramid navždy zaznamenali pro příští generace v kameni. A před 4500 lety se posvátný komplex v Gíze dokončoval nebo opravoval. Ale mohla na Zemi před 12 500 lety existovat civilizace, která byla schopna takovou katastrofu přežít?

    Christopher Dunn: „Egypťané mohli přijít a usadit se kolem těchto pyramid. Pomineme-li hieroglyfy, nic víc nenaznačuje, že je postavili právě Egypťané“.

    Všechny starodávné pyramidy na světě je možné rozdělit podle jednoho znaku. První, tři hlavní egyptské – orientované přesně na současný severní pól. Druhé, například pyramidy Teotihuacan v Mexiku – na bod 15° východněji. A podle starodávných textů by se všechny pyramidy měly dívat přímo na sever. Odborníci se domnívají, že zeměpisný pól planety se jednou přemístil po strašlivé katastrofě. To znamená, že mexické pyramidy byly postaveny dříve. Podle geologů, planetární katastrofa – nástup doby ledové a následné prudké tání ledu, což by mohlo být velkou biblickou potopou – to vše se stalo asi před 13 000 lety.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/62(1).jpg Teotihuacan
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/61(1).jpg Pohled z druhé strany

    Graham Hancock: „Myslím, že to byla tak náhlá katastrofa, že zničila najednou nějakou vysoce rozvinutou starodávnou civilizaci a lidstvo na všechno zapomnělo. Ale někteří z nich přežili a usídlili se různě po světě. Později se podělili o své znalosti s domorodci. Jedním z ohnisek nových civilizací byl Egypt, Gíza, druhým mayská civilizace. Postavili pyramidy, aby zaznamenali navždy konec jejich civilizace, aby nám ukázali datum – den, kdy se Země zastavila. A zároveň, aby nám řekli, jakým věděním vládli“.

    Jak se ukázalo, starodávné pyramidy jsou orientované nejen na severní pól, ale také na horu Kailás. Nachází se v Himalájích v Tibetu. Předpokládá se, že výška hladiny Kailás nad úrovní moře je přesně 6666 metrů. Jižní svah přetínají dvě obří trhliny, vertikální a horizontální, které jakoby záměrně zobrazují staroindický symbol. Vrchol má tvar pravidelné pyramidy a je přesně orientován podle světových stran.

    Je však možné, že takovou geometrii nedala Kailásu příroda ale lidi? Jaké byly tehdy jejich technické schopnosti pro opracování šestikilometrové hory? A to nejdůležitější – proč?
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/60.JPG Posvátná horá Kailás
    Starodávné rukopisy říkají – z Kailásu do hlubin Země je nasměrována ještě jedna, neviditelná, energetická pyramida. Tak vzniká struktura ve tvaru osmistěnu.

    Alexander Redko, profesionální cestovatel: „Jsem přesvědčen, že ve své podstatě představuje oktaedr, tedy stejná pyramida jde dolů jako křišťál. A proto se tento oktaedr jeví být jak přijímačem energie času, kondenzátorem, tak i anténou-vysílačem. Prostřednictvím jedné části oktaedru přijímá země energii času, přicházející na zemi, a druhou částí jí vyzařuje zpět jako zužitkovaný materiál“.

    Tisíce poutníků se zde sjíždějí při hledání osvícení a předurčení v životě. Vědci se domnívají, že Kailás generuje speciální elektromagnetická pole, které můžou mít vliv na lidský mozek.
    Gregory Boss, výzkumník pyramid: „V jiném napětí pole, elektrickém, se tělo dostane do úplně jiného prostředí. Musí se nějak přiměřeně přizpůsobit tomuto prostředí, a toto prostředí opravdu vyvolává u někoho náladu na změnu sebe samého, to jest svůj růst, změnu svého vědomí“.

    Předpokládá se, že jednou za 60 let se Kailás probudí. Speciálně v tuto chvíli uspořádal Alexander Redko výpravu. Výzkumníci se vypravili do jednoho ze sedmi tajných údolí. To vede k trhlině, která protíná jižní svah Kailásu na polovinu. Tibetští lámové varovali Rusy: zaplatíte částí svého života za vstup na posvátné místo. Vědci rozmístili po obvodu kontrolní chronometry a GPS-navigátory a odešli.
    Alexander Redko: „Byli jsme u této trhliny, v tomto časovém uzlu asi 24 až 26 hodin, a když jsme se vrátili, zaregistrovali jsme příznaky toho, že biologický čas v organizmu uplynul velmi rychle a my jsme prožili za tuto dobu asi dva týdny, protože jsme měli dvoutýdenní vousy, strniště na tváři a nehty“.

    Na hodinách cestovatelů a na kontrolních hodinách uběhly dny. A oni sami cítili nesmírnou únavu.
    Alexander Redko: „Tedy fyzický čas plynul jako dříve, na hodinách žádné změny, a čas biologický, to znamená časový průběh životních procesů v těle, se urychlil mnohokrát…“
    V těch samých himálajských horách, na pomezí Indie a Číny, se rozkládá tajemná Bílá pyramida, která je snad ještě větší než Kailás. Jako první ji popsal James Kausman, pilot US Air Force. Během jednoho vzletu prolétal nad Údolím smrti. Jeden z motorů se téměř zastavil, palivo začalo zamrzat a pilot musel s letadlem klesnout. Náhle, přímo pod sebou, uviděla posádka obří pyramidu z bílého lesklého materiálu! Na jejím vrcholu se nacházel obrovský krystal. Letadlo nemohlo přistát vedle pyramidy, jen jí třikrát obletělo. Za půl století se neobjevily žádné oficiální údaje o této pyramidě. Do tisku se dostalo pouze pár poznámek a fotografií z vojenských družic.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/63(1).jpg Toto by měla být čínská “Bílá pyramida”

    Hartwig Hausdorf: „V mém archivu uchovávám výstřižky z amerických novin z let 1940. Mluví se v nich o bílé pyramidě výšky 1000 stop, tedy v přepočtu kolem 300 metrů“.

    Bílá pyramida se nachází na stejné zeměpisné šířce jako Cheopsova pyramida, ale o 72 stupňů východněji. A dostat se do její blízkosti je nemožné. Čínské úřady přísně střeží Bílou pyramidu před zahraničními návštěvníky.

    Hartwig Hausdorf se po celá léta snažil získat povolení prozkoumat pyramidu. Teprve nedávno se mu to podařilo. Stal se tak prvním zahraničním vědcem, který získal přístup k oblasti Bílé pyramidy.

    Hartwig Hausdorf: „Bylo mi dovoleno navštívit zakázanou oblast na západ od města Si-an – hlavního města provincie Šan-si. Stal jsem se prvním cizincem na světě, kterému dovolili prohlédnout čínské pyramidy, vyfotit je, tedy dokumentovat. Ukázalo se, že tam existuje více než 100 pyramid různých velikostí. Stejná Bílá pyramida se nachází 65 km jihozápadně od tohoto regionu. Většina z těchto pyramid byla postavena na rovinatém terénu a Bílá pyramida v horách. Toto potvrdili i američtí vojenští piloti. Nicméně, velmi blízko k ní mě stejně nepustili“.

    Ale proč je Bílá pyramida zahalena clonou takové nekompromisní tajnosti? Stovka zbývajících pyramid poblíž města Si-an přitahuje miliony turistů a je otevřena pro veřejnost po celý rok. Je to kvůli jejim technickým možnostem? Nebo je všechno mnohem prozaičtější?

    Hartwig Hausdorf: „Zjistil jsem, že se tam pravděpodobně rozkládá startovací plocha pro start nových čínských kosmických raket, proto zónu prohlásili za zakázanou“.

    Ale přesto, jakým způsobem přesouvali obrovské bloky, z kterých jsou pyramidy složeny? Je obecně rozšířená vědecká rekonstrukce, podle které otroci údajně tahali tyto mmnohotunové balvany na lanech po dlouhé rampě. No výpočty jasně ukazují: aby se takovým způsobem postavila pyramida, bylo by potřeba sto let celodenní práce, a o žádné úpravě přesnosti ani nemluvě. Nicméně, tady jsme v rozporu s historickým dokumentem – Vestkarským papyrusem. Ten říká, že Cheopsovu pyramidu postavili za 20 let. Ale tím pádem na základě výpočtů inženýrů dostaneme, že na položení každého kamene muselo stačit jen pět minut!
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/64(1).jpg Červená pyramida v Dahšuru

    Natalija Černigovskaja, historička, cestovatelka: „Je nemožné to postavit takovými technologiemi, které popisují. Čistě podle selského rozumu jsou potřebné zcela odlišné časové náklady. Mám dojem, že u těchto artefaktů máme co do činění se životem jiné civilizace. Byla to jiná civilizace, možná dokonce mimozemská“.

    Předpokládejme, že starodávní architekti uměli rozřezat žulové balvany a dát jim požadovaný tvar. Ale proč stále dávali přednost stavbám z mnohatunových monolitů? Jak byli schopni zvedat tyto kameny a pokládat je s takovou přesností? Patrně to pro ně nebylo obtížné.

    Hartwig Hausdorf: „Ne přesně na 100%, protože stavitelé museli nějak přesunout, převézt a zvednout mnohotunové balvany. Archeologie dokazuje, že lidé v té době měli příliš primitivní nástroje a techniku. Otázkou je, zda měli nástroje, pomocí kterých to opravdu dělali? Myslím, že pyramidy jsou dílem lidí, ale tito lidé měli mnohem více nástrojů a technických zařízení, než je nám známé dnes. Ale pak vyvstává otázka: odkud měli tuto techniku?“
    Tehdy skupina moskevských fyziků předložila senzační verzi. Nikdo netáhl stotunové kameny. Pyramidy jsou vyrobeny z umělých bloků, které byly vytvořeny podle betonových. Pouze složení je jiné. Vědce přivedla k tomuto závěru analýza materiálu Červené pyramidy v Dahšúru.

  21. Byl to skutečný Armagedon! Obrovský asteroid vstoupil do atmosféry planety a explodoval. Náhoda tomu chtěla, že dva největší fragmenty dopadly na zemskou kůru ve velmi špatném místě – v oblasti Středoatlantského hřbetu. Tam, na rozhraní litosférických desek, je kůra tenká a magma se nachází velmi blízko povrchu.

    Alexander Belov: „To znamená, že byla narušená zemská kůra a magma se začalo valit ven ze zlomů. Ožil zlom, který představuje prostřední atlantický hřbet. Ožil ten zlom kůry, který již existuje, a po celé jeho délce začaly vulkanické aktivity – sopečné erupce. Magma se začalo mísit s vodou, vzniklo ohromné množství páry, všechna pára se zvedla, a vznikl tepelný efekt. A podle verze tohoto vědce, Země se prostě ocitla v parní lázni“.

    Atlantida byla zachvácená ohněm, vulkanickým hurikánem, sesuvem kamenů. A pak se litosférická deska posunula a pevnina začala klesat. Podle propočtů Muka, rychlost poklesu byla čtyři až pět centimetrů za sekundu. Pevnina během dne zcela zmizela pod vodou.

    Nejnovější zjištění podvodní archeologie potvrzují tuto teorii.

    Kanadští experti našli kilometr od východního pobřeží Kuby celé město pyramid! Archeologové Paul Vantzveig a Pauline Zalitzki pomocí robota zkoumali mořské dno. Na pořízených snímcích jsou vidět čtyři pyramidy, sfinga a několik monolitických megalitických budov (viz. foto v předcházející části). Zříceniny leží v hloubce 700 metrů, a brzy začne podrobný výzkum tohoto úžasného města. Podle odborníků ho obývala velmi starodávná civilizace.

    Na zemi je ještě jedno tajemné místo. U japonských ostrovů se pod vodou našlo velké město. Mořští geologové ho zkoumají již více než 20 let. Andrej Makarevič, skvělý hudebník a milovník potápění, odjel speciálně do Japonska, aby se pokusil pochopit, co to doopravdy je. Řeknu jednoduše, že jeho názor je pro nás zvláště důležitý, protože Andrej Makarevič je známý jako člověk chytrý a rozumný. Po návštěvě tohoto místa je přesvědčen, že příroda není schopná vytvořit takovou nádheru.

    Andrej Makarevič, lidový umělec Ruska, cestovatel: „Tady na této budově jsou věci, které se nemohly objevit samy od sebe. Jsou to pravoúhlé kanály, jako na vrchní hladké rovině, které probíhají v pravém úhlu, a to je zjevně vytvořené rukou člověka“.

    Ukazuje se, že toto město bylo postaveno pro obry. Bloky se podobají velkým terasám. Dokonce existuje obchvat. A další – něco, co se podobá na stadion nebo místo konání nějakých shromáždění. A opět: místa na takovém stadionu mohli pohodlně zaujmout jen velmi vysokí lidé. Centrum města, samotná centrální stupňovitá pyramida Yonaguni, je obrovská.
    Andrej Makarevič: „Je to jako výška sedmipodlažního domu a délka o něco větší než fotbalové hřiště. Je to velký rozměr“.

    Ale zarážející je to, že kameny jsou zpracované tak, jako kdyby se použilo moderní zařízení. Jsou udělané otvory podobné těm, jimiž se v dnešní době vedou kabely. Nějaké neuvěřitelné nástroje před tisíci lety obrušovaly, vrtaly a řezaly tyto lávové kámeny. Vědci, kteří studovali monument Yonaguni, předložili množství předpokladů o tom, kdo a proč ho vytvořil. Někteří si mysleli, že je to část města, jiní ho nazývali přístavem, další viděli podobnosti se starodávnými hřbitovy a hroby.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/34(1).jpg Část monumentu Yonaguni
    Andrej Makarevič: „Před velkou potopou, to jest před asi 10 tisíci lety, kdy hladina moře byla průměrně o 30 metrů níže, stála tato budova na břehu. Možná že to bylo nějaké pobřežní zařízení. Tyto kruhové otvory ve stejné vzdálenosti – možná tady byly pravděpodobně vsazeny nějaké sloupy. Vždyť je to důkaz toho, že před potopou tam byl život, a i kdyby primitivní, ale přece jen nějaký druh kultury“.

    Jsou to pozůstatky legendární Atlantidy? Ale starodávné texty ji jasně umísťují do Atlantického oceánu, ne do Tichého. A megalit Yonaguni není zdaleka jediná podvodní pyramida na světě. V Číně existuje obrovské jezero Fuxian Hu. Před pěti sty lety byl v jeho centru ostrov, na kterém stálo chrámové město velké krásy. https://www.matrix-2001.cz/files/image/36.jpg

    Leonid Gavrilov, oceánolog: „Zlaté město“, které se potopilo. Jiná legenda – „mořský lid“ v překladu z čínského jazyka, který odešel do jezera a už se odtamtud nevrátil“.

    Čínský potápěč uskutečnil ponor v jezeře a spatřil trosky a střepy rozbitého nádobí. Nicméně plnohodnotné výzkumy vyžadovaly speciální vybavení. Tehdy byli pozváni odborníci z Ruska.

    Vojáci ukázali potápěčům fotografie dna jezera, udělané sonarem. Byly tam vidět jasné pravoúhlé stavby z mohutných kamenných bloků. Ale nejdůležitější objev čekal na Rusy při ponoru. Na dně uprostřed ruin uviděli na vlastní oči… obrovskou stupňovitou pyramidu!
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/37.gif Uměle opracované kamenné bloky na dně jezera čínského Fuxian Hu
    Leonid Gavrilov: „Nachází se tam pyramida-schodiště, podobající se mexické co se týče rozměrů. Toto můžeme nyní již s jistotou říci, protože máme vzdálenost v metrech každého schodu a můžeme jí porovnat s mexickou pyramidou“.

    Nález se okamžitě stal celosvětovou senzací. Historici okamžitě pojmenovali ruiny „čínskou Atlantidou“. Nikdy předtím pod vodou, a navíc v Číně, neviděli nic podobného. Výzkumy pokračují.

    Vědci se snaží zjistit, proč šlo tajemné město pod vodu. S největší pravděpodobností došlo k strašné přírodní katastrofě.

    Filip Coppens: „Není pochyb, že pyramidy byly postaveny nad vodou, a důvodem toho, že se již nacházejí pod ní, byl vzestup hladiny moře nebo nějaká katastrofa, pokud mluvíme o jezeru. V těch případech, kdy se pyramidy nacházejí v moři, můžeme říci, že jim je desítky tisíc let, a to znamená, že byly postaveny ještě před poslední dobou ledovou“.

    Nález v jezeře Fuxian Hu velmi připomíná archeologickou záhadu na dně u pobřeží japonského ostrova Yonaguni. Phillip Coppens: „V roce 1999 jsem měl to štěstí mluvit s hlavním výzkumníkem Yonaguni, a on mi řekl, že existují důkazy o tom, že dříve se tyto stavby nacházely nad hladinou moře, a že byly postaveny před asi 12 tisíci lety“.
    Může být chrám v čínském jezeře fragmentem stejné civilizace?

    Leonid Gavrilov: „Čínští archeologové dali geologům ke konzultaci vzorky kamene, zeminy a keramiky, která tam byla. Tito stanovili dva termíny zemětřesení, k němuž na tomto místě došlo: před 5,5 tisíci lety nebo 12 tisíci lety. Vycházejíce z těchto údajů můžeme už hovořit o předpokládaném stáří samotných nálezů, samotného města“.

    Ale co za tajemný národ dokázal postavit grandiózní stupňovité pyramidy dlouho před rozkvětem civilizace Číny?… Jeden z úžasných historických dokumentů – “Trojanský rukopis”, možná ukáže způsob vyřešení této záhady. Jedná se o text starých Mayů. Byl nalezen na poloostrově Yucatán francouzským archeologem Brasseur de Bourbourg a v současnosti se uchovává v britském muzeu v Londýně. Tento dokument detailně popisuje příběh o smrti záhadného starodávného kontinentu v Tichém oceánu.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/38(1).jpg Trojanský manuscript
    Je tam jasně uvedeno: „V roce šestého an, v den jedenáctý Muluc měsíce Zac, začalo hrozné zemětřesení, které trvalo bez přerušení do třináctého Mac. Země kopců – země Mu – byla obětována. Dvakrát přesunuta z místa zmizela během noci, neustále otřásaná ohněm ze země. Nakonec zemský povrch nevydržel, a 10 zemí bylo roztrháno a rozmetáno. Klesly s 64 miliony obyvatel za 8060 let do té doby, kdy je toto psáno…“

    To je naprosto originální text a jeho obsah přímo hovoří o ztracené civilizaci! To stejné je napsáno ještě v jednom mayském zdroji – „Kodex Cortéze“.

    Valerij Uvarov: „Někdy před 16 tisíci lety v důsledku pádu velkého planetoidu do Tichého oceánu došlo k nejsilnějšímu zemětřesení, vznikla prasklina v zemi. Můžeme jí posoudit podle hloubky Mariánského příkopu – vytvořila se prasklina hloubky 11 kilometrů. A proto se celá tato oblast potopila. Navíc k tomu dotaz, který jsme již diskutovali – co se týče původu vody: tato oblast je náhle pokryta vodou; tedy odkud se bere voda? Z Pacifidy zůstaly ostrovy. Na těchto ostrovech zůstaly zachovány pyramidové komplexy. Mluvím o komplexech, které jsou dnes málo známé, nebo vědě dokonce neznámé, ještě čekají na svoje objevení“.

    Starodávné texty nám přinesly příběhy o smrti dvou civilizací. A to znamená, že příběh je starší, než se předpokládalo. Každý den věda přináší objevy, které potvrzují tragický osud obyvatel Atlantidy a Lemurie. Ale pokud postavili pyramidy oni, tak kdy to bylo?

    Je známo, kdy vládli egyptští faraoni Cheops, Chufu a Mykerin, jejichž jména jsou uvedena na starodávných papyrusech v souvislosti s pyramidami. Žili před 4500 lety.

    Christopher Dunn: „Ale jsou zde i argumenty ve prospěch toho, že to bylo mnohem dříve. Řada výzkumníků dala do souvislosti orientaci pyramid a hvězd, a spočítala, že to mohlo být před 10-12 tisíci lety“.
    Staroegyptský kněz Manefon sestavil jedinou kroniku historie země. Poté, co si jí vědci prostudovali, došli k závěru, že starodávní lidé nerozlišovali pravdu od fikce. Egypťané byli přesvědčeni, že zpočátku jim vládli bohové žijící na Zemi. Tento požehnaný čas se nazýval Zep Tepi. Žulový chrám v Gíze a Velká Cheopsova pyramida jsou spojované s bohem Osirisem a jeho manželkou Isis.

    Hartwig Hausdorf, archeolog: „Éra vlády Osirise podle Manefona připadá na polovinu desátého tisíciletí před naším letopočtem. Takovým způsobem dostaneme stáří pyramid – je jim dvanáct a půl tisíce let“.

    Sfinga a pyramidy v Gíze jsou s největší pravděpodobností postaveny ve stejnou dobu. Socha lva s lidskou hlavou je vytvořena přímo ze skály, a tvoří s ní jeden celek. Pískovec kolem sfingy byl použitý na stavbu chrámů poblíž pyramid. Je těžké tomu uvěřit, ale sfinga nám může říct své přesné datum narození! Dívá se na oblohu přímo na východ. Slunce vychází přesně na východě v den jarní rovnodennosti. Takovým způsobem sfinga jakoby sledovala tento bod na obloze. A ten se stále posouvá vzhledem ke hvězdám, protože je spojen s jevem, který se nazývá precese zemské osy.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/39(1).jpg Sfinga se dívá na bod na obzoru, který se pohybuje podle mapy hvězdné oblohy

    Graham Hankook: „Naše země se točí jako káča, a takto dělá pomalý-pomalý cyklus trvající 25 920 let. Moderní počítačové programy mohou rekonstruovat postavení hvězd na obloze a vzhled hvězdného nebe, jak vypadalo v jakémkoliv období“.

    Naše planeta se otáčí nejen kolem sebe a Slunce. Její pohyb je složitější, zemská osa opisuje kužel, a to posouvá systém astronomických souřadnic. Díky tomuto pohybu přichází jarní rovnodennost každým rokem o něco dříve. Tento proces je velmi pomalý, plný cyklus trvá 25 920 let. Bod, na který se dívá sfinga, se pohybuje na mapě hvězdné oblohy podél horizontu. Podle dvanácti souhvězdí zvěrokruhu v opačném pořadí. Nyní planeta opustila věk Ryb, a přešla do věku Vodnáře. Budeme-li předpokládat, že egyptská sfinga, tedy lev, ztělesňuje postavu zvěrokruhu na obzoru, je třeba vypočítat, kdy se na Zemi přesně na východě nacházelo souhvězdí Lva. Shodou okolností před 12 500 roky. Opět stejné období!

    Christopher Dunn: „Podíváme-li se na tři pyramidy v Gíze seshora, nejsou postavené na stejné linii. Třetí pyramida je jakoby mírně posunutá bokem. To vše připomíná postavení třech hvězd v pásu Orionu“.

    No toto postavení hvězd není současné. Pokud znovu přetočíme dráhu rotace zemské osy, tak schéma komplexu ukazuje přesně datum – před 4500 lety. Období, kdy byl podle názoru oficiální egyptologie komplex postaven.

  22. Nečekané potvrzení této teorie přišlo z oblasti Bermudského trojúhelníku. Neznámý zdroj na dně začal vydávat podivné signály ve formě gama záření. Jeho síla je taková, že i američtí radioamatéři zachycují tyto signály. Vědci začali zkoumat tento fenomén. V přírodě se nenacházejí zdroje gama záření. Pouze obří objekty ve vesmíru – neutronové hvězdy, nebo pulsary jsou schopny ho vytvářet. Uměle přijímat takové impulsy na Zemi je možné pouze v rámci jaderného výbuchu. Ale kdo nebo co je z hlubin posílá? Frekvence gama záblesků je nepředvídatelná. Přesto se podařilo určit směr signálu. Signál směřoval do souhvězdí Síria.

    Bermudský trojúhelník je největší anomální zónou v oceánu. Pouze v XX. století se tady ztratilo asi sto lodí a letadel. A spolu s nimi více než tisíc cestujících a členů posádky. Co se tam děje? Kam lodě mizí? Bruce Gernon – je jediný pilot, kterému se podařilo přežít po podivných událostech v Bermudském trojúhelníku. Jeho příběh je úžasný. V prosinci 1970 spolu se svým otcem a přítelem odletěl z Bahamských ostrovů a zamířil na Miami Beach, Florida, USA.

    Brzy poté, co letadlo nabralo výšku, Bruce Gernon zpozoroval přímo v kursu podivný mrak půlkruhového tvaru. https://www.matrix-2001.cz/files/image/835.jpg Bruce Gernon
    Bruce Gernon, pilot civilního letectví: „Mrak byla zpočátku malý, co do velikosti: délkou někde kolem míle, čtyři až pět stop tlustý a půl míle široký. Když jsem k němu přiletěl, dramaticky se rozrostl. Letěl jsem rychlostí 110 mil za hodinu, a mrak se rozšiřoval mnohem rychleji. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mrak může mít takové rozměry, rozrůstal se přede mnou ve formě pravidelného půlkruhu, měl úžasně pravidelný tvar. Nemohl jsem proletět ani pod ani nad ním“.

    Letadlo se ocitlo uvnitř mraku. Náhle se dramaticky zatemnělo, a pouze kolem letadla blýskaly podivné blesky. Nepodobalo se to na Eliášův oheň – statickou elektřinu, kterou znají námořníci a piloti.

    Bruce Gernon: „Nebyly to blesky, ale vzplanutí. A čím hlouběji jsem byl, tím byly intenzivnější. Nakonec se staly tak intenzivními, že jsem měl strach, otočil jsem se a letěl zpátky“.

    Bruce Gernon viděl v mlze z mraků světlo ve tvaru tunelu a nasměroval letadlo tam, kde bylo vidět modrou oblohu. Tunel se začal zavírat, ale letadlu se podařilo prorazit. A náhle začalo něco nepředstavitelného.

    Bruce Gernon: „Když jsem vletěl do tunelu, začaly se kolem mě okamžitě tvořit podivné linie, které se otáčely proti směru hodinových ručiček. Musel jsem se soustředit na východ z tunelu, protože jsem měl strach, že bych si mohl poplést stranu vstupu a výstupu. V tu chvíli se začalo dít něco divného se samotným letadlem, protože abych doletěl k východu z tunelu, zabralo by mi to asi tři minuty, a já jsem doletěl asi za 20 vteřin“.

    Ale bylo příliš brzy na to, aby se radoval. Na konci tunelu se neukázala modrá obloha, ale nějaký bělavý opar. Gernon a jeho spolucestující pocítili stav podobný stavu beztíže. Všechny navigační přístroje byly mimo provoz. Střelka kompasu se otáčela na všechny strany… Pilotovi se zázrakem podařilo navázat kontakt se zemí. Gernon požádal o upřesnění souřadnic letadla. Ale pozemní služba oznámila, že ho vůbec nevidí na obrazovce radaru… Až když se mlha rozptýlila, dispečer objevil Gernona.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/836.jpg

    Neuvěřitelně – ukázalo se, že se letadlo nenacházelo uprostřed cesty, ale bylo už téměř v cíli. Let, který měl trvat nejméně 75 minut, trvalo jen 47 minut.

    Bruce Gernon: „Podle mě to vypadalo jako skok v čase, uletěl jsem stovku mil za tři minuty, to je nemožné. Existují však i jiné teorie vědců, kteří se věnují této problematice. Oni argumentují tím, že je to přesun v prostoru a ne skok v čase. Myslím si, že jsem prostě vyletěl z tunelu, a v průběhu 10 vteřin jsem překonal 80 mil, něco takového“.

    Námořníci také vyprávějí o této části Atlantiku podivné příběhy. Igor Kudrin, v minulosti velitel ponorky, pod jeho velením pluly tři jaderné ponorky. Nedaleko od pomyslných hranic Bermudského trojúhelníku se jeho ponorce stala tajemná věc. Ponorka se nemohla dostat do hloubky, i když podle přístrojů bylo vše v pořádku. Něco jí doslova tlačilo ven z vody.

    Igor Kudrin, kapitán v záloze: „Loď se nemůže potopit. První věc, kterou vnímáte, je to, že existuje takový efekt přilepování trupu ponorky k vodě, ten tam je. Ale tady jakoby se to odlepilo, ponořilo, například něco přes 20 metrů, a ponorka níže nešla. A po nějaké době mě to vyhodilo na povrch, přitom žádné rány, žádné cizí zvuky, žádné vnější změny“.

    Veterán flotily ponorek Vladimir Ažaža shromáždil stovky výpovědí o podvodních UFO. Podle jeho statistiky existují místa s nejčastějším výskytem podivných diskovitých zařízení z hlubin oceánu. Tato místa lze podmíněně nazvat základnami UFO. Podle vyjádření vojáků, jedna z takových základen se nachází v Portorickém příkopu, v blízkosti ostrova Portoriko.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/837.jpg

    Vladimir Ažaža, veterán flotily ponorek, doktor filosofických věd: „Toto je podbřišek Bermudského trojúhelníku. A vše, co se děje v Bermudském trojúhelníku, je vliv UFO, které vysouvají ze stroje zařízení, umožňující sledovat a hledat, nebo prostě vyhánějí svým energetickým působením, způsobují poruchy, nebo úplně vše, co chcete“.

    Ve skutečnosti statistika ukazuje, že lodě a letadla často zažijí nějakou havárii před nebo po objevení se UFO. Ztrácejí navigaci v důsledku abnormálních elektromagnetických poruch. Ale nepodobá se to na útok. Spíše na vedlejší účinek. Tak vznikla verze o tom, že Bermudský trojúhelník je časoprostorovým portálem nebo bránou do jiné dimenze. Odkud přicházejí hosté v létajících talířích.

    Bruce Gernon: „UFO má nějaký vztah k Bermudskému trojúhelníku. Osobně jsem viděl mnoho UFO, a některé z nich jsem viděl v oblasti Bimini“
    Ale proč se v této oblasti vyskytují abnormální jevy? Co se nachází na dně Bermudského trojúhelníku, a může vysílat gama signál?

    Timothe Good, ex-poradce vlády USA v oblasti studia anomálních jevů: „Byl jsem v oblasti Bermudského trojúhelníku. Myslím si, že deformace tam jsou způsobeny aktivitou podvodní mimozemské základny v této oblasti. Mohu mluvit zasvěceně o Portoriku, které se nachází na jedné straně Bermudského trojúhelníku. Byl jsem tam sedmkrát, a mluvil jsem s různými lidmi ze všech oblastí života, a oni se domnívají, že to není jednoduše UFO, ale mimozemšťané, různé druhy mimozemšťanů, kteří postavili základny pod ostrovem Portoriko“.

    Tvrzení známého vědce a fantasty Timothe Gooda o základnách mimozemšťanů se samozřejmě příliš nezamlouvají uším člověka, který chce najít jednoduché a logické vysvětlení. Proto pohovoříme o další, více pozemské hypotéze. Možná že podvodní signály nemusí nutně posílat mimozemšťané? …

    Díla německého vědce a vynálezce XVII. století – Athanasia Kirchera, možná vedou k vyřešení těchto záhadných jevů. Kircher, jeden z nejvzdělanějších lidí své doby, věnoval zvláštní pozornost rozluštění egyptských hieroglyfů.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/839(1).jpg
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/838.jpg
    Známá je mapa, sestavená tímto myslitelem. V Atlantickém oceánu je zobrazený obrovský kontinent, který dnes neexistuje. Nebyl ani v XVII. století – Kircher vytvořil obrysy tajemné země podle starodávných textů.

    Philip Coppens, výzkumník dávných civilizací: „Žijeme ve světě, kde se předpokládá, že Atlantida je mýtus. Ale všechno nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti byla, že Atlantida existovala. A my musíme nesporně dojít k pochopení, že naši předkové věřili v reálnost Atlantidy. A opakuji, archeologické důkazy svědčí o tom, že Atlantida podle všeho ve skutečnosti existovala“.

    Nápis v latině znamená „Atlantida, nyní pod hladinou moře, v souladu s přesvědčením Egypťanů a popisu Platóna“. Vrcholy hor zatopené země považoval vědec za Kanárské a Azorské ostrovy a karibskou oblast – tedy Bermudský trojúhelník.
    Alexej Diašev, doktor biologických věd, člen korespondent RAMTS: „Když mluvíme o Platónovi, tak ten napsal ve svém díle, že existovala nějaká Atlantida, a v jejím centru, jak říkají naši proroci, Casey a další, stála pyramida s nějakým krystalem nahoře. A pokud se stala nějaká tragická katastrofa a tato pyramida šla pod vodu, tak pokud to připustíme, tato pyramida může mít vliv na stejné atmosférické a přírodní jevy“.

    Nedávno fyzika zjistila, že objekty tvaru pyramidy transformují magnetické pole Země. Kirlianův efekt ukázal jasné sloupy energie, vycházející z vrcholu jakékoliv pyramidy. Toto je často vidět na amatérských snímcích egyptských pyramid. Tedy i monolitická kamenná pyramida neustále vysílá nahoru signál. To je zapříčiněno jejím tvarem.

    Alexej Diašev: „Objekt, umístěný do pole, v závislosti na tom, jaký má tvar, strukturuje kolem sebe pole. To je naše normální geomagnetické pole, vlastní Zemi. To vytváří tvar“.

    Nikdo přesně neví, jaké pyramidy byly v Atlantidě. Jak vyspělí byli Atlanťané? Jaké technologie používali? Mohou jejich pyramidy ještě i v současnosti vysílat signály ve formě gama záření?

    Ale každým rokem se objevuje stále více důkazů o existenci i o zničení této země. I starodávné legendy můžou být pravdivé.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/840(1).jpg “Město pyramid” u pobřeží Kuby
    Alexander Belov: „Atlantida jako taková je popsána Platonem. Platon jen říká, že před devíti tisíci lety došlo ke katastrofě. Geologie potvrzuje tento fakt, je to popis Platona. Ten odpovídá geologickým skutečnostem, stejně jako ho interpretují současní vědci“.
    Rakouský inženýr a geolog Otto Muck na konci let 1930 udělal bezkonkurenční objev. Tehdy byl udělaný první letecký snímek pobřeží Severní Ameriky přes území státu Jižní Karolína. Ukázalo se, že seshora tato oblast připomíná bojiště. Břeh je posetý velmi starodávnými kruhovými a oválnými krátery. Je jich více než 3000! Kromě toho si Otto Muck všiml dvě obrovské kotliny na dně Karibského moře – Portorický příkop, který má hloubku kolem devíti kilometrů. Podle názoru vědce, to vše mohlo vzniknout pouze jako následek dopadu obrovského asteroidu do Atlantického oceánu.

    Alexander Belov: „Stát Jižní Karolína. Celé pobřeží tohoto státu bylo poseto krátery, které tady zanechal pád asteroidu, který se zřejmě rozlomil ještě ve vzduchu, a pobřeží bylo bombardováno fragmenty tohoto asteroidu. V Karibském moři přetrvávají do současnosti dvě velké propadliny, které odpovídají dvěma kusům rozpadlého asteroidu. Mají několik kilometrů na délku. To znamená, že vědci určují původní průměr meteoritu fakticky asi 10 kilometrů“.
    Otto Muck začal porovnávat data současné geologie se záznamy Platóna o Atlantidě a našel mnoho shod. To vše inženýra tak fascinovalo, že výsledky své práce popsal v knize. Je tam podrobně popsáno zničení Atlantidy, a tato verze je považována za nejpravděpodobnější.

  23. Úžasný detail – všechny chrámy a pyramidy dávných dob, včetně komplexu v Gíze, mají přesnou orientaci na světové strany. A jejich jednotlivé prvky ukazují na astronomické objekty. Východy šachet egyptské Cheopsovy pyramidy jsou nasměrovány na souhvězdí Orion, Sírius, Velká a Malá Medvědice. Proporce jednotlivých prvků těchto stometrových staveb demonstrují všechny univerzální matematické zákony, které lidstvo zná, tak jako zlatý řez nebo číslo „pí“.

    Podívejme se vnitřní zařízení pyramidy z pohledu inženýra-fyzika. Když radiotechnikům ukazují výkres Cheopsovy pyramidy, neříkajíc jim o tom, co to je, všichni okamžitě rozpoznají zvláštní schéma, trychtýřovo – čočkovou anténu.

    https://www.matrix-2001.cz/files/image/815.jpg
    Michael Kostinskij, inženýr: „Hned vzniká analogie s pyramidou jako trychtýřovou anténou – to je první věc, která napadne lidi, kteří se trochu vyznají v radiotechnice, v akustice. Mluví o tom jak forma, tak i uspořádání vnitřních komponentů. Jsou to body zaostření energie. Kdybychom postavili takový trychtýř – a taky je dělají, jsou to trychtýřové antény, – v těchto bodech by se nacházely buď přijímače, nebo zářiče energie“.

    Fyzik Andrej Veržbickij byl prostě ohromen, když viděl podrobné schéma Cheopsovy pyramidy. Skoro stejně vypadá nákres současné satelitní paraboly.

    Andrej Veržbickij: „Současná nadfrekvenční technika a technika pyramidální konstrukce byly shodné. Vlnovody, kabely, až do nejmenšího detailu“.

    Nicméně jako anténa je pyramida uspořádána velmi šikovně. Pyramidální anténa pracuje vzhledem k magnetickému poli Země. To je důležité zejména pro hlubokou vesmírnou komunikaci. Střed takové antény se nachází uvnitř a shoduje se s místem v pohřební komoře, kde stojí žulový sarkofág. V Cheopsově pyramidě jsou tři místnosti. Pokud je hypotéza moskevských fyziků správná, tak vrchní může pracovat na krátké vzdálenosti, střední na vzdálenější a spodní na meziplanetární vzdálenosti. Fyzikové říkají, že člověk, ležící v sarkofágu, mohl přijímat informace ve formě obrázků nebo zvuků.

    Andrej Veržbickij: „V tomto středu se nachází prázdná místnost, a energie zkoncentrovaná stovkami čtverečních metrů žuly pyramidy se soustřeďuje na stropě této takzvané pohřební komory, vyvolávající mikrovibraci bloků. A v této místnosti se objeví zvuk, jeví se být rezonátorem. Co se týče antény Cheopsovy pyramidy, všechny její rezonátory jsou velmi přesně nastaveny na frekvenci 438 Hz“.

    Odborníci si všimli zvláštní zákonitosti. V podstatě všechny prastaré pyramidy na planetě jsou umístěny podél obratníku Raka, nebo na 30 stupni severní šířky, a velmi blízko k 18 stupňům. Kromě toho jsou orientovány jednoznačně podle světových stran a na sebe navzájem. Z technického hlediska je rozmístění objektů tímto způsobem nutné pouze z jediného důvodu – vysílání signálu. Z toho vychází, že někdo na planetě postavil jednotný komplex spojení. Během rotace Země si předávají navzájem štafetu nepřetržitého příjmu – vysílání signálu z vesmíru.

    Andrej Veržbickij: „Vezmeme-li například zeměkouli, tak pyramidy se nacházejí na hranicích obratníku Raka a samonavádění antén umožňuje neztratit signál. Jedny pyramidy jsou pryč a jiné se objevily. Ty zanikly, ty se objevily. Tento proces je trvalý. Vezmeme-li v úvahu, že ostatní planety mají stejný silový význam, získáme nepřetržitý komunikační systém, který nepracuje jako u nás, ale zato výborně pracuje u nich“.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/816.jpg
    Fyzici spočítali, že egyptské pyramidy v Gíze byly postaveny pro práci se zvukovými vlnami. Stoupenci této verze se domnívají, že člověk, ležící v sarkofágu, mohl přijímat informace ve formě obrazů nebo zvuků.

    Michail Kostinskij, inženýr, výzkumník pyramid: „U každého typu takové interakce existují určité vlastnosti, na které se lze zaměřit. Snažil jsem se pochopit, jestli se tyto vlastnosti uplatňují u pyramid či nikoliv, a metodou eliminace jsem dospěl k tomu, že v tomto případě pyramidy v Gíze zacházely s akustickou vlnou.“

    Valerij Uvarov, ředitel MICUFI na Akademii národní bezpečnosti Ruska: „A pracovala následujícím způsobem. Chodili sem kněží spolu s faraonem. Faraon nebo nějaký velekněz ulehl do sarkofágu. Kněží si stoupli kolem sarkofágu a začali hlasitě vydávat tón. Jeden ze tří tónů, obsažených ve skutečné frekvenci Země, je Fis dur. Pyramida začala vibrovat. Udělali jsme totéž“.

    Ruští vědci se rozhodli provést v Cheopsově pyramidě experiment. Do “Královské komory” přinesli akustické zařízení a měřicí přístroje.
    Valerij Uvarov: „Pustili hudbu, jmenovitě mantru „Om Om Ki“. A začali pozorovat, co se bude dít s osobou v daném okamžiku“.

    Jakmile se rozezněla hudba, pyramida začala rezonovat. Všichni účastníci experimentu měli zvláštní pocit: nedýchatelný vzduch se stal svěžím a byl nabitý elektřinou.

    Valerij Uvarov: „A v 34. minutě mantry „Om Ki“ byl náhle slyšet v hlavě hlas: „Uslyšeli jsme vás“. Můj přítel až vyskočil. A pak hlas říká: „Poprvé za několik tisíc let se vám podařilo pyramidu uvést do chodu. Udělali jste všechno správně. Bohužel, – říká hlas, – tato pyramida, jako…“ – a takový obraz přichází – jako Stradivariho housle se zlomenou ozvučnicí. „Ale my jsme ten zvuk rozeznali.“ A najednou jsem si uvědomil, že se mnou mluví ten, kdo komunikoval s Cheopsem! To znamená, že on do současnosti existuje, že je to někdo… „Nespoléhejte se, nepředpokládejte, že komunikace s vámi bude pokračovat i nadále. Ne, toto je jednorázová událost. Ale to, že jste nahráli zvuk, jste udělali správně. Vezměte ho s sebou do vaší pyramidy. Pusťte jí tam, v pyramidě, a tehdy energie Cheopsovy pyramidy bude přenesena do vaší pyramidy“.

    Jsou možné takové složité operace s pomocí prázdné žulové krabice? Ukazuje se, že teoreticky to možné je. Všechno je to ve vlastnostech žuly. Jak je známo, tento kámen se skládá ze slídy a křemene. V současnosti jsou tyto materiály široce používány v elektronice, kosmickém průmyslu a nanotechnologiích. Krystaly můžou uchovávat obrovské množství informací, a mohou se využívat jako převodník energie. Tak možná, že ne náhodou dopravovali starodávní stavitelé pyramid žulu ze vzdálených zemí?

    Alexander Machov, letecký inženýr: „Toto je modulační nebo demodulační zařízení. Vždyť nízkofrekvenční signál nepošleš na velké vzdálenosti. Takže je potřebná vysoká frekvence. Pyramida pracuje na ultra vysokých frekvencích. Ale za účelem dosažení požadovaného signálu, k této ultra vysoké frekvenci přidali ještě i nízkofrekvenční signál, to znamená náš rozhovor, řeč. Člověk, nebo řekněme Bůh slyšel, co mu vysílají“.

    Jsou možné takové složité operace s pomocí prázdné žulové krabice? Ukazuje se, že teoreticky to možné je. Všechno je to ve vlastnostech žuly. Jak je známo, tento kámen se skládá ze slídy a křemene. V současnosti jsou tyto materiály široce používány v elektronice, kosmickém průmyslu a nanotechnologiích. Krystaly můžou uchovávat obrovské množství informací, a mohou se využívat jako převodník energie. Tak možná, že ne náhodou dopravovali starodávní stavitelé pyramid žulu ze vzdálených zemí?

    Vědci dokonce předpokládali, že v starodávných dobách nad planetou visel retranslační přístroj, který přijímal signály pyramid a posílal je do vesmíru. Jak říkají starodávné texty, zesilovací stanice umožňovala komunikaci s bohy.

    Christopher Dunn: „Pyramida – to je příjmově-předávající zařízení, vysoko technologická stanice, která mohla vysílat signály do vesmíru, a na oběžné dráze mohl být satelit, který by moduloval tyto signály. Taková teorie existuje“.

    Je těžké tomu uvěřit, ale v starodávných chrámech se zachránilo i zobrazení tohoto zařízení! V každém buddhistickém nebo hinduistickém klášteře je model oltáře posvátné hory Meru, která se nazývá středem světa a osou Země. Je to kruhová stupňovitá pyramida se zvláštním zařízením na vrcholu.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/817(1).jpg Dvě z mnoha grafických studií vztažných k mystické hoře Meru

    Korunou tohoto komplexu měla být obrovská stupňovitá pyramida – Palác sovětů. Rotující socha Lenina na vrcholu by generovala silová pole. Sovětští vůdcové věřili v mystickou sílu prastarého vědění, a věřili, že stavějí příjmově-předávající zařízení, které by mělo vliv na masy lidí. https://www.matrix-2001.cz/files/image/818(1).jpg

    Po Velké říjnové revoluci se v Rusku dostali k moci lidé, mezi nimiž byli stoupenci tajného okultního řádu. Bratrstvo vedl mystik Gurdžijev. Jeho nejlepší žáci – Blavatská, Uspenskij, Mikojan a… Stalin.

    Andrej Sineľnikov: „Uvnitř sovětské moci, a dokonce i v takové organizaci jako VČK, existovaly okultní nebo i mystické kroužky typu zednářských lóží. A jednu z nich vedl Gleb Bokij, zástupce Dzeržinského, který pak vedl okultní oddělení VČK; oni se zabývali velmi mystickými projekty“.

    Je možné ironizovat mystické motivy budování prvního státu dělníků a rolníků a považovat je za nesmysl. Ale je tady jednoduchá otázka: proč byli Lenin a Stalin označováni jako velcí vůdci? Stejně jako Chingachgook z filmu o indiánech. Ve skutečnosti jsme si na mystické fráze jako „velký vůdce“, „učitel“ a dokonce „kormidelník“ vážně hráli mnoho let. Další příklad: proč, když Lenin umřel, byl jako hrob pro něj postaven ne palác s kopulí – ruská architektura by mohla nabídnout desítky řešení – ale zvláštní pyramida podle vzoru sumerských ziggurat, která žádným způsobem nezapadala do Rudého náměstí? Nicméně, Leninovo mauzoleum v XX. století není jedinou stavbou s jasně mystickým významem.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/813(1).jpg
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/814(1).jpg Starosumerský ziggurat a Leninovo mauzoleum

    Historik Sergej Trifonov věnoval mnoho let odhalení tajemství pyramidy Königsberg. Tajemná stavba je 100x zmenšenou kopií egyptské Cheopsovy pyramidy. Oficiálně je to památník německým vojákům, kteří zemřeli v první světové válce. Budovali ji architekti Německa, když Königsberg byl centrem východního Pruska. Pyramida má nenáhodné parametry: 13 podlaží, 666 bloků.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/819.jpg Vojenský památník v Kaliningradu složený ze 13-ti podlaží a 666 bloků
    Sergej Trifonov, historik: „Proč 666 bloků? Protože byla postavena v roce 1923, kdy Königsbergu bylo 666 let. Třináct říms, nahoře byl teutonský kříž, ale shodili ho“.
    V srpnu roku 1914 se v blízkosti města setkaly tři armády: dvě ruské, pod velením generála Rennenkampfa a generála Samsonova, a jedna německá. Carský generál Rennenkampf byl připraven převzít nechráněný pruský Königsberg, když náhle, bez vysvětlení zahodil velení, zapomněl na čest a přísahu, ostudně uprchl z fronty.

    Sergej Trifonov: „Podle našeho názoru, názoru vědců, měl sklon k jakémusi hypnotickému, mystickému vlivu. Prostě se vylekal. Utekl se dvěma polskými ženami, 18 a 24 let. Zahodil armádu. Byla to tragédie. Na tomto místě tato tragédie začala“.

    Jsou pyramidy schopny pracovat až do současnosti?

  24. Kult zlata pochází z hluboké dávné minulosti. Těžili ho i vysoce rozvinuté civilizace Středního východu, a nevzdělaní indiáni Severní a Jižní Ameriky. Mayové a Inkové po staletí shromažďovali zlato, ale sami ho nepoužívali. Byli připraveni se ho vzdát, když se bohové opět vrátí na Zemi. Historici starověku psali, že mnoho zlatých předmětů se nacházelo ve městech legendární civilizace – Atlantidě, Hyperborey, Eldorádu. A existují fakta, že zlato se těžilo na světě velmi dlouho před současným lidstvem.

    Andrej Skljarov, vedoucí Laboratoře alternativní historie: „Byly provedeny výzkumy starodávných dolů, na základě kterých byl udělaný závěr, že této těžbě je minimálně 60 tisíc let. Otázka: kdo se zabýval touto těžbou? Nikoho, řekněme z lidské kultury, lidské civilizace, na tomto místě archeologové neobjevili“.

    Německý matematik Joachim Rittstieg již více než 40 let zkoumá starodávné civilizace Mayů. Díky exaktním vědám rozluštil Drážďanský kodex – jednu ze čtyř rukopisných mayských knih. Teď je známo vše nejen o „konci světa“, ale také o ztraceném zlatém pokladu.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/1(7).png
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/771(1).jpg Joachim Rittstieg
    Joachim Rittstieg: „Hlavní část Drážďanského kodexu je věnována astronomickým tabulkám. Kromě toho se tento kód týká historie Mayů, včetně jejich vládců. Mluví o jejich náboženství a jejich bozích, a je to velmi důležité“.

    Podle Rittstiega, Drážďanský kodex hovoří o zániku prvního hlavního města Mayů pod názvem Atlan. Hrozné zemětřesení ho zničilo až do základů dne 30. října 666 před naším letopočtem. Bylo to bohaté a nádherné město, o kterém sousední státy skládali písně.

    Joachim Rittstieg: „V mytologii severských národů existovalo hlavní město Střední Ameriky Atlan, nebo ještě jinak Aztlan. Je to jedno a to samé město. Dokonce i starověký řecký filozof Platón v roce 347 před naším letopočtem se o tom zmínil, nazýval toto město „polis Atlantis.“ Ale všichni si myslí, že se mluví o Atlantidě. Toto město jsem objevil s pomocí domorodců, kteří po šesti letech mého kontaktu s nimi pochopili, že mi můžou věřit“.

    Zničené město se nachází pod vodami jezera Izabal. To je území Guatemaly. V Drážďanském kodexu je napsáno, že je tam uloženo 2156 zlatých destiček, na které Mayové psali své zákony. Matematik spočítal, že poklad váží osm tun a má hodnotu 300 milionů dolarů. Podle vědy je to poklad drahocenný.
    Joachim Rittstieg: „Ve skutečnosti to není zlato Mayů, ale těch, kteří žili dávno před nimi. Zlato Mayů – 20 kilogramů – bylo nalezeno pouze jednou, v přístavním městě Chetumal. A nikde jinde. Takže tyto poklady nevytvořili Mayové ale jejich dávní předchůdci. Před Mayi byli Olmecové a kdo před nimi – nevíme. Jejich jméno se nedochovalo. Ale existovalo starodávné hlavní město Atlan, a obyvatelé Atla… nazveme je Atlantinami, oni vlastnili toto zlato“.

    Joachim Rittstieg podnikl cestu k jezeru Izabal. Přesvědčil se, že město pod vodou opravdu existuje, ale nebude snadné vyzvednout poklad. V současnosti vede jednání a v blízké budoucnosti plánuje se dostat k zlatým destičkám. Samozřejmě, že se stanou majetkem státu Guatemala. A není vyloučeno, že brzy v muzeích bude možné vidět zlatou knihovnu Atlanu.
    Joachim Rittstieg: „Díky měřením, provedenými americkým námořnictvem z Norfolku, bylo jasné, jaké stavby tam jsou, jak vypadala městská pevnost a místnosti v ní, kde se v této pevnosti nacházely chodby a okna, kde byl most a podobně, zkrátka všechny detaily. Ale na vyzvednutí všeho ze dna bude potřeba hodně peněz. Vždyť je celé město pokryto 10-ti metrovou vrstvou nánosu, nad kterým je 10-ti metrová vrstva vody“.

    Konvenční věda se velmi opatrně vyjadřuje k původu možného kontaktu se zástupci mimozemských civilizací – z toho prostého důvodu, že dosud neexistuje žádný spolehlivý důkaz o jejich existenci. Neexistují žádné odpovědi z vesmíru na četné zprávy, odeslané lidstvem do jiných galaxií. Světově proslulý archeolog a badatel starodávných textů Erich von Däniken je naproti tomu přesvědčen, že takový kontakt bude možný již v blízké budoucnosti. A kupodivu, jsou s ním solidární někteří evropští a američtí vědci.

    Otázka, která nehledě na svoji fantastičnost vzrušuje i normální smrtelníky, i vědce: pokud existují mimozemšťané, tak s jakou náladou přistanou na naší Zemi? S dobrými záměry, nebo se zlým úmyslem? Vědci na celém světě za posledních sto let vynakládají nemalé úsilí, abychom se zkontaktovali s mimozemskou inteligencí. Vysílají signály do vesmíru, poslouchají vesmír v naději slyšet odpověď, a co možná nejrychleji se setkat s mimozemšťany. Nicméně, je tu i jiný úhel pohledu. A ten má, bohužel, velmi reálný základ.

    Erich von Däniken: „Neměli bychom si nic namlouvat. Pokud někdy zástupci cizí a technologicky mnohem vyspělejší civilizace budou vědět o naší existenci, bude to tragédie. Copak my mluvíme s mravenci a brouky? Připomeňme si, jak se chovali Španělé, když je ti nešťastní Indiáni přijali za své bohy. Zničili tuto civilizaci téměř do základů“.

    Nicméně, existuje jiná, méně apokalyptická verze budoucích událostí. Je docela možné, že mimozemské civilizace existují. Ale nekomunikují s námi a ani si nás nevšímají proto, že žijí v paralelních, pro nás nepřístupných prostorech.

    Před půlstoletím v mexickém státě Tabasco, ve starodávné mayské osadě Tortuguero, byl nalezen monument. Byl na něm legendární mayský kalendář a kronika událostí – a kromě toho vyznačena nějaká data. Vědci potřebovali desetiletí k tomu, aby spojili gregoriánský kalendář s mayským systémem počítání dnů a taktéž jakým způsobem vyděsit pozemšťany nadcházejícím koncem světa posledním dnem mayského kalendáře.
    Mayský kalendář https://www.matrix-2001.cz/files/image/772(1).jpg
    Dmitrij Beljajev: „V podstatě mayský kalendář nemůže končit, je cyklický. Tak jako čínský, tibetský, ostatní cyklické východní kalendáře, nekončí. Nemá výchozí bod. Výchozí bod, který Mayové použili, aby zapisovali svoje datumy, je podmíněný, my jsme ho zvolili. To je den 4 Ahau, 8 je číslo měsíce Hulol v roce 3114 před naším letopočtem“.

    Podařilo se vypočítat „první den“ jako 11. srpen 3114 před naším letopočtem. Od něho se způsobem jednoduchého odpočítání uplynulých dní řídil letopočet. Bylo také snadné vypočítat datum, ke kterému kalendář skončí: k pomyslnému bodu počátku doby přidali 5125 let – to je délka nějakého cyklu Vesmíru, éra Pátého slunce. V důsledku toho dostali datum 21. prosince 2012.

    Ale německý archeolog Sven Grenmayer věřil, že v mayských textech se nic neříká o konci světa, nebo o přechodu do jiné epochy. Tabulka, na které byl nalezený nápis, je uštípnutý a je možné, že se čte nesprávně. Vědec vysvětlil, že zpráva je ve skutečnosti zašifrovaná. Nápis popisuje návrat tajemného mayského boha Bolon Jokte. Zní takto: „On sestoupí z nebe“. Tato událost předznamenává globální změny, ale ne na katastrofu.
    Dmitrij Beljajev: „A takto je tam napsáno: v den 4 Ahau 3 měsíce uniu skončí 13-tý vrchol, to se stane. To je všechno, co je tam napsáno. Potom se tam zmiňuje – není jasné, v jakém kontextu, protože konec nápisu je rozbitý – jeden z mayských bohů. No, zaprvé je nápis zničený, a za druhé – absolutně se neodkazuje na něho v souvislosti s tímto koncem 13-tého vrcholu. Všechny úvahy o tom, že toto je nějakým způsobem spojeno se změnou bohů, kteří vládnou mayskými cykly atd., spočívají na velmi vratkých základech“.

    Změna bohů na konci cyklu? Ale proč by se měnili? Zastánci mimozemského původu mayských bohů předkládají verzi o směnové metodě práce vesmírné mise. Cesta dlouhá 5000 let?

    Ale proč tak dlouho? Existuje verze, že toto období je spojeno s určitými kosmickými cykly. Je možné, že v našem stále se pohybujícím Vesmíru dochází někdy k událostem, které umožňují bohům navštívit Zemi. Může to být například přiblížení planet nebo galaxií na minimální vzdálenost. Nebo shoda energetických polí, které otevírají časoprostorové koridory mezi světy…
    V letopisech mnoha národů se odchod bohů uvádí vždy v souvislosti s planetární katastrofou: celosvětový požár, a pak velká potopa, po které přišel chlad. Pravděpodobně se ve vesmíru stala nějaká děsivá událost, která zasáhla Zemi a donutila bohy spěšně odejít. Možná se to týkalo zničení jejich domovské planety, a oni se vydali zachránit svůj domov… a nevrátili se.

    Byli naši bohové cizinci nebo ne – věda nemá odpověď na tuto otázku. Ale my dnes víme přesně, že mimozemský život, alespoň na Marsu, skutečně existoval. To znamená, že nejsme ve Vesmíru sami a malinká naděje stále existuje.

  25. V bibli je také popsáno mnoho úžasných věcí, které při překladu do technického jazyka vypadají celkem jako současná zařízení.

    Prorok Mojžíš, se vydal na čtyřicetiletou pouť. Na hoře v době spojení se s Bohem obdržel tzv. “Archu úmluvy”. „Mojžíš a jeho bratr Aaron byli povoláni na Svatou horu a Bůh údajně řekl Mojžíšovi, jak by měl postavit Archu úmluvy. Sdělil podrobně délku, šířku a výšku Archy, řekl, jaké materiály použít. A v bibli se říká, že Bůh přikázal: „Udělej jí tak, jak jí vidíš“. To znamená, že tam byl originál, a Mojžíš udělal kopii“.

    Říká se, že v Arše úmluvy se ochraňovaly desky úmluvy s deseti zákony. Kromě toho truhlice byla schopna toho, o čem se současní inženýři neodváží ani snít.

    Stanislav Zigunenko, inženýr: „Pokud budeme potřebovat nevyčerpatelný zdroj energie, dostatečně mobilní, a tak dále a tak dále, co uděláme? Postavíme jaderný kotel… Zde snad měli malorozměrový jaderný kotel, který dával energii“.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/749(1).jpg Přesná replika “Archy úmluvy” dle dopových popisů
    Podle bible to byla zlatá truhlice, uvnitř které byla dřevěná bedna a v ní – ještě jedna olověná truhlice. To je mimochodem optimální ochrana pro jaderný reaktor. Archa úmluvy byla ve svatostánku a pak v chrámu v Jeruzalémě. To znamená, že se vždy uchovávala za obytnou zónou. Přesunout Archu úmluvy bylo možné pouze za pomoci kněží-nosičů, kteří dávali svatostánek na dlouhé tyče. Dotýkat se truhlice bylo přísně zakázáno.

    Albert Stasenko, vedoucí sektoru CAGI, profesor MFTI: „Písmo obsahuje velmi jasnou indikaci toho, že byla ohrožena bezpečnost. Nějaký starodávný Žid jménem Oza se dotknul vozu, na kterém se vezla Archa úmluvy. Přičemž to udělal s dobrým úmyslem, protože býci tenkrát nachýlili vůz, a ten se mohl převrátit. Ale Bůh ani toto nebral v úvahu, neodpustil mu a udeřil, a Uza zemřel na místě“.

    Archa úmluvy vyzařovala světlo, způsobovala kožní onemocnění, nebo dokonce zabíjela ty, kteří se náhodou na ní podívali. Zároveň nedělala žádné zázraky – neproměňovala vodu ve víno, nepekla maso, nebrousila ostří, nekřísila mrtvé. Působila jako stroj, zkonstruovaný pro zvláštní úkoly.

    Stanislav Zigunenko: „Existuje starověký popis toho, že se tento přístroj jednou pokazil. A lidé ho opravili. Přičemž ti, kteří ho opravili, říkali, že všichni ostatní by měli odejít o kus dál, jinak bude zle. Takže pokud to přeložíme do technického jazyka, zdá se, že z tohoto přístroje odstranili nějaký pancíř, nějakou ochranu. Ale pokud se vrátíme opět k tomu stejnému – dejme tomu, že šlo o jaderný reaktor. Lidé z něho sňali vnější olověný obal, a začali ho opravovat. Něco opravili, ale poté byli dlouho nemocní“.
    Další osud Archy úmluvy, je v mlze.
    Erich von Däniken: „Archa úmluvy byla technickým zařízením. V současné době to, co zbylo z Archy, se uchovává v kostele Panny Marie Sionské v etiopském městečku Aksum. Byl jsem dvakrát v tomto kostele, chtěl jsem jít tam, kde je uložena, ale kněz řekl, že mi to nemůže dovolit. Já říkám: „Ale tam, dole, je Archa úmluvy“. A on řekl: „Ano, no a co?“ To znamená, že nezpochybňuje to, že v jeho kostele se uchovává Archa úmluvy. Každý to ví. Ale nelze jí spatřit“.
    Ale k čemu potřebovali Židé tolik energie? Cestovali pěšky nebo na velbloudech, po setmění šli spát. Pro všední potřebu jim stačily pochodně. I když – čím se krmili 40 let v neplodné pustině? Výzkumníci se domnívají, že měli ještě jedno zařízení – stroj na výrobu many, který pracoval díky Arše úmluvy.

    Stanislav Zigunenko: „Dávala energii nějakému zařízení, které produkovalo něco, co se v bibli nazývá mana. To jest nějaký koncentrát, který umožňoval lidem 40 let nejen nezemřít hlady, ale ani neonemocnět. To znamená, že v něm bylo vše. Tedy stopové prvky, vitamíny, dostatek živin, bílkovin, tuků, a tak dále. To znamená takový vyvážený koncentrát, vhodný například pro cestovatele, pro kosmonauty, kteří létají na dlouhodobé expedice“.

    Otázky možného templářského propojení na paradigma zvané “Bafomet”
    vyvolává nezodpvězené otázníky do dnešních dob https://www.matrix-2001.cz/files/image/750(2).jpg
    Ve svaté knize „Sefer ha-Zohar“, která patří k učení kabaly, je podrobný popis zařízení s názvem „Idol Bafomet“. Několik vědců se pokusilo obnovit jeho vzhled a došli ke stejnému závěru: Bafomet byl hydroponickou továrnou pro růst výživných řas. Pak je vařili jako kaši nebo pekli jako chléb. Něco podobného je dnes určeno pro astronauty. Stroj na manu potřeboval prevenci a zdá se, že se rozebíral a čistil každou sobotu. Odsud pravděpodobně vznikla tradice sabatu. Je známo, že spolu s Archou úmluvy byl idol Bafomet uložený v chrámu v Jeruzalémě. Pak prorok Jeremiáš schoval zařízení na hoře, kde ho našli templáři. Předpokládá se, že některé z těchto dvou židovských zařízení nazývali Svatým Grálem.
    Historici uvažují, že židovské posvátné texty jsou do značné míry zkopírovány z mýtů starodávné civilizace stejné oblasti – sumerské. Již před 8000 lety, se v údolí mezi řekami Tigrid a Eufrat nacházely města takového národa, který znal vyšší matematiku, astronomii, medicínu, právo a řemesla. To vše, jak psali Sumerové, dostal od bohů. Zachovaly se pozoruhodně přesné technické popisy činností bohů.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/751(1).jpg Spis „Sefer ha-Zohar“ patří mezi ústřední kabalistická díla
    Viktor Janovič, historik: „O čem mluví Sumerové? Říkají, že Anunnaki (anu – to je nebe, ki – země) jsou zástupci jejich bohů na zemi. Tito Anunnaki pravděpodobně před 444 tisíci lety přistáli na Zemi, založili zde kolonii z 50 Anunnaků. Jejich vůdce byl jmenován Enki, nejstarší syn Anu – vrchního správce“. Právě tento bůh Enki, jak popisují sumerské mýty, stvořil člověka. Zpočátku těžili Anunnaki na Zemi zlato v dolech, ale pak se vzbouřili – bylo to příliš těžké. Tehdy bylo rozhodnuto vytvořit bytost speciálně pro tuto práci.

    Viktor Janovič: „Věc spočívá v tom, že život na Zemi a zvířata, která zde existují věrně geneticky, mají stejný základ, jako život na jejich planetě. A pomocí – řeknu to již současnými slovy – genetického inženýrství je možné vytvořit z těchto tvorů takové, které jsou schopny provádět všechny pomocné práce, nezbytné pro Anunnaki, a takovým způsobem je osvobodit“.

    Tehdy bůh Enki spolu s bohyní Ninhursag vytvořili z hlíny člověka. To je akademický literární výklad textů klínového písma. Zecharia Sitchin, americký orientalista, nově přeložil z originálu sumerský mýtus o stvoření člověka. Podle jeho názoru, bohové Enki a Ninhursag vzali vajíčko opičí samice a oplodnili ho „životní sílou“ astronauta-Anunnaki. Pak ho implantovali do dělohy jedné ze žen Anunnaki. První dítě ze zkumavky se ukázalo, stejně jako každý kříženec, být neplodné. Ale Anunnaki potřebovali mnoho dělníků… Pak cestou dlouholetých experimentů dopracovali model člověka až do Adama. Vdechli do něho částici Boha, ale nedali mu nesmrtelnost. Stejným způsobem mu udělali partnerku, a lidé se začali množit.
    Viktor Janovič: „Ano, fakt je, že v Bibli je napsáno „z žebra Adama“. Po sumersky „žebro“ a „život“ zní stejně. Tedy je možno říct, že to je „základ života“, to jest DNA – tedy klonovali Evu z kódu Adama“.

  26. https://www.matrix-2001.cz/files/image/706.jpg Jeden z mnoha pozoruhodných pravěkých artefaktů nalezených v černouhelných slojích uvnitř uhelné žíly.
    V roce 1862 vyšel vědecký časopis „Geologist“ se senzačním popisem archeologických nálezů v oblasti Macoupin County, Illinois, USA. V uhelné vrstvě v hloubce asi 30 metrů byly nalezeny lidské kosti. A věk tohoto uhlí představuje… 300 milionů let!
    Nebyla to kostra ani člověku podobné opice ani primitivního hominida, ale bytosti, identické s moderním homo sapiens! A soudě podle artefaktů, tato bytost zacházela ne s kamennými motykami ale se špičkovými technologiemi.

    Toto dokazuje i další zajímavý nález ve stejné oblasti.

    Michael Cremo: „V roce 1892 v Illinois žila žena, paní Cope, která chtěla hodit do kamen kousek uhlí. Kus byl velmi velký, takže ho rozlomila na poloviny a uvnitř najednou našla zlatý řetízek dlouhý 8 palců. Tomuto uhlí bylo asi 300 milionů let“.
    Věda říká, že je to nemožné. Samotný řetízek se nějak dostal do uhelného dolu při těžbě uhlí zcela nedávno. Ale jak? S pomocí jaké neznámé technologie je toto možné? K tomu navíc jsou na této planetě nalezeny více než stovky ostatků lidí současného vzhledu, kteří zde žili před miliony let! Věda obchází takové nálezy mlčením. Vždyť když uzná tyto pravěké kostry, bude se muset přepsat historie. Ale vydávat je za falzifikáty je také nemožné. Stáří kostí je stanoveno s využitím nejpokrokovějších metod. Naznačuje to všechno, že naše civilizace není první na Zemi?

    Akademik Hartwig Hausdorf uvažuje, že je to možné, a dokonce tato civilizace není ani nejrozvinutější.

    Hartwig Hausdorf: „Na počátku roku 1970 v africkém státě Gabon francouzská firma těžila uranovou rudu. Najednou se ukázalo, že obsah štěpného uranu-235 ve vzorcích je výrazně nižší, než se předpokládalo. Tehdy začali zkoumat, jestli nebyl tento uran již někým používán. A zjistilo se, že naleziště uranu v Oklo v Gabonu má takové obrysy, které vzhledem k poločasu rozpadu uranu vede k závěru: před téměř 2 miliardy let, a přesněji před 1,75 miliardami let se zde nacházelo 14 jaderných reaktorů. To vše spočítali fyzici s velkou přesností! Ale vyvstává otázka – kdo mohl před tolika lety vytvořit jaderný reaktor?“

  27. NEZNÁMÉ RUSKO: TAJEMSTVÍ STAROSLOVANSKÉ CIVILIZACE (9)
    Lydia Efimova pokračuje:

    „Mnohokilometrové, mnohoposchodové, z křemencové žuly, jako v metru. Suché zdi, obrovské haly, tunely–přechody a opracování kamene stěn – současná technologie se k tomu ještě nedopracovala. Hladce, čistě zpracováno“.

    Ale jejich výzkumy taky neměly dostatek času a zdrojů… Geografové se míní zanedlouho vrátit a zkoumat podivné stavby. Jsou tyto tajemné chodby a šachty svázány s podivnými jevy, které se vyskytují v Karélii a na poloostrově Kola? Obyvatelé karelské vesnice Vedlozero už po mnoho let každé jaro pozorují UFO. Na obloze se objevují podivné zářící koule. Někdy jsou objekty ve vzduchu déle než hodinu.

    Evdokiya Egorova, obyvatelka vesnice Vedlozero se dělí o pozorování:

    „V minulém roce jsme viděli: nad ostrovem Rošnavoloka visela 10 – 15 minut koule velikosti fotbalového míče. Ale prosvítaly, byla podobné slunci“.

    UFO v této oblasti začali pozorovat od roku 1928. Pak u Vedlozera spadl velký blýskavý, na pohled kovový předmět. Vesničané dodnes diskutují o podrobnostech této události. Ivan Minin, obyvatel vesnice Vedlozero, vzpomíná:

    „Vyprávěli staříci, dnes již nejsou mezi živými, že předmět válcovitého tvaru letěl tiše a spadl blízko malého ostrova, nedaleko obce Šuknavolok. Při pádu nedošlo k výbuchu“.

    Historik Igor Afoničev zasvětil mnoho let studiu Vedlozerského fenoménu. Nejednou důkladně zkoumal území. Za více než 80 let se tu málo změnilo. Afoničev zrekonstruoval obraz událostí roku 1928 podle příběhů starých obyvatel.

    Igor Afoničev upřesňuje:

    „Pokles válce byl pozvolný, to znamená, že nedošlo k silné vlně“.

    Ani na konci dvacátých let, ani později se nepodařilo na dně hlubokého jezera najít objekt, který spadl z nebe, ačkoli pokusy najít ho se uskutečnily nejednou. Expertiza půdy nevykázala zvýšenou hladinu radiace. Ale potápěčům se podařilo najít důkazy Vedlozerského zázraku.

    Po několika ponorech bylo jasné, že dnem Vedlozerského jezera probíhá značný tektonický zlom. Zjistit jeho hloubku v některých místech se ukázalo být zcela nemožné. Možná toto vysvětluje zjevení se zářící koule nad jezerem.

    Ivan Minin přemýšlí:

    „Možná, že v tom čase se skutečně otevírají portály. Lidé se ztrácejí, byly takové případy i před dvaceti lety“.
    Stopy starodávné civilizace na severu hledali nejen vědci a nadšenci. Na počátku dvacátého století fungovalo ve Třetí říši obrovské výzkumné centrum, jehož personál prováděl hon na starodávné artefakty. Měli zájem především o připolární oblasti. Za pohádkovou sumu – milion marek – dokonce koupili od sovětského špiona Jakova Blumkina starodávné rukopisy, které pocházely z Tibetu. Mezi těmito dokumenty byla schémata vnitřní struktury Země, a taky mapy nějakých vnitřních dutin, kde možná žije starodávná vysoce vyspělá civilizace. Její dobyvatelé chtěli převzít jejich technologii ​​a zbraně. Posvátné texty hlásaly, že vstupy dovnitř jsou na pólech planety. Aby si to vůdce ověřil, poslal do Antarktidy jednotky značné síly. (Porovnejte s informace od Corey Gooda apod. poz. red.).
    Špion Jakov Blumkin https://www.matrix-2001.cz/files/image/585.jpg
    Ale Severní pól byl blíž, a z nějakých důvodů zajímavější.

    Předseda “Akademie geopolitických problémů” Leonid Ivašov poznamenává:

    „Němci obdrželi informaci, že existuje takový vstup do vnitřního prostoru Země, a mysleli si, že my jsme se zmocnili těchto tajemství“.

    Němci věřili, že právě na severu se nachází nějaký tajemný ostrov Thule, tak se v severské mytologii nazývá příbytek bohů. Vůdci „Ahnenerbe“ si byli jisti, že fyzicky existuje, a je možné, že starodávní bohové jsou stále tam… Historik Andrej Sineľnikov vzpomíná:

    „Thule – je v germánské a skandinávské mytologii posvátný ostrov. Na tento ostrov se dostávají hrdinové, a tam se jim otevírá cesta k bohům“.

    V roce 1941 v Laponsku, které je po politické stránce součástí Finska a po geografické pokračováním Karélie, byla vytvořena speciální jednotka „Nord“. Tato divize byla v podstatě zkompletovaná z horských střeleckých praporů, které zajišťovaly speciální mobilní špionážní skupiny.

    Andrej Sineľnikov upřesňuje:

    „Podle legendy, byla v Laponsku celá síť podzemních tunelů, které se nazývaly „ďáblovy vchody“. A „Nord“ je hledal. Speciální jednotka měla celou řadu dalších úkolů na ruském severu, poloostrově Kola, Soloveckých ostrovech, Uralu, archangelském a polárním pobřeží“.
    Tyto tunely jsou tak starodávné, že místní obyvatelé měli pocit, jako kdyby vznikly dlouho před objevením se člověka. Jindy lidé údajně viděli, jak zpod země vycházeli „ďáblové“ – divné bytosti, částečně podobné člověku. Andrej Sineľnikov si je jistý:

    „Byla to bitva o podsvětí. To znamená, že pokud věříte starodávným legendám, tam kde byl starodávný ostrov Thule, kde byly ostatky Hyperborey, tam byl vchod do jiných, paralelních světů“. https://www.matrix-2001.cz/files/image/1(2).png Oficiální signatura 6. horské
    divize SS „Nord“
    Historici si jsou jisti, že se Němcům podařilo prokázat, že se části obyvatelů Hyperborey podařilo uniknout do podzemí“. Leonid Ivašov říká:

    “Ve čtyřicátém pátém roce se podle míry dobytí území Německa prudce zesílila pozornost speciálních služeb sovětských, i našich spojenců (Velké Británie a Spojených států především) na honbu za materiály výzkumů Ahnenerbe a společnosti Thule. Tyto materiály se staly předmětem hledání číslo jedna. Jaderné zbraně a technologie, raketové přípravy – to bylo vedlejší. Nejdůležitější věcí bylo zmocnit se dokumentů první kategorie. Vyváželi je ve vagónech“.

    Co našli nacisti na Severním pólu? Dokázali najít mytický přechod ze Severního pólu na Jižní středem Země? Odpověď na tuto otázku neexistuje. Věda se nijak nevyjádřila k tomuto pátrání a materiálům z důvodu nedostatku informací. V tomto smyslu jsou zvláště cenné důkazy plukovníka Ivašova, protože Leonid Grigorjevič díky služební hodnosti měl dlouhé roky přístup k nejtajnějším archivům Generálního štábu.

    Leonid Ivašov říká:

    „Hledali portály na pólech. Na Jižním pólu je otevřely a na Severu hledali a… nenašli. Neúspěch lze vysvětlit tím, že podle názoru našich vědců, stejně jako akademika Saveľjeva, byl v tomto okamžiku severní portál neprostupný v důsledku změny polohy naší zemské osy“.

    Pokud je to tak, tak je jasné, odkud se v Karélii a na poloostrově Kola objevuje UFO. Podle názoru některých vědců, létající talíře cestují speciálními meziprostorovými koridory nebo červími dírami mezi dimenzemi.

    Ale proč se severní portál ukázal být neprostupný?

    Leonid Ivašov zdůrazňuje:

    „Ledová doba pohřbila předcházející civilizace. Takže i podle údajů současné vědy můžeme předpokládat, že kdysi nejen Antarktida, ale i Arktida byla vzkvétající oblastí; to znamená, že mnohé muselo být skryto pod ledem“.

    Co se vlastně stalo s ostrovem (nebo kontinentem) Hyperborea? Možná, že najít odpověď na tuto otázku pomůže teorie geografa, kandidáta fyzikálně-matematických věd Anatolija Voťjakova. K odhalení mu pomohlo studium globusu. Vědec si všimnul, že naši planetu obklopují kruhové horské systémy. Jeden prochází napříč pohořími Himálaje a Alpami, druhý Andami, třetí – horami Uralu.

    Anatolij Voťjakov https://www.matrix-2001.cz/files/image/586.jpg poznamenává:
    „Horské systémy pokračují dnem oceánů a to znamená, že kontinenty nemají na ně vliv. A jak vznikly tyto horské okruhy? Výpočty ukázaly, že Země nemá tvar dokonale kulatého míče, ale je na pólech trochu zploštělá, na rovníku zemská kůra zachovává vyvýšeniny. A v případě, že se rovník změní, tak vyvýšeniny nikam nezmizí a budou viditelné ještě miliony let. A tato myšlenka vedla k závěru: kruhové horské systémy jsou bývalé rovníky“.

    Ale pokud jsou tyto kruhové horské systémy bývalými rovníky, tak z toho vychází, že se planeta několikrát převrátila, to znamená, že měnila póly a osu otáčení! To se zásadně projevilo na jejím klimatu. Tam, kde bylo léto, prudce zaútočily mrazy; tam, kde byla souš, vše pokryly mořské vlny.

    Vědec později rozšířil oblast svého výzkumu a zjistil, že Země před katastrofami opravdu vypadala jinak a naši předkové o tom věděli. Existuje senzační historický dokument: málo známá mapa světa. Sestavil jí francouzský matematik Aranteus Finaus v roce 1531. Nepochybně jí zkopíroval ze starých zdrojů. Odborníci spočítali, že mapa je přesná. Na ní se současný Severní a Jižní pól nacházely na rovníku. (Je také možné si prostudovat velmi významné dílo od dr. Charlese Hapgoda: “Staré mapy mořských králů”. pozn. red.).

    Anatolij Voťjakov souhlasí:

    „V tomto případě se Antarktida spolu s Hyperboreí nacházely na rovníku. A samozřejmě, že se tam v teplém podnebí mohla rozvíjet civilizace. Změna pólů uvrhla tuto zemi do velmi obtížných podmínek, a Hyperborejci odešli do teplejších míst“.

    Ale potopila se celá Hyperborea? Výzkumník Valerij Uvarov si je jistý, že část legendárního kontinentu, se nachází nad vodou i dnes. Použil originální způsob výzkumu, založený na analýze starodávných textů. Uvarov vycházel z myšlenky, že starodávná hora Meru, Osa Světa, nacházející se v Hyperboreji, je pyramida.

    A tady je zákonitost: všechny starověké pyramidy na Zemi jsou orientovány jedna na druhou. To znamená, že pokud od starodávných pyramid vyznačíme vektory na sever, musí ukázat směr k Hyperboreji. První linku vyznačíme z východu, ze severní stěny hory Kailás – obří pyramidy v Tibetu. Ale vektor neukazuje na současný Severní pól, ale 15 stupňů západněji. To je ostrov Grónsko. Nyní potřebujeme ještě jedno vodítko, ze západní polokoule. Zde se zachovaly pyramidy – komplex Teotihuacan v Mexiku. Centrální trasa mezi pyramidami také ukazuje téměř na sever – posun o 15 stupňů na východ od pólu. A oba naše vektory se sbíhají v Grónsku! To je ona, nepotopená část Hyperborey.
    “Thule” – současná základna NATO v Gronsku (náhoda?) https://www.matrix-2001.cz/files/image/587(1).jpg
    Valerij Uvarov, ředitel “MICUFV” při “Akademii národní bezpečnosti Ruska”, konstatuje:

    „V centru je jakási hora Meru. S plnou důvěrou můžeme říci, že to byla opravdu hora. Nebyl to nejvyšší vrchol pohoří, které se nyní rozkládá v Grónsku. Ale hora se nacházela přesně na Severním pólu. Starodávném Severním pólu“.

    Provedená počítačová rekonstrukce ukazuje, že obrysy současného Grónska zapadají do starodávné mapy Hyperborey. Anatolij Voťjakov souhlasí:

    „Pro Hyperborejce byl po katastrofě důležitý kousek souše. Abychom si ověřili své předpoklady, musíme se podívat pod led“.

    A západním zpravodajským službám, které se zajímaly o dědictví velké mocnosti, je toto dobře známé. Možná jde o zvláštní náhodu, ale základna NATO v Grónsku se zcela vážně nazývá… „Thule“. Ukazuje se, že skutečně žijeme na pozůstatcích dědictví veliké pracivilizace. Ruská historie není zcela jednoduchá! To nejzajímavější v ní se nachází tam, kde učebnice ruských dějin ještě ani nezačaly…

    -konec-

  28. Ředitel Institutu teologie Ruské severní tradice Dmitrij Loginov, komentuje současnou jazykovou situaci takto:

    „Je to pokus umlčet dávnou minulost Slovanů v dějinách světa – jakoby jejich historie začala po narození Krista, jakoby v dávných dobách žádných Slovanů nebylo. A Antové – to je velmi starý a slavný slovanský kmen. Je to celá stará epocha pojmenovaná podle slovanského kmene, který v této době jakoby ani nebyl“.

    Pojďme se vrátit k již zmíněnému disku z Faistu a pohovořme o tom podrobněji. Kryptograf Gennadij Grinevič je známý rozluštěním faistského disku, zvláštního hliněného artefaktu s nápisy, nalezeného na jihu Kréty. Nikdo nebyl schopen ho ani datovat, ani říct, k jaké civilizaci patřil. Již druhé století vědci zápasí s přečtením těchto jedinečných znaků. Metoda navržená Grinevičem byla vřele přivítaná na univerzitách v Srbsku, Bulharsku a na Ukrajině, ale odmítnutá ruskou vědou. Posouvá totiž začátek slovanské historie a písemnictví několik tisíc let zpátky do minulosti.

    Gennadij Grinevič vysvětluje:

    „Existuje taková věc, „vzdálenost jednoznačnosti“. Je to potřebné množství textu, které je možné rozšifrovat pro různé druhy písma. Pro typ slohového písma faistského disku se vzdálenost jednoznačnosti rovná 400-500 znakům, ale na faistském disku je obsaženo pouze 242 znaků. To znamená, že ho nelze v takovém stavu rozšifrovat, má mnoho způsobů čtení. Pokud budu pracovat s jedním faistským diskem, mohu vám ho přečíst čukotsky, vylíčit biografii Putina, všechno co chcete, protože nepodléhá dešifrování“.

    Gennadij Grinevič dospěl k rozluštění faistského disku po mnohaleté obtížné práci nad čtením slovanských run. Jeho práce začala s tzv. “Alekanovským nápisem”. Je to 14 znaků na nedokončené hliněné nádobě z X. století, nalezené pod městem Rjazaň. https://www.matrix-2001.cz/files/image/1(1).GIF
    Kryptograf předpokládal, že dva sousední znaky se podobají na schématická zobrazení člověka a koně. Vzal první slabiku, dostal slovo „díra“, podle starověkého – otvor v peci… A postupně se objevil smysl nápisu! Gennadij Grinevič shromáždil tisíce zobrazení běžných nápisů, vytvořených linkami a řezy. Provedl kryptografickou analýzu využitím několika technik. A postupné začal číst starodávná znamení na archeologických nálezech. Byly to velmi jednoduché záznamy – komu patří věc, jeho cena nebo jiné vlastnosti apod.

    Historik Aleksander Asov potvrzuje:

    „Téměř v každém muzeu se nacházejí archeologické pamětihodnosti, na kterých můžeme vidět runové nápisy, mnohé z nich jsou opravdu staroslovanské, staroarijské, sahající až do vedické dávné minulosti“.

    Potom začal výzkumník hledat ještě víc starověké artefakty, aby odhalil původ těchto písemností. Šel ve svém výzkumu dál do hlubiny věků. Rozšířil teritorium pátrání a našel podobné znaky v tripolské kultuře. Byla na území Ukrajiny ve IV. – III. tisíciletí před naším letopočtem.

    Gennadij Grinevič říká:

    „Odborníci uznávají vysoký stupeň rozvoje tripoliské kultury. Samozřejmě že měli písemnictví. Porovnával jsem vlastnosti linek: zcela absolutní shoda v grafickém vyjádření. Ale přečíst jsem je nemohl, protože tam nebyly žádné nápisy“.

    Tato starodávná kultura zanikla náhle a nevysvětlitelně. Lidé jakoby rychle odešli, zanechajíc doma všechny věci. Ale právě v tom období ve Středomoří, na Krétě, vznikl národ, který Řekové nazývali Pelasgové nebo Lelegové. Divná shoda: „Pelasg“ je „Aist“ v řečtině, a „Leleg“ ve staroslovanštině je také „Aist“. Tehdy se tam objevil tzv. egejský druh písma. Proto známý kryptolog Gennadij Grinevič se snaží přirovnat toto písmo ke slovanským runám. Výsledek, podle jeho slov, byl víc než překvapující. Gennadij Grinevič https://www.matrix-2001.cz/files/image/583.jpg

    „Nejenže se shodoval typ, stavba písma, všechny ostatní znaky, začal jsem formalně srovnávat tvar těchto znaků. Sestavil jsem tabulku a zjistil jsem, že všechny znaky egejského písma – linkové A, linkové B faistského disku – co se týče grafického vztahu, jsou absolutně nebo v drtivé většině identické. Přečetl jsem faistský disk za jednu noc“.

    Rozšifrování textu faistského disku je podle Gennadije Grineviče následující:

    „Smutku v minulosti je nesčetně mnoho, ale smutek dnes je horší. Pocítíte ho na novém místě. Co vám Hospodin ještě dal? Místo ve světě Božím. Nezabývejte se spory z minulosti. Místo ve světě Božím, které vám dal Hospodin, obklopte těsnými svazky. Chraňte ho dnem i nocí: Dítě jest – svazky jsou – nezapomeneme, kdo jest. S čím je třeba počítat, Hospodine! Rusijunia očaruje oči. Nikam se z nich nedostaneš, nevyléčíš se. Ani jednou se nestane, abychom uslyšeli: čí budete Rusiči, co je pro vás čest, v loknách přilbice; řeči o vás. Není-li ještě, my jím budeme, v tomto světě Božím“.

    Gennadij Grinevič uvažuje:

    „Tragédie situace spočívá v tom, že si pamatují, truchlí za opuštěným domovem: „Ó Rusijunia!“ Novou zemi budou chránit, milovat, ale za hlavní považují to, že nesmí zapomenout, kdo jsou“.

    Ale co se stalo v minulosti Praslovanům? Proč se na bohaté dědictví starodávné civilizace zapomělo? Kdy a kam zmizel ze severního pólu celý kontinent? A zůstaly nějaké stopy bohů severní země?… Je možné, že pozůstatky velké mocnosti jsou stále ještě tam, na ruském severu? Málokdo ví, že hon na ně začal už v XX. století.

    Historik, geolog a výzkumník starodávných záhad Andrej Sineľnikov sděluje:

    „Podle legend různých tajných společností, je ruský sever pradomovem lidstva. Nacházejí se na něm nejskrytější, tajné objekty“.

    V roce 1922 vypravil sovětský psychiatr Alexander Barčenko speciální expedici na sever. Byl to filozof a mystik, dobře obeznámen s dávnými traktáty. Uchvátila ho představa, že ztracené civilizace znaly tajemství přírody, které současná věda nezná. Barčenka zvlášt zajímaly možnosti člověka. V “Institutu mozku”, vytvořeném sovětským státem, se pod vedením akademika Bechtěreva zabýval průzkumem vědeckého vysvětlení fenoménů telepatie, jasnovidectví, hypnózy.

    Andrej Sineľnikov říká:

    „Barčenko byl spiritualista, Martinista, Mason. Všechny tajné společnosti se snaží pochopit znalosti starodávných. Ale Barčenko uvažuje, že tato tajemství lze získat psychologickým odhalením člověka“.

    Barčenkova trasa prochází samotným centrem Karélie a poloostrovem Kola. Skupina se chystala zkoumat zvláštní duševní stav, do kterého upadají místní obyvatelé. Člověk začal předvídat budoucnost, mluvit neznámými jazyky, bezpodmínečně opakovat libovolné příkazy a taky mohl… stát se nezranitelným při použití chladné zbraně! Bezpochyby se cesta uskutečnila pod soustředěným dohledem vedení ČK-OGPU.

    Andrej Sineľnikov sděluje:

    „Expedice měla dva cíle. Studie zvláštního duševního stavu pro Bechterevův institut a hledání starodávné civilizace Hyperborey. A podle všeho Barčenko hledal zbytky Hyperborey právě proto, že se sovětská rozvědka zajímala o průzkum dávných znalostí zejména kvůli vytvoření superzbraně. V základu se expedice zabývala hledáním zbytků starodávné civilizace“.

    Zprávy o této expedici jsou do současnosti tajné. Nicméně, výsledky je možné hodnotit na základě pamětí některých účastníků. Společníci Barčenka údajně našli starodávné megalitické artefakty umělého původu a tajemné podzemní vstupy.

    Je známo, že Alexander Barčenko po svém návratu pokračoval ve výkumu extrasmyslového vnímání pod vedením akademika Bechtěreva. Uvádí se, že v roce 1935 laboratoř Barčenka učinila nějaký vědecký průlom. A o dva roky později byla v plné sestavě zlikvidovaná.

    Nikolaj Subbotin, vedoucí výzkumné stanice RUFORS, potvrzuje:

    „Poloostrov Kola je archivem tajného vědění. Z tohoto důvodu se tam i Němci pokusili dostat, uskutečnily se tam také expedice NKVD“.

    Po uplynutí 75 let se po stopách Barčenka vypravila na sever expedice „Hyperborea-97“. Vedl jí moskevský vědec, doktor filozofických věd Valerij Demin. Podařilo se mu vyfotografovat některé nálezy sovětských výzkumníků: starodávnou dvukilometrovou dláždenou cestu, pyramidální kameny, gigantické petroglyfy na kolmé skále – zobrazení starého Kuivu.

    Výsledky expedic Barčenka a Demina našly své kritiky. Odpůrci prohlašovali, že vědci vydávají chtěné za reálné a ve skutečnosti neexistují v Karélii žádné starodávné artefakty.
    Vědci z “Ruské geografické společnosti” měli o několik let později trochu více štěstí. Aktivní členka “Ruské geografické společnosti” – Lydia Efimova objevila na poloostrově Kola úžasný labyrint. Za mnoho tisíc let byla většina těchto tajemných staveb zničena časem nebo lidmi. Ale v nejodlehlejších oblastech se zachovalo několik labyrintů, které výzkumníci považují za dědictví staré praslovanské civilizace.

    Lidya Efimova, aktivní členka Ruské geografické společnosti:

    „Labyrint – to je geokosmická mapa, kalendář, hodiny a simulátor současně. Odráží se v něm jevy, procesy, které probíhají ve vesmíru a na Zemi, podél všech rovnoběžek a poledníků. Prostý neandrtálec nemohl toto vytvořit. Toto vytvořili lidé, kteří by mohli vidět Zemi zboku, kteří měli nějaké létající zařízení“.

    Později expedice našla na poloostrově Kola celé starodávné podzemní města!

    Poznámka: Na tomto místě se sluší uvést, že dalším, a dle mého osobního názoru, velmi věrohodným pokusem o rozluštění disku z Faistu, jsou aktivity našeho českého výzkumníka, pana ing. Petra Kováře. Jeho materiál je vhodné prostudovat do všech detailů. Je jen škoda, že jeho práce není v zahraničí tolik známá, jako práce jiných – viz. např. výše uvedený dr. Genadij Grinevič apod. Jako malou ochutnávku si čtenář může přečíst například tento materiál: (http://www.wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2011010001)

  29. NEZNÁMÉ RUSKO: TAJEMSTVÍ STAROSLOVANSKÉ CIVILIZACE (7)
    Biofyzik Igor Arťjuchov říká:
    „Člověka plně živého a zdravého je možné dnes připravit, zmrazit a v budoucnosti oživit“.

    Podle některých vědců budou mít takové úžasné schopnosti všichni. Ale pro to bude muset lidstvo nejprve projít hroznou katastrofou, po níž se svět změní k nepoznání. A spolu s ním i člověk, pokud samozřejmě někdo přežije. Člověk se po globální katastrofě může opět vrátit na úroveň jeskyně, a může naopak získat nové dovednosti, které se dnes jeví opravdu nadpřirozenými.

    Biolog Michael Luckman se domnívá, že „dříve nebo později dojde k limitu technického rozvoje, lidstvo nasměruje vhled dovnitř sebe, začne se učit a rozvíjet své schopnosti, ne techniku. Ale aby se tak stalo, je nutný tlak zvenčí. Pravděpodobně to bude rozsáhlá katastrofa“.

    … Modelovat podstatu obyčejných lidí, obdařených nadpřirozenými schopnostmi, se snažili neustále. A v první řadě, jak se ukazuje, se tím zabývala armáda.

    Jistě, k příběhům o tom, jak v nitru tajných útvarů dělali z obyčejných důstojníků ruské armády supervojáky, senzibily, kteří umí číst cizí myšlenky a přenášet je na dálku, lze přistupovat jako k bajkám. Ale fakta jsou neúprosná…

    Hovoří generál-poručík v záloze Alexej Savin:

    „Prováděli experimenty, během nichž se ukázalo, že schopnost číst cizí myšlenky a ověřovat tajné informace není až tak složitý úkol. V zásadě tento dar dáme naprosto každému člověku. On potřebuje pouze potvrzení od psychiatra, že je duševně zdravý. Zbytek je dílem naší technologie“.

    Studená válka ještě v 50. letech přesunula rusko-americkou opozici i na oblast psi-technologie. Předpokládalo se, že pokusy budou nakonec provedeny nikoli u hluboce zakonspirovaných špionů, ale u operátorů-senzibilů. Nebudou muset opustit zemi a riskovat životy. Úkolem podřízených generála Savina, jak sám říká, bylo naučit se přijímat informace na dálku.

    Alexej Savin říká:

    „Úkolem bylo určení polohy skrytých objektů pravděpodobného protivníka. Je to i zjištění jejich stavu, například je-li strategické letadlo natankované či nikoli; je zbraň zavěšena nebo ne; jsou to modely nebo skutečné rakety“.

    Zaměstnanci tajného vědecko-výzkumného centra Ministerstva obrany začali tím, že zanalyzovali všechny světové zkušenosti související s jasnoviděním a parapsychologií. Spojili získané zkušenosti s úspěchy psychiatrie. Vznikl poněkud neočekávaný obraz.

    Nikolaj Denisov, vedoucí školy mimosmyslového vnímání, vzpomíná:

    „Normálně člověk používá pouze 3% mozku. Představte si, jaké jsou naše zdroje, rezervy uložené v nás od přírody? Koneckonců, proč je nám to dáno, a my to nepoužíváme“.

    Vojenskými vědci bylo identifikováno několik technik aktivace mozkové činnosti u člověka. Vzali v úvahu i zkušenosti vojáků USA, kteří široce využívali jasnovidce při řešení zpravodajských úkolů. Pravda, nebylo možné přijmout ani jednu z metod ohledně zbrojení – všechny dávaly chyby. Tehdy byl zadaný úkol – vytvořit speciální školu, vlastní metodu.

    Alexej Savin vzpomíná:

    „Byli jsme nastaveni na téměř 100% spolehlivost. My nemůžeme dělat prognózy, nemůžeme se zaměřit na situaci obecně. Potřebovali jsme velmi přesné zhodnocení“.

    Byly stanovené ambiciózní úkoly a podle normálního člověka naprosto nemožné. Naučit se ověřovat údaje o zbraních, určit umístění a počet vojáků, proniknout do plánů nepřítele.

    Nejvyšší úroveň zahrnovala nejen příjem informace o identitě, ale také manipulaci s vědomím zahraničních vůdců, těch, na kterých závisí přijetí strategicky důležitých rozhodnutí. S doznáním generála Savina je možno zacházet různě. Ale sám generál říká, že i takovým úkolům byli jeho podřízení vystaveni.

    Alexej Savin poukazuje na směr manipulace:

    „Za prvé označení cíle, za druhé určení charakteristik vedení pravděpodobného nepřítele a za třetí obecné posouzení situace (plánů protivníka, stanovení směru úderu, stanovení jejich reakce, vlivy, atd.).

    V současné době všechny rozvědky světa v podmínkách přísného utajení i nadále pokračují v aktivním výzkumu v oblasti psi-technologií. Ale ruská výzkumná základna, založená předními vědci v zemi, všechny předstihuje. Práce se nepřerušila. Postoupila na úplně jinou úroveň.

    Aby se zachovala naše vedoucí pozice, budeme samozřejmě i nadále pracovat nejen v zájmu vojenských struktur nebo jiných sil. To není jen vývoj metody, nejen izolace od Američanů, ale je to i změna světonázoru člověka. Člověk se stává silnějším uvnitř, stává se lepším, co se týče všeobecně uznávaných lidských měřítek. To je pro nás velmi důležité“.

    Vojenští vědci, podle slov generála Savina, využívají při své práci špičkových úspěchů nejen v oboru psychiatrie a psi-technologie. Neodepisují ani klasickou astrologii.

    Každoročně v den jarní rovnodennosti Slunce vychází v oblasti oblohy, ve které je umístěno jedno ze souhvězdí zvěrokruhu. Z důvodu složité rotace Země se bod svítání postupně přemísťuje. Kosmický proces sotva viditelný pro lidi ve skutečnosti znamená změnu epoch ve vývoji civilizace. Denní hvězdu dnes opouští souhvězdí Ryb, a my vstupujeme do věku Vodnáře.

    Prezident Ruské astrologické školy Alexander Zaraev zdůrazňuje:

    „Přechodné období začalo v roce 1930. Právě tehdy bylo objeveno mnoho zákonů, které tak silně ovlivnily naši civilizaci. Samotný přechod trvá 72 let, a proto v roce 2002 již začal věk Vodnáře. Bude trvat 2140 let“.

    Podle astrologů, změna epoch znamená transformaci společnosti. Energie Vodnáře přináší rozvoj informačních technologií, vědecký průlom a snahu o duchovní hodnoty.

    Prezident Ruské společnosti pro studium problematiky Atlantidy Alexander Voronin přemýšlí:

    „Jaké pocity převládaly mezi lidmi v předchozí epoše? Závist, ziskuchtivost, zlo, pokrytectví. A v tomto věku, věku Vodnáře, mezi lidmi zavládne jednota na základě lásky, harmonie, spolupráce a tolerance k sobě navzájem“.

    Právě pod zmíněnými dvěma souhvězdími se nachází Rusko. Energie pomalých, přízemných Ryb spolu se sílou intelektu Vodnáře dávají šanci vyvážit svět v epoše změn.

    Alexander Zaraev předpokládá:

    „Rusko se bude pomalu zvedat z kolen. Rozkvět Ruska bude pokračovat v době po letech 2013-2025. Toto období by mělo ukázat, zdali Rusko najde v sobě sílu, aby mohlo změnit situaci, dostat se ze stagnace a umožnit obyvatelům země splnit jejich kosmické úkoly“.

    Profesor Lazarev, který rozšifroval poselství Nostradama, se domnívá, že ve středověkých verších je zašifrováno varování o globálním zemském kataklyzmatu. Změna magnetických pólů, posun kontinentů Země, záplavy některých zemí a vyvýšení jiných zemí probíhá zřejmě pravidelně. Důvodem jsou kosmické procesy. A skutečně, magnetické pole Země dnes slábne, póly se posunují. Na Slunci nejsou erupce a skvrny, a astronomové nevědí, jak dlouho bude trvat ticho před bouří.

    Doktor technických věd Alexander Lazarev zdůrazňuje:

    „Mění se aktivita Slunce, bude změněna aktivita Měsíce. Kromě toho, v letech 2020-2030 se změní činnost všech planet Sluneční soustavy. To znamená, že události, která se nazývá „přemístění kontinentů“, se zúčastní všechny planety Sluneční soustavy“.

    V předpovědích Nostradama našel Alexander Lazarev vysvětlení toho, co se děje. Lidstvo musí projít těmito zkouškami, aby se stalo moudřejší a zkušenější. A dnes jsme více připraveni na to, než před několika staletími. Doprava, medicína, komunikační systém snižuje následky přírodních katastrof. Taky máme znalost, co se v zásadě může stát – před pěti sty lety toto někdo dal do úst francouzskému věštci.

    Alexander Lazarev vzpomíná: „Měli jsme obrovské znalosti, obrovské možnosti. Lidstvo se v podstatě po celé XX. století technologicky připravuje na to, co bude“.

    Edgar Cayce předpovídal: „Již probíhá hromadění čisté energie. Ochrání tuto zemi před ničivým působením přírodních a energetických kataklyzmat“.

    Ale vrátíme se zpět na Sibiř. Místo, které pomůže lidstvu v nadcházejících kataklyzmatech, bylo samo nejednou v dávné minulosti vystaveno katastrofickým změnám. Podle starodávných legend, je v regionu Omsk na dně jednoho ze slavných Pěti jezer, prý skrytý největší poklad lidstva – magický krystal.
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/541.jpg
    Tajemné jezero Šajtan
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/542.jpg
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/543.jpg
    Jezero Linevo
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/544.jpg
    Jezero Danilovo je také velmi zvláštní. Má prakticky kruhový tvar
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/545.jpg
    Pohled na jezero Potajennoje
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/546.jpg
    Ščučje jezero
    https://www.matrix-2001.cz/files/image/547.jpg
    Nikolaj Nepomňaščij, spisovatel, výzkumník anomálních jevů, vypráví: „Edgar Cayce rád pracoval s krystaly. Bral do ruky krystal a mluvil celé hodiny například o Atlantidě“.

    Těchto Pět jezer je opravdu neobvyklých. Šajtan jezero, Linevo, Danilovo, Potajennoje, Ščučje jezero. Danilovo jezero má dokonale kruhový tvar. Vytvořilo se následkem pádu velkého meteoritu. Podle odhadů odborníků toto nebeské těleso mohlo mít průměr alespoň 70 metrů. Ale největší tajemství se skrývá na dně jezera Šajtan.

    Vladimír Krupko, ředitel Omského planetária, výzkumník, upřesňuje:

    „V Šajtan jezeře se nachází nějaký velký krystal. Mnozí věří, že jezero má několik úrovní dna, nebo je obecně bezedné. A za nocí i za dne je možné vidět záři tohoto velkého krystalu“.

    Dnes se v oblasti Okunevo konají poutě. Hledající duchovního osvícení přijíždějí z celého světa. Voda z Pěti jezer se považuje za léčebnou, a kolem Pěti jezer se dějí zázraky.

    Jestli se vědci dostanou k tajemnému krystalu nebo ne – to ukáže čas. Pouze jedna věc nevyvolává pochybnost – ruská Sibiř dnes přitahuje více než magický krystal. Vědce – novými fakty a objevy; obchodníky – neočekávaným bohatstvím; světové mocnosti – ne zcela čistým geopolitickým zájmem. A to je jisté, stejně tak i to, že my, občané obrovské země s velkou a nepoznanou historií nepotřebujeme cizí země; ale svojí se nevzdáme, jak říkal Alexander Něvský.

  30. NEZNÁMÉ RUSKO: TAJEMSTVÍ STAROSLOVANSKÉ CIVILIZACE (6)
    Pojdˇme se ještě jednou vrátit k problematice ruské Sibiře.

    První viceprezident Akademie geopolitických problémů Konstantin Sivkov zdůrazňuje:

    „Oblasti, kde se potkávají desky – tektonické, kontinentální, oceánské – budou oblastmi nejnebezpečnějšími z hlediska vulkanické činností a zemětřesení. Západní Sibiř se rozkládá na prakticky nedělitelné kontinentální desce, proto tam vědci neočekávají seizmickou aktivitu“.

    Opravdu se Sibiř stane novou archou záchrany lidstva? Opravdu se v případě světového kataklyzmatu tato země stane nejbezpečnější? Vědci věří, že ano. Vždyť zde je možné přežít, s využitím vydatných zdrojů území.

    Spisovatel a historik Vadim Burlak předpovídá:

    „Dokonce když roztají ledy Severního Ledového oceánu, bude zaplavena pouze nejsevernější Sibiř. A na zbývajících územích (od Uralu až po Dálný Východ) bude možné přežít. Ale to pro Rusko vytvoří určitou hrozbu“.

    Sibiřská prostranství už dávno nedávají klid Západu. A těch, kteří si přejí zachránit se v této nové arše, může být příliš mnoho.

    Konstantin Sivkov sděluje:

    „Elity bohatých zemí upírají svůj pohled tam, kde podle prognóz bude život nejnadějnější a garantovaný, tedy na Západní Sibiř. A proto se přijímají veškerá opatření, aby tam mohli proniknout“.
    Tato země je pohádkově bohatá. Je zde k dispozici ropa, plyn, zlato, diamanty, uran. Proto má Západ zájem o ruské země, jak se říká, v krvi. A otevřeně se projevil již v XIX. století. Málokdo si dnes vzpomene, že již v roce 1884 na mezinárodní konferenci v Berlíně bylo přijato zajímavé usnesení. Podle tohoto dokumentu země, která sama nemůže využít svoje zdroje, podle závazného pravidla by je měla předat vyspělejším sousedům. Cítíte, jak dlouho fouká tento „vítr změn“?

    Andrej Fursov, ředitel Centra ruských výzkumníků Moskevské státní univerzity M.V.Lomonosova, zdůrazňuje:

    „Bylo to zamaskováno „starostí“ o Afriku. Ale pro Afriku by se nikdo tehdy nanamáhal ani mluvit. To byl černý bod Ruska v plánu, že mladý král Alexander III. mrkne okem. A nemrknul a s Ruskem tehdy začali jednat jiným způsobem. S pomocí Witte ji posadili na jehlu, na zlatou jehlu, a začali vysávat zdroje“.

    Ale Sibiř v předvečer blížící se katastrofy se z nevyčerpatelného zdroje prostředků proměnila v jedinou zemi naděje, ve které bude možné zachránit se před smrtí. Ten, kdo získá toto území, dostane jako odměnu celý svět. Vždyť není známo, zůstane-li po globální katastrofě na jiných kontinentech Země někdo naživu.

    Andrej Fursov konstatuje: „V současnosti probíhá obrovské množství výzkumů, věnovaných studiu této katastrofy, které ukazují, že katastrofa je reálná. A proto téměř všechny vlády světa se na ní připravují. To náhle zvyšuje zájem o Sibiř. Americké speciální jednotky mají rčení: „Pokud vypadáš jako jídlo, tak tě určitě sežerou“. Rusko představuje dnes pro Západ slabou zemi“.

    Ale tato slabost nebude trvat dlouho, věří výzkumníci. Vždyť o tom mluvili mnozí proroci.

    Pouze jediná Vanga několikrát předpovídala velikost Ruska/”staroslovanské Říše”. A nejznámější předpověď je napsaná v roce 1979:
    „Všechno roztaje jako led, pouze jedno zůstane nedotčené – sláva Vladimíra, sláva Ruska. Příliš mnoho bude obětováno. Nikdo nemůže zastavit Rusko. Všechno smete na své cestě a nejen že se zachrání, ale stane se “pánem světa”“.

    Právě proto, že jde o vyjádření velmi expresivního charakteru, je třeba ho vnímat v kontextu. Jakákoliv zmínka o této předpovědi byla tehdy zakázána – báli se, že slovo „Rusko“ namísto „Sovětský Svaz“ předpovídá rozpad Svazu. A jak dešifrovat frázi „sláva Vladimíra“? O kom mluvila Vanga před téměř před více jak 30-ti lety? Pavel Sviridov si je jistý, že tento výraz je svázán se současnou situací…

    Astrolog, prezident Fondu temporálních výzkumů, analýzy a prognóz Pavel Sviridov říká:

    „Putinova éra bude trvat několik let. Rusko je na vzestupu. A vrcholem tohoto vzestupu bude rok 2025. Právě v tomto roce se Rusko stane svobodnou, tržně orientovanou zemí“.

    Těžce nemocná Vanga udělala poslední proroctví pro naši zemi ještě před svojí smrtí. Rukama nakreslila velký kruh. A řekla:

    „Rusko/”staroslovanská Říše”, se opět stane velkou říší, především říší ducha“.

    Mnoho současných vědců věří tomu, že i když je lidstvu souzeno přežít nějakou globální katastrofu, lidé úplně nezmizí, ale dramaticky se změní. Začnou využívat telepatii a telekinezi.

    Sovětská parapsycholožka Nineľ Kulagina na seanci telekineze sílou myšlenky přesouvala nevelké předměty: krabičku zápalek a skleničku, přikrytou víčkem. To vše se konalo pod dohledem známých sovětských vědců: akademiků Ruské Akademie Věd a spolupracovníků Vědecko-výzkumného Institutu lidského mozku.
    Fenomén Nineľ Kulaginy byl studován v Sovětském Svazu téměř 25-ti výzkumnými institucemi. Stovky vědců se snažili najít řešení zázraku… Ale žádný z nich nebyl schopen najít odpověď na otázku: co je telekineze a zda ji můžou někdy ostatní lidé napodobit?

    Abychom pochopili, odkud vycházejí Kulaginy mimořádné schopnosti, vědci studovali její mozek. Na encefalografu Kulaginy je vidět, že zdroje energie v mozku se u ní formují v jedné zóně, zatímco u normálního člověka jsou tyto bílé tečky uspořádány chaoticky. Následně tuto oblast začali nazývat epifýzou. Její velikost není větší než hrášek a nachází se hluboko v mozku mezi hemisférami.

    Říká Maria Pavlova, kandidátka lékařských věd, asistentka na katedře endokrinologie Prvního MGMU I.M.Sečenova:

    „Kvůli své velikosti nepřevyšující několik mikrogramů, a dostatečně hluboké pozici, byla vystavena řízenému výzkumu. Po dlouhou dobu byla tato žláza málo prozkoumaná, proto je záhadná“.

    Podle odborníků, lidé pomocí epifýzy mohou nejen přesouvat předměty, ale také číst myšlenky na dálku a dokonce předpovídat budoucnost. Proto neoficiálně tuto oblast mozku nazývají třetím okem.

    Maria Pavlova srovnává:

    „Je možné považovat epifýzu za třetí oko. I když není pochyb o tom, že schopnost vidět, tak jak to dělají naše levé a pravé oko, epifýza nemá“.

    Poslední lékařské studie ukázaly: zrod této záhadné oblasti velkého mozku se děje v druhém měsíci po početí. Teprve nedávno vědci došli k závěru, že připomíná oko s fotoreceptory a nervovými buňkami taky podle své vnější struktury.
    Biolog a paleoantropolog Alexander Belov konkretizuje:

    „V epifýze je koule s čočkou, předobrazy kuželů; je svázaná s nervovými zakončeními. Její anatomie je blízká lidskému oku“.

    Již u narozeného dítěte třetí oko upadá. A když člověk zraje, epifýza se přestane rozvíjet a schopnosti telepatie a telekineze mozku zanikají, ale… nezmizí úplně! Vědci nedávno zjistili, že tato malá žláza, o hmotnosti méně než půl gramu, se pohybuje a reaguje na světlo. To znamená, že třetí oko funguje. Je pouze nutné ho probudit.

    Neurofyzioložka Olga Koekina dochází k závěru:

    „Tyto schopnosti jsou vlastní každému člověku. U některých se můžou objevit náhodně za extrémních podmínek, u některých se projeví v dětství a později člověk zjistí, že je tak trochu jiný než všichni“.

    Nedávné výzkumy vědců ukázaly, že nejen člověk je šťastným majitelem vnitřního oka. Mají ho téměř všechny živé bytosti. Právě díky epifýze mohou zvířata předvídat pohromu a léčit sebe sama. Vědci prohlašují, že člověk taky disponoval takovými možnostmi na počátku evoluce. Tato schopnost se mohla u našich předků rozvinout z důvodu nedokonalosti životního prostředí. Aby přežili, museli předvídat nebezpečí. Bohužel, v procesu evoluce se tato kvalita oslabila. Pouze jednotlivcům se v současnosti daří probudit schopnosti, dané nám přírodou.

    Ale vědci jsou přesvědčeni: poté, co lidstvo bude muset přežít nějakou globální katastrofu – kdyby raději nebyla – epifýza se probudí. Vždyť je to přírodní zákon, lidstvo prostě nemůže přežít, kdyby ho nedodrželo.
    Biolog Michael Luckman říká:

    „Naši předkové žili v nepřátelském prostředí, v němž na každém kroku hrozilo nebezpečí. Bez daru předtuchy nebo nadsmyslového vnímání nebylo možné vyčnívat. Myslím, že u člověka se znovu objeví zostřené smysly po nějakých globálních a poměrně rozsáhlých zemětřeseních, je to prostě zákon přírody“.
    Co všechno je možné, dokazovaly stovky lidí. A jeden z nich byl mnich Dashi-Dorzho Itigelov. Na začátku XX. století se proslavil mezi ruskými buddhisty jako člověk disponující neuvěřitelnými schopnostmi: uměl léčit lidi ze smrtelných nemocí, číst myšlenky a předpovídat budoucnost. Za to byl v roce 1911 mnich Itigelov povýšen na vůdce ruských buddhistů a získal titul nejvyšší – Hambo Lama.

    Janžima Vasiljeva, praneteř Itigelova, říká:

    „Měl 5 indických, 5 tibetských a 2 burjatské životy. V každém životě dělal dobré skutky a pouze tím dosáhl vysokého postavení. Ve svém dopise říká, že nejdůležitější věcí v životě je dělat 10 dobrých skutků“.

    V roce 1927 lama odešel ze života, zanechajíc poslední vůli: vyndat ho z hrobu přesně za 75 let. Jeho vůli vyplnili 10. září 2002. Burjatskí buddhisté zvedli z hrobu cedrovou bednu, ve které byl mnich pohřben. Otevřeli jí a byli v šoku: tak jako před 75 lety, lama Itigelov seděl v pozici lotosu, nejenže neshnilo oblečení, ale ani tělo. Nos, uši a oči – všechno se zachovalo a kůže byla měkká, jako u živého člověka.

    Janžima Vasiljeva to komentuje takto:

    „Existují tři stavy těla po smrti. První stav – je to mumie, když tělo sesychá. Druhý stav – když tělo zčervená. A třetí stav – zvoskování nebo mýdlo. Tak v takovém stavu se nachází tělo doktora Botkina. Ale takové, jako u Hambo Lamy Itigelova, nikdy nikde nebylo popsáno. Nyní již uplynulo mnoho let, ale nemáme nové informace“.
    Hned další den dorazila z ruského centra soudní-lékařské expertízy vědecká expedice ke studiu burjatského zázraku. Aby se zjistilo, proč se tělo mnicha tak dobře zachovalo, vědci provedli několik desítek analýz. Zkoumali strukturu vlasů, kůže, nehtů a provedli infračervenou spektrometrii těla. Studie prokázaly neuvěřitelné výsledky – Lama Itigelov je naživu! Dýchá, pohybuje se a dokonce se potí.
    Janžima Vasiljeva prohlašuje:

    „Velmi silně se potí. Pot se uvolňuje ve tvaru velkých kapek, které tečou. Oblečení je mokré“.

    Lama se potí během významných bohoslužeb. Zúčastňuje se jich pětkrát do roka – o velkých buddhistických svátcích. Na takové bohoslužby se sjíždějí poutníci z celého světa. Cestují do Burjatska, aby se poklonili vzkříšenému mnichovi. Podle jejich vyprávění Itigelov jakoby ožívá na těchto bohoslužbách: rty se pohybují, jako při modlitbě, a jindy se pootevírají oči.

    Doktor ekonomických věd Alexander Chačaturov sdílí dojmy z toho, co viděl:

    „Periodicky se u něho mění barva pleti, výraz obličeje, pootevírají a zavírají ústa a tak trochu oči. Je z toho takový pocit, že člověk se pohybuje a nějakým způsobem reaguje na ty události, které se dějí kolem něho“.

    Podle názoru vědců Lama Itigelov upadl do bezvědomí – druh hlubokého spánku. Ale pouze mikroorganizmy můžou toto dělat. Aby zachránily svůj vzhled, jakoby usínají, zpomalujíc tím činnost svého organizmu. Tak přežívají silné mrazy, horko, vysoký tlak a radiaci. Člověk toto neumí dělat proto, že jeho tělo je tvořeno ze stovek tisíc buněk a zpomalit jejich činnost ve stejné době není možné.

    Ale jak se toto podařilo Lamovi Itigelovi? A jak se mu podařilo upadnout do anabiózy na základě vlastního přání?

    Vždyť podle dokumentů, které se uchovaly u buddhistů, Lama zemřel v den, který si sám vybral. 15. června 1927 shromáždil všechny své učedníky a oznámil jim, že dnes zemře. Poté je Lama požádal, aby přečetli „modlitbu mrtvých“, která v buddhismu doprovází člověka na jiný svět. Při posledních slovech Lama upadl do hlubokého transu.

    Alexander Chačaturov poznamenává:

    „Člověk dokázal myšlenkou působit na materiální objekt. Pravděpodobně je to již naprosto stanovený vědecký fakt. Proto to, co se stalo, stalo se podle předem stanoveného plánu“.

    Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, je třeba říci, že kritici božského původu lamy namítají: jeho úžasná zachovalost není víc než mistrovský způsob balzamování. Je mrtvý, prostě se jeho tělo dobře zachovalo. Jiní vědci se domnívají, naopak, že lama se sám jakoby zakonzervoval. A to znamená, že jednou se určitě probudí.

    Stane se tak v den, na který se sám naprogramoval. Stovky vědců z celého světa mají snahu pochopit to, a proto se ptají, jak to udělal. A tak nedávno se objevily první výsledky těchto výzkumů: chcete-li se naprogramovat stejným způsobem jako lama, musíme se naučit kontrolovat určitou část mozku, která je zodpovědná za činnost celého těla – hypotalamus. Je známo, že je zodpovědný za frekvenci tepu, srdeční činnost, dýchání a „diktuje“ našemu organizmu, co dělat v danou chvíli. Pokud se vědci naučí řídit tuto část mozku, otevře se před lidstvem vskutku pohádková perspektiva.

    Tak jako Lama Itigelov, bude člověk předem přikazovat svému tělu, kdy má spát a kdy se probudit. Naprogramuje určitý rok, den a dokonce hodinu probuzení. Například, když člověk upadne do anabiózy ve XXI. století, bude se moci probudit v XXV. století a uvidět svět budoucnosti: s roboty, létajícími auty a samořídící technikou. Bude se moct setkat se svými potomky třetí a dokonce čtvrté generace.

  31. Tak asi jdou ty články z Matrixu přečíst v celku:
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-1-9607
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-2-9630+
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-3-9654
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-4-9666
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-5-9681
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-6-9723
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-7-9728
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-8-9737
    https://www.matrix-2001.cz/clanek/nezname-rusko-tajemstvi-staroslovanske-civilizace-9-9742

    • “Pripojte sa medzi predplatiteľov a čítajte ďalej”..

      • Už mi rozumieš,prečo guľáš?
        Prečo mi čítať podobné články nedáva zmysel…?

      • Mám to měsíční, tuším 180 kč…do 26.8

      • Proste,chcela by som vedieť všetko…a pravdu.

        • To asi až bez tela..

        • Konstatuje archeolog David Childress:

          „Existovaly různé druhy těchto lodí. Některé z nich měli tvar doutníku, představovaly válce s okny na bocích, ale křídla neměly. Jiné tvarem připomínaly disk a vypadaly jako létající talíře. Některé vimany měly křídla, a velmi se podobaly současným letadlům. Ještě jeden druh připomínal dnešní vrtulníky. Existuje mnoho legend o létajících strojích. Některé z nich lze najít v pohádkách „Tisíce a jedné noci“ – mluvím o létajících kobercích“.

          Mnohokrát se podnikly pokusy obnovit vimanu. V roce 1895 profesor Talpade z Bombaje vimanu dokonce postavil. Pomáhala mu manželka architektka a přítel architekt. Loď měla název „Marun Sakam“ – druh větru. Během procesu se Talpade radil s mudrcem Subharayya Shastri, který byl ochráncem starodávných znalostí.
          https://www.matrix-2001.cz/files/image/389.jpg
          David Childress cituje pasáž z autobiografie Shastri:

          „Doktor Talpade mě požádal, abych mu pomohl v jeho práci. Dal jsem doktorovi úvod k pojednání Maharshi Bharadwaaja „Vimanika Šastra“. Další den ke mně přišli kromě Talpada i jeho asistent a nějaké další zainteresované osoby. On si zapisoval a já jsem citoval příchozím současné texty, napsané v sanskrtu“.

          Práce trvala několik týdnů. Ve výsledku Talpade postavil kostru vimany a sestavil v trupu pohybový mechanizmus.

          David Childress pokračuje:

          „Podle několika dostupných dokumentů – to znamená, že je řeč o zdokumentovaném případu – se vimana „Marun Sakam“ před očima mnohočetného ohromeného davu zvedla ve svislém směru z pobřeží Khompati Beach v Bombaji. Stroj dosáhl výšky 450 metrů, poté plynule klesl na původní místo“.

          Mezi svědky mimořádné události byl i budoucí mahárádža města Baroda, princ Sajjaldžira Gajjakvad a další významné osoby. Byli tak nadšeni, že slíbili tvůrci vimany seriozní financování. Ale najednou se všechno zvrtlo.

          David Childress dokončuje příběh:

          „Náhlé úmrtí manželky profesora Talpade ho uvrhlo do hluboké deprese, a zabránilo realizaci plánů. Další osud „Přítele větrů“ je pokryt temnotou. Podle Dr. Kumala Kandžila, autora knihy „Vimany starodávné Indie“, nástupci profesora prodali zařízení a kompletní soubor jeho kreseb britské společnosti „Ralli Brothers“, pak se stopy ztratily. Rád bych připomenul, že události z roku 1895 se staly ještě několik let před objevem letadla bratry Wrightovými“.

          Až dosud nikdo jiný nebyl schopen rekonstruovat vimanu. Je to svázáno s potížemi s překladem. Více než polovina významů slov v sanskrtu je ztracena. Pochopit přesné složení paliva nebo princip motoru bez nápovědy je nemožné. Ale nadšenci se nevzdávají pokusů.

          Bez ohledu na to, jak lákavé je souhlasit s tím, že staří Slované měli své vlastní letadlo, odložíme odpověď na tuto otázku až do okamžiku, dokud se archeologům jednou přece jen podaří vykopat takové letadlo.

          Těžko, za tu dobu zkorodovaly, tak že se rozpadly…

          • Ve starověkých textech různých zemí se popisuje odchod severních národů na jih. Stalo se to po jakési globální katastrofě. Ta způsobila povodně a zalednění severních zemí. Ale existuje nějaký hmatatelný důkaz toho, co je psáno ve starověkých textech?

            Mluví se tam o krásných dívkách, pomocnicích bohů. Říká se jim „Apsaras“. Chrámy a královské paláce v Indii a jihovýchodní Asii jsou vyzdobeny jejich sochami. Posvátná hora Sigiriya na ostrově Srí Lanka je známá skalními freskami s jejich zobrazeními. Není jim méně než dva tisíce let, ale krásky jsou dobře zachovalé. Samotná hora zadává dnešním inženýrům spoustu hádanek. Na jejím vrcholu jsou rozvaliny stupňovité pyramidy a ruiny chrámů. Neuvěřitelné, ale tyto stavby na útesu jsou složené z umělých mnohotunových bloků. Jak se dostaly bez jeřábu do výšky tří set metrů?…

            Bohyně, znázorněné na freskách, se nazývají „Oblačné panny Sigiriye“. Slovanské tradice taky znají oblačné panny – moudré prorocké víly. A oba národy byly přesvědčeny, že tyto i ty druhé jsou schopny létat. Je možné, že se v tom skrývá rozluštění způsobu výstavby chrámu na vrcholu posvátné hory?

    • Ale pokud jsou Staroslované a Indové bratři, tak kde a kdy se naši předkové stihli spojit? Kde je mytická kolébka rusko-indické civilizace? Odpověď přišla, když se vědci podívali blíže na středověké mapy. Často je na nich zobrazena pevnina, která dnes neexistuje. Podle pravidla byly tyto mapy zkopírovány z ještě více starověkých map. Zaniklý kontinent se rozprostíral v oblasti současné Arktidy. A tam je místo, v souladu s novou hypotézou, kde žila starověká civilizace, která stanovila počátek slovanského rodokmenu. Po tisících letech se od něho ulomila větvička, která byla zvednutá větrem změny klimatu a ocitla se na území současné Indie.

      Kandidát geologicko-mineralogických věd Alexander Koltypin sděluje:

      „O tajemné zemi v Arktidě vyprávějí jak indické, slovanské a skandinávské legendy, tak i příběhy jiných národů, jejichž životy jsou nějakým způsobem spojeny se Severem. A i když je to podivné, o tom, že dříve byla v Arktidě souš, potvrzují geologická data“.

      Starodávné národy nepochybovaly o existenci této země, kolébce severní civilizace. Starověký filozof Plinius Starší ve svém díle „Historia naturalis“, popisující toto místo, říká, že slunce tam v letě nezapadá po dobu šesti měsíců, klima je blahodárné, neznají tam sváry a nemoci… Vědci dnes potvrzují: Arktida v těchto prehistorických dobách opravdu mohla být planetární obilnicí a sanatoriem.

      Alexander Koltypin pokračuje:

      „V té době na Severu existovalo naprosto unikátní tropické a subtropické podnebí, o čemž svědčí studium pylových spor. Teplota v té době byla 20 až 25° C, rostly tam tropické a subtropické lesy, zrály manga, avokáda, žily tam želvy, krokodýly“.

      PODLE GEOLOGŮ PANOVALY TAKOVÉ POMĚRY V TŘETIHORÁCH!

      Vojenský analytik Valentin Turov sděluje:

      „Labutě jsou symbolem Hyperborejců. Apollon držel v ruce šíp – rozlišovací znak zasvěcenců do tajemství Hyperborei. Pythagoras byl také jedním ze zasvěcenců, i jeho často malovali se šípem (znamení zúčastnění se) v ruce“.

      Pythagoras věděl o Hyperborei. Ale kdo ji obýval? Při hledání společných kořenů starodávných Slovanů a Indů se vědci rozhodli provést genetické srovnání, a zjistili, že oba národy mají společný genetický haplotyp R1a. To znamená, že tyto dva národy patřily kdysi jednoznačně k stejnému rodu. Takže Slované a Indové jsou bratři navždy a to není řečnický obrat, nýbrž biologický fakt.

      Pjakin říká občas to co oni, je vidět, že sám nic nenašel, prostě četl a analyzoval a fantazii má bohatou.

  32. Tak!A ďalší blbec sa ukázal čo je zač!
    ————————–
    “A preto,” pokračuje Róbert Švec, “ak sa ma dnes pýtate, v čom je rozdiel medzi mnou a Marianom Kotlebom odpovedám: Porovnajte si moje aktivity na čele Slovenského Hnutia Obrody za posledných takmer 15 rokov a aktivity Mariana Kotlebu tiež za posledných takmer 15 rokov, t.j. na čele Slovenskej pospolitosti, keď spolu so svojimi pomocníkmi pochodoval po uliciach v uniforme a verejne sa tak hlásil k fašizmu. Je rozdiel vlastenectvo a je rozdiel fašizmus. Následne si všimnite jeho aktivity so Slovenskou ľudovou stranou a teraz na čele ĽSNS, ktorá, mimochodom, vznikla premenovaním Strany priateľov vína,” konštatuje Róbert Švec. “A rozdiel uvidí každý, kto chce a bude chcieť vidieť,” uzatvára.

    https://www.hlavnespravy.sk/robert-svec-aky-je-rozdiel-medzi-mnou-marianom-kotlebom/1475648

  33. Pokud starodávná rasa Hyperborejců ve skutečnosti žila na ostrovech v Bílém moři, vyvstává otázka: „Jak?“ Vždyť je tam velmi drsné klima. Odborníci – geomorfologové tvrdí, že před několika tisíci lety existovaly na blízkopolárních šelfech Severního pólu neobvykle teplé oblasti, kde se po tisíce let mohla plně rozvinout starověká civilizace.

    Elena Morozova, geomorfologička, potvrzuje: „Před 5–6 tisíci lety na zeměpisné šířce Petrohradu rostly listnaté lesy. Bylo posunutí některých oblastí na sever, bylo tam mnohem tepleji, než je teď. Je možné, že zejména v tom období tam byly starověké civilizace.“

    Proč se museli vyspělí Hyperborejci přesídlit od pobřeží Severního moře? Co je donutilo odejít? Dnes vědci našli odpověď na tuto otázku. Před několika tisíci lety v důsledku celosvětové potopy byly tyto země zničené a obyvatelé starodávné Hyperborei se rozdělili po planetě.
    Říká spisovatel a historik Vadim Burlak: „V mládí, během prvních expedic na Sibiř, jsem se setkal s umírajícím kmenem. Hostitelé mi ukázali posvátný kámen o velikosti dvou dlaní. Byl na něm obrys nějaké země. Jejich stařešina řekl: „Kámen staří muži zanechali. Toto je naše země, odkud jsme před mnoha lety vyšli“.

    Překvapivé, ale potomky starodávných Hyperborejců, rozesetých po celé planetě, považují někteří výzkumníci za Huny – divoký kmen asijských kočovníků. Před půl tisícem let vyšli odnikud a stejně tak záhadně zmizeli, prolétnouc po Euroasii jako rychlá vichřice. Neuvěřitelným způsobem Hunové vytvořili jednu z nejsilnějších říší v dějinách lidstva, která spojovala různé národy.
    Historik Sergej Trusov říká: „Záruka úspěchu Hunů spočívá v tom, že se jim podařilo shromáždit pod jedno řízení obrovské masy lidí různého genetického složení kmenů.“

    Někteří současníci počítali, že Hunové neumí mluvit a dokonce ani chodit, protože celý svůj život tráví v sedle a dokonce i spí na koni. Ale tak tvrdili ti, kteří je nikdy nepotkali.https://www.matrix-2001.cz/files/image/274.jpg
    Byzantský vyslanec Priscus Panites se v roce 449 vydal k hunskému králi Attilovi na jednání o výšce římské daně. Diplomat, jak je napsáno v jeho pamětech, si byl jistý, že uvidí stany z koňské kůže a nemyté jezdce. Ale hlavní město Hunů ho ohromilo. Město se nacházelo napříč tří řek na severovýchod od Dunaje a bylo postavené ze dřeva. Královský palác s vyřezávanými okenicemi stál na hoře. Hosté byli uvítáni chlebem se solí, medem a kvasem. A dívky v dlouhých šatech tancovaly chorovody, oslavující příchod hostů.
    Podle kronik, se Attila narodil na Volze, pradědečka Attily nazývali Balamber. Ale pokud čteme v jiném přepisu, tak dostaneme Vladimir. Bratra Attily nazývali Bled, v jiných pramenech Vlad. A v starobulharské kronice „Gazi Baradj tarihy“ je napsáno, že skutečné jméno samotného Attily je Mstislav.

    Pavel Zariffulin říká: „Byla to země nejen hunská, ale také slovanská. Slované nazývali Attilu svým otcem.“
    Kronikáři dokazují, že lidé Attily měli v podstatě světlé vlasy a modré oči. Hunská říše se rozprostírala od Maďarska do Číny. I tyto údaje mohou vysvětlit záhadné archeologické nálezy v poušti Gobi. Před padesáti lety zde byly objeveny hroby čínských aristokratek. Období IV. – V. století bylo obdobím rozkvětu říše Hunů. Mumie jsou zachovány tak dobře, že je vidět barva kůže a vlasů. Tyto ženy měly evropský vzhled.

    Svetlana Žarnikova, etnografka, kandidátka historických věd, komentuje: „To je v pořádku. Koneckonců ten stejný Čingischán byl modrooký blondýn a velmi upřímně byl překvapen, když jeden z jeho vnuků se narodil černooký. Byla jsem šokována při čtení altajského eposu „Maadai–Kara“, který popisuje hrdinu, zakladatele altajských národů. Říká se tam: „V hustých vousech tvář bělejší než stříbro, oči – dvě modré hvězdy, mezi nimi rovný nos“.

    Byzantský diplomat Priscus Panites nazývá národ Attily „Unové“.

    Skandinávské legendy popisují válku s Uny a Rusy. Unové žili tam, kde se dnes nachází Archangeľská oblast. O tom mluví i geografické názvy: dvě řeky Uny, jezero Unno, Unský záliv, Unská ryba.
    Jakým jazykem mluvili Hunové, není známo. Historici si nejsou jisti, které starověké texty je možné jednoznačně nazvat hunskými. Letopis o pohřbu Attily obsahuje senzační data. Možná je to nejstarší staroslovanský dokument.

    Tatiana Mironova počítá s tím, že: „Slované měli již v předpísemné, předkřesťanské éře určitý morální kodex. Naše moderní slova „svědomí“, „duše“, „ráj“, dokonce „kříž“, „neděle“, „modlitba“ jsou pohanského původu. A tyto myšlenky o morálce, cti, svědomí si osvojovali jiné národy“.

    Hunská armáda došla po Dunaj a zastavila se v Maďarsku. Tady zemřel Attila, a zde začalo hroucení jeho říše. Tento tajemný národ zůstal v Evropě asi sedmdesát let. Nicméně, během této doby byla překreslena politická mapa světa. A vojenské elitě Hunů v čele s Attilou se podařilo spojit s téměř celou evropskou šlechtou.

    Až do současnosti střeží koruna uherských králů starodávnou hádanku. Tento korunovační klenot byl zhotovený v roce 1000 a byl římským papežem Sylvestrem II položený na hlavu uherského krále Svatého Štěpána. Kříž na koruně je našikmo, a to není náhodné. Úhel představuje přesně 23 a půl stupně – hodnota sklonu zemské osy k rovníku planety. Odkud mohli toto lidé v XI. století vědět? A může to znamenat, že tvůrci koruny – potomci Hunů – chránili tajné znalosti starodávné vysoce vyspělé civilizace? Dost možná Hyperboreje…

    Ještě z antického období myslitelé došli k závěru, že historie se vyvíjí po spirále. Takže osud zmizelé Hyperborei by mohl postihnout i nás.

    Zajímavé, ale i Nostradamus o tom mluvil. Nejzlověstnější středověký prorok slíbil světu neuvěřitelné množství tragédií. Bohužel jsou jeho předpovědi velmi nejasné. Již páté století se entuziasti bijí mezi sebou ve víře, že rozluští, kde a kdy se stanou popsané pohromy.
    Podivuhodné, ale Nostradamus v XVI. století používal ve své práci metody vyšší matematiky, znalost jaderné fyziky a hlubinných procesů planety. Jeho práce je obtížná. Proto slavnou předpověď, díky které všichni očekávali konec světa v roce 1999, nelze brát doslovně.

    Málokdo to ví, ale značnou část svých předpovědí věnoval francouzský vzdělanec Nostradamus vzdálenému Rusku. Nazývá jí různě: země Severního větru, Akvilon, Tartarie. Překladatelé Nostradama tvrdí, že Rusku je v XXI. století předurčeno sehrát klíčovou roli ve světových událostech. Někteří experti dokonce odvozují datum – rok 2025.

  34. Zajímavé čtení z historie.
    Proč 11.září? Co tím Američané vlastně zamýšleli, dobýt Evropu?
    11.září 1683 dorazil k Turky obléhané Vídně polský král Jan Sobieski v čele stotisícového multi národního křesťanského vojska a Turkům strašně nařezal.
    https://www.valka.cz/14243-Druhe-oblezeni-Vidne-Turky-cervenec-zari-1683

    Ludvík XIV se zachoval naprosto hanebně. Od konce války s Nizozemskem až do roku 1688 Ludvík XIV. žádnou oficiální válku nevedl a stál v Evropě na vrcholu své moci. Musel však čelit odporu ostatních států.
    http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=283&t=6227
    Také jeho odmítnutí táhnout proti Turkům (protože tajně doufal, že Německá říše prohraje a on potom, když Turky vyžene, bude moci požadovat císařskou korunu) se pokládalo za zradu. Vždyť Ludvík XIV. nepřerušil nikdy s Turky obchodní vztahy a tajně podporoval i povstání v Uhrách, jen z důvodu, aby se Německá říše zhroutila. Jenže Německé říši se dařilo. Nad Turky zvítězila a také postupně ovládla Uhry a Sedmihradsko. Císařští vojevůdci kráčeli od vítězství k vítězství a na jejich čele stál snad největší vojevůdce všech dob, kterému Ludvík XIV. odmítl ve Francii svěřit vojenské velení – princ Evžen Savojský. Uzurpátor sedící na francouzském trůn začínal být skoro každému trnem v oku.

  35. https://www.biosferaklub.info/kamenny-les-v-uzbekistane/

    O niečom podobnom, ale v úplne inom meradle už som čítal..

  36. Zahrabala som sa v starej diskusii na chvíľu a toto mi padlo do oka.Veľmi zaujímavé veci a doplnok,prečo sa nás xidáci tak boja,prečo naše dejiny tak skrývajú a prekrucujú.Sme potomkami najstaršej európskej civilizácie!

    Robo 13. september 2017 o 15:30

    http://www.biosferaklub.info/najstarsie-objavene-pismo-pochadza-z-europy/#more-16779

    ..a to sme dokonca ešte stále v mejnstríme..

    leo 13. september 2017 o 20:17

    Bieli vládcovia Tartárie, zaujímavé – žena Genghis-khána http://mtdata.ru/u24/photo0A16/20079230351-0/original.jpg#20079230351

    http://origin-life.ru/blog/43450459306/Kogda-i-otkuda-est-poshla-Velikaya-Tartariya?utm_campaign=transit&utm_source=main&utm_medium=page_0&domain=mirtesen.ru&paid=1&pad=1
    leo 13. september 2017 o 20:27

    Dunajská civilizácia, my sme tu doma…
    http://www.archeologiask.sk/eneolit/clanok/article/mysterium-vincianskeho-scriptu-pociatky-neolitickeho-pisomnictva.html
    NN 13. september 2017 o 21:08

    http://www.hlavnespravy.sk/sme-potomkami-najstarsej-europskej-civilizacie/729365

    • A tu je skomprimovaný článok z HS do krátkeho videa od Jurečku:
      https://www.youtube.com/watch?v=XzpzjuT9sF8

    • On bude někde zakopaný pes v tom co vlastně byla Zlatá horda…
      Před týdnem jsem se přela s maníkem na HS, on furt Mongoli a Mongoli a už jsem mu tam dávala fotky koní, kteří v Mongolsku jsou přece úplně jiní. A fotky koní od nás a hlavně západní chladnokrevníky, co ž jsou ti koně na stahování dřeva z lesa.
      Chvíli držel hubu, hlavně haploskupiny ho zmátly, ale pak vystartoval s Alexandrem Velikým který došel až do Indie a že mu to trvalo 10 let. Jenže Alexandr patrně dojel do Pákistánu, který byl hinduistickým ještě v 50.letech a pak už jsem jen napsala ať se podívá na mapu, protože by museli Mongolové překonat ještě Čínu…

      A opět Maroš:
      Toto celé je „vojna“ blbých s blbšími – bude zaujímavé sledovať, kto naplní aforizmus židovského autora /meno už neviem/, že „násilie je posledné štádium neschopnosti“. Potom je tu ešte iný problém – zem pod Yellowstonom sa prepadá, takže Rusom stačí počkať „až to ruchne“ a rozobrať potom USA trosky ako rozobrali Chazarskú ríšu /po zatopení Kaspickým morom/. Pretože stále platí – „Stojíš nad priepasťou?!“ – no tak musíš počítať s tým, že ťa každú chvíľu niekto kopne do zadku!
      „America the first!“ – prvá na rane božej!

      To Kaspické moře mě zaujalo, asi fakt se něco Ruskem přehnalo před 1000 lety! A určitě to bylo ze severu…

      No Yellowston se opravdu trhá a blbové si to Harpem dělají sami. Spustili ho znovu v roce 2017 a už konec léta byl ve znamení katastrofálních hurikánů…https://edition.cnn.com/videos/travel/2018/06/06/yellowstone-geyser-eruption-orig-llr.cnn
      Steamboat Geyser je nejvyšší známý aktivní gejzír na Zemi nacházející se v oblasti Norris Geyser Basin v Yellowstonském národním parku, Wyoming, USA dosahující výšky okolo 90 metrů,[1] který ale za posledních 20 let soptil přibližně desetkrát.
      A videa jdou po sobě skoro každý den

  37. http://metelice.info/1288/ptolemaiova-mapa/
    *) … Zahleděl jsem se do dálky na jiskřivé moře. Bylo modré jako obloha a den byl klidný. Malé plachetnice se mezi sebou předháněly v přátelském závodu o to, která je nejrychlejší a nejzručněji řízená. A pak se najednou – zničehonic – ozvala strašlivá rána a země se naklonila. Tam, kde jsme stáli, se celá pláž nahnula. Až se moře doslova odlilo pryč a před námi se do dáli obnažilo holé mořské dno.

    Jen co jsme znovu popadli dech, zmocnil se nás naprosto nevýslovný pocit. Všimli jsme si, že se velice rychle zvedáme, čímž nemyslím jenom nás, ale i celý okolní terén. Krajina s nevýrazným hřebenem skalnatých pahorků se zvedala a zvedala, až se postupně přeměnila ve velkolepé horstvo, celé horské pásmo rozprostírající se do dálky všemi směry kam jen oko dohlédlo.

    Měl jsem dojem, že stojím na samém okraji skalního masivu. Velice obezřetně a bázlivě jsem pohlédl dolů a obrátil se mi žaludek. Stál jsem v tak hrozné výšce, až to vypadalo, že jsme byli vyneseni snad až do Nebeských krajin. Kolem dokola ani živáčka, stál jsem tam dočista sám. Pochopil jsem, že Tibet se pozvedl během třiceti vteřin o deset tisíc metrů. Uvědomil jsem si, že těžce oddychuji. Vzduch tu byl velice řídký a každé nadechnutí mě stálo nadlidské vypětí.

  38. Koncem osmnáctého století se britská říše pustila do dobývání majsúrského sultanátu na jihu Indie. Tamní vladař Tipu Sultán zaskočil červenokabátníky podstatně dokonalejší variantou raket, jejichž tělo bylo vykováno ze železa. Dolet takové potvory byl skoro jeden kilometr a majsúrské vojsko nasazovalo svoje raketčíky proti Britům po stovkách.
    https://kechlibar.net/wordpress/2018/07/09/lihen-zazracnych-zbrani/

  39. Muhammad ibn Abd al-Wahhab
    Narození: 1703, ‘Uyayna, Saúdská Arábie
    Úmrtí: 22. června 1792, Emirate of Diriyah
    Narodil se v rodině právníků a Ibn ‘Abd al-Wahhabova ranná výchova se skládala z učení poměrně standardního učebního plánu pravověrné jurisprudence podle Hanbali školy práva , která byla škola práva nejvíce převládající v jeho oblasti narození. [1] Navzdory svému původnímu rudimentárnímu výcviku v klasické sunnitské muslimské tradici se Ibn ‘Abd al-Wahhab postupně stavěl proti mnoha nejpopulárnějším sunnitským praktikám, jako je návštěva hrobů svatých a uctívání hrobů [1] cítil jako kacířské náboženské inovace nebo dokonce i modlářství . [1] Navzdory tomu, že jeho učení bylo odmítnuto a oponováno mnoha z nejvýznamnějších sunnitských muslimských učenců tohoto období [1], včetně jeho vlastního otce a bratra [1], Ibn ‘Abd al-Wahhab mapoval nábožensko-politický pakt s Mohamedem bin Saúd, aby mu pomohl založit emirát Diriyah , první saúdský stát [7], a zahájil dynastickou alianci a dohodu o sdílení moci mezi jejich rodinami, která pokračuje až do současnosti v království Saúdské Arábie . [8] Al-ash-Sheikh , přední náboženská rodina Saúdské Arábie, pochází z Ibn’Abd al-Wahhab a historicky vedl ulam v saúdském státě [9], který vládl státním duchovním institucím. [10]

    Problémom nie sú len Saudi, ale aj bohaté štáty ako Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty, ktorým je mentalita ISIS podobná. Vlani americký viceprezident Joe Biden na to otvorene upozornil: „Naši spojenci v regióne sú naším najväčším problémom v Sýrii. Turci boli veľkí priatelia, Saudi, Spojené arabské emiráty, a tak ďalej. Čo však stvárali? Naliali stovky miliónov dolárov a desiatky ton zbraní každému, kto bojoval proti Asadovi (prezidentovi Sýrie) – aj al-Nusre aj al-Káide,“ povedal viceprezident podľa portálu Huffington Post.

    Saudská Arábia nemá ústavu ani volený parlament a platí v nej islamské právo šaría, ktoré sa uplatňuje chladnokrvnou krutosťou – najmä vďaka wahábizmu ako štátnej interpretácii islamu. Saudská Arábia je jednou z najkrutejších diktatúr sveta, ktorá sa momentálne kvôli poklesu ceny ropy ekonomicky kolíše, ale napriek tomu má so Západom vrelé vzťahy.

    Islam považuje zakat, teda milodary moslimom, ktorí to potrebujú, za jeden z pilierov viery a saudskí boháči do nich investujú obrovské peniaze. Časť z nich ide na charitu, ale finančné toky sú absolútne nekontrolovateľné. Nehovoriac o tom, že saudské peniaze plynú už desaťročia aj do takých organizácií akou palestínsky Hamas alebo Moslimské bratstvo v Egypte či mnohé extrémistické skupiny, ktoré podporujú vo svete wahábizmus.

    Wahábizmus bol dlhší čas regionálnym úkazom islamského sveta (vznikol v 18. storočí pod vedením Muhammada ibn Abd al-Wahhába, ktorý je považovaný za prvého extrémistu a dodnes sa nezmenil).

    „Abd al-Wahhab si vyžadoval podradenosť. Tvrdil, že všetci moslimovia musia prisahať vernosť jedinému vodcovi (kalifovi) a tí, ktorí by sa nepodvolili, musia zomrieť, ich ženy a dcéry majú byť zneuctené a ich majetky skonfiškované,“ píše odborník na islamský extrémizmus Alastair Crooke. Ešte v 18. storočí počas svojho života napísal Abd al-Wahháb zoznam, na ktorom boli aj šiíti a ďalšie podskupiny islamu. Všetci ich vyznávači mohli byť podľa wahábizmu zavraždení, lebo neboli pravými moslimami. Presne to isté teraz tvrdí Islamský štát.

    Wahábizmus bol odsúdený na izolovaný život v arabskej púšti, ale potom do neho vstúpili ropné peniaze. Podpora a šírenie učenia neostalo len v Saudskej Arábii, ale postupne sa rozšírilo do zahraničia – hlavne do chudobnejších arabských krajín ako India, Bangladéš či Pakistan, ktoré mali ekonomické problémy..

    Len do šírenia wahábizmu cez islamské školy a stavbu nových mešít v Indii mali Saudi naliať za posledných desať rokov najmenej 244 miliónov dolárov. V týchto ľahko dostupných a lacných školách, ktoré sú často v chudobných oblastiach Blízkeho východu a Ázie pre školákov jediným zdrojom informácií, sa musia deti učiť memorovať Korán a môže ísť o primárne semeniská fanatizmu.

  40. Francouzský prezident Mitterrand měl plány proměnit Evropské společenství v mocný hospodářský celek a případná nezávislost Polska a Československa by mu tyto plány zkřížila. Thatcherová podporovala Gorbačova (protože nebylo jisté, že nebude svržen), zároveň ale podporovala posílení a modernizaci Varšavské smlouvy — Evropa měla být dál rozdělena mezi Varšavskou smlouvu a NATO. Thatcherová, stejně jako dlouholetá britská politika, podporovala v Evropě stabilitu. Britský ministr zahraničních věcí Douglas Hurd se vyjádřil, že “studená válka je systém, v němž žijeme šťastně a spokojeně už čtyřicet let”.

    K pádu berlínské zdi došlo omylem — média totiž začala vysílat zprávu, že je berlínská zeď už otevřená, přestože nebyla. Východoněmecký kapitán, odpovědný za ostrahu hranice, zoufale telefonoval svým nadřízeným, protože měl rozkaz střílet na kohokoliv, kdo by se pokusil dostat se přes berlínskou zeď do západního Berlína, přitom však byl obklopen pěti až sedmi tisíci demonstrantů, kteří mu pouštěli z tranzistorových rádií zprávu, že berlínská zeď padla. Když se kapitán nedovolal, vydal rozkaz svým vojákům: “Všichni pryč!” — a tak berlínská zeď skutečně padla.

    Komunistické režimy ve středovýchodní Evropě se rozložily zevnitř. Podle Igora Lukeše hrála velmi významnou roli skutečnost, že vyjednávání o změně režimu byla pokojná. Vládnoucím komunistickým nomenklaturám to totiž umožnilo vzdát se pokryteckého předstírání o vládě “socialismu”, uvědomily si, že budou moci existovat pohodlněji a příjemněji za nových podmínek, a tak elegantně odešly od moci. https://blisty.cz/art/75387-gorbacovovi-pri-padu-berlinske-zdi-telefonovali-zdeseni-thatcherova-a-mitterrand-aby-pouzil-vojsk.html

  41. Už je to historie:
    https://blisty.cz/art/75387-gorbacovovi-pri-padu-berlinske-zdi-telefonovali-zdeseni-thatcherova-a-mitterrand-aby-pouzil-vojsk.html
    Francouzský prezident Mitterrand měl plány proměnit Evropské společenství v mocný hospodářský celek a případná nezávislost Polska a Československa by mu tyto plány zkřížila. Thatcherová podporovala Gorbačova (protože nebylo jisté, že nebude svržen), zároveň ale podporovala posílení a modernizaci Varšavské smlouvy — Evropa měla být dál rozdělena mezi Varšavskou smlouvu a NATO. Thatcherová, stejně jako dlouholetá britská politika, podporovala v Evropě stabilitu. Britský ministr zahraničních věcí Douglas Hurd se vyjádřil, že “studená válka je systém, v němž žijeme šťastně a spokojeně už čtyřicet let”.

    K pádu berlínské zdi došlo omylem — média totiž začala vysílat zprávu, že je berlínská zeď už otevřená, přestože nebyla. Východoněmecký kapitán, odpovědný za ostrahu hranice, zoufale telefonoval svým nadřízeným, protože měl rozkaz střílet na kohokoliv, kdo by se pokusil dostat se přes berlínskou zeď do západního Berlína, přitom však byl obklopen pěti až sedmi tisíci demonstrantů, kteří mu pouštěli z tranzistorových rádií zprávu, že berlínská zeď padla. Když se kapitán nedovolal, vydal rozkaz svým vojákům: “Všichni pryč!” — a tak berlínská zeď skutečně padla.

    Komunistické režimy ve středovýchodní Evropě se rozložily zevnitř. Podle Igora Lukeše hrála velmi významnou roli skutečnost, že vyjednávání o změně režimu byla pokojná. Vládnoucím komunistickým nomenklaturám to totiž umožnilo vzdát se pokryteckého předstírání o vládě “socialismu”, uvědomily si, že budou moci existovat pohodlněji a příjemněji za nových podmínek, a tak elegantně odešly od moci.

  42. Neamerická Amerika
    http://www.tart-aria.info/neamerikanskaja-amerika/

  43. Dějiny nájezdníků http://unveiled.blog.cz/0712/strucny-uvod-do-dejin-arabu-a-chalifatu
    Starojemenské civilizace
    Jemen byl v době okolo 4. tisíciletí před naším letopočtem vedle Egypta a Mezopotámie třetím významným civilizačním centrem na Středním východě. Podél karavanních obchodních stezek s kořením, dřevem, kadidlem a látkami vznikala bohatá města s honosnými chrámy a paláci. Obyvatele živilo velmi vyspělé zemědělství používající k zásobení vyprahlých pouštních políček vodou obrovskou přehradu, snad největší ve své době.
    Tak se dělo po několik staletí. V této oblasti kvetly a zanikaly nejrůznější říše, nejznámější z nich je dnes bezesporu říše královny ze Sáby. Okolo roku 800 př. N.l. se hráz této přehrady protrhla a zapříčinila populační krizi nebývalých rozměrů. Lidé se z přelidněného Jemenu začali stěhovat na sever do pouště. Zdejší původní národy byly buď smeteny nebo asimilovány nově příchozími Araby.

  44. Autorem téze, že historici si vymýšleji dějiny, je Dušan Třeštík…
    Historickou věrohodnost seznamu snižují přinejmenším první dva knížata – Přemysl a Nezamysl, jejichž jména jsou si vlastně opakem, podobně jako tomu je u polobožských dvojčat Herakla a Ifikla či u titánů Promethea a Epimethea.

    K seznamu se váže ještě jedna teorie. Podle historika Vladimíra Karbusického jsou ale legendární jména prvních přemyslovců jen špatně pochopeným útržkem staroslověnského textu adresovaného Frankům. Slova Krok’ kazi Tetha, lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, lze totiž přeložit jako: Zastav své kroky, Tetho (oslovení západních sousedů, možná z názvu Teutoni) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme. otázkou samozřejmě zůstává, jak se stalo, že byla tato věta zaměněna se seznamem prvních Přemyslovců.

    Ke Slovanům se uchýlil Hildigis, nemaželský syn langobardského krále Wacha, což znamená, že někde ve střední Evropě najednou byli Slované, očividně odstatečně silní, aby se langobardský princ, kterému prý šlo o život, svěřil pod jejich ochranu.

    Je ale velice pravděpodobné, že slovanské osídlení České kotliny bylo vždy jednotné. Proč? Máme tyto důkazy:

    Zprávy arabských (Ibrahim ibn Jacob) i hebrejských (Jossipon) obchodníků uvádí v české kotlině vždy jen jeden státní útvar, jen jeden kmen, a to právě Čechy. Tradované názvy kmenů (Litoměřici a spol.) mohou být tedy jen jména částí země, odvozená například od hradišť, název Litoměřici mohl mít kzrátka ten samý význam, jaký má dnes název Pražan (samozřejmě netuším, jak oblíbení byli dávní Litoměřici v porovnání s dnešními Pražany).
    Francké anály tvrdí, že tribut, ke kterému se zavázal svatý Václav, platily Čechy, ne jen nějaký kmen pod vedením Přemyslovců.
    http://vygosh.cz/historie-trestik.html
    http://www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve9.htm

  45. https://www.hlavnespravy.sk/sakova-s-vedenim-policajneho-zboru-sr-sa-dohodne-ci-budu-dalsie-akcie-v-osadach/1442652
    A sme tam,kde sme nikdy nechceli byť.Zákony platia len na nás,cigáni budú ešte viac chránení,ako za kaliňáka…

  46. Bitva na Čudském jezeře, známá i jako Ledová bitva
    Švédsko mělo vždy zájem zejména o východní části Evropy a tak využilo každou šanci na vpád do této oblasti. Tu jim dal papež Řehoř IX., který chtěl pravoslavné křesťany obrátit na katolickou víru.

    Vylodění švédského vojska u ústí řeky Něvy v roce 1240 vedlo Novgorodské pány a bojary k tomu, aby povolali do boje knížete Alexandra, který se postavil do čela vojska. Alexander Švédy sice zahnal, ale neporazil. Švédská vojska s potupou uprchla na širé moře.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C4%8Cudsk%C3%A9m_jeze%C5%99e

    • Nikdy som nepopieral, že aj RKC má vinu za rozne výboje…Ale likvidácie Tartárie sa nedá napísať na vrub RKC ako údajne hlavnej sile…
      V tom čase, keď to prebiehalo nebola RKC najsilnejšou silou a nemala plnú kontrolu…
      Ale, až si myslíš, že za všetko zlo sveta može RKC, alebo RKC má hlavnú vinu na likvidácií Tartárie, tak to je už potom tvoj názor…Ja ti ho neberiem.
      Tak sa to vysvetľuje u dodokobov vedľa…Ale to, že židia boli tí, čo prebrali finančnú kontrolu sveta, čomu pomohla hlavne likvidácia templárov, čo oni dokonale zorganizovali a kúpili si aj pápeža Alexandra VI, tak to tam v tom blogu nepíšu…Chápem,že kydať špinu je nutné na RKC…Taká je dnes doba. A takéto čosi je v súčasnej dobe aj platené.Ako vedľa.

      Treba pochopiť jednu základnú myšlienku skutočnej moci a platnosť tézy, ktorá je stále univerzálne platná :

      “Dajte mi moc vydávať a ovládať peniaze národa a potom mi bude jedno ,kto robí zákony”.

      A teraz si zober ten fakt, že globálnu kontrolu nad stredovekými financiami mali templári. Tento rád bol najbohatší kresťanský rád a podliehal iba pápežovi RKC = RKC , pápež kontroloval financie kresťanského sveta = kto kontroluje peniaze, skor či neskor ovláda celý systém.

      Zánikom templárov a ich zrušením, čo bola najvýznamnejšia akcia síl ,ktoré teraz vládnu, začiatkom 14 storočia sa miska moci daná kontrolou nad peniazmi a systémom presunula na tých, čo tento boj vyhrali a to nebol pápež a RKC…Pápež zrušil rád templárov = stratil kontrolu nad finaciamu kresťanskej Európy, nie hneď, ale od tohto momentu.
      Aby starci KSB nemuseli napísať pravdu, kto ten boj vyhral a kto teraz ovláda svet, tak razia názor, že RKC je projektom GP a pracuje pre nich, pričom toto takto na začiatku vobec nebolo, v súčasnosti je už RKC značne infiltrovaná masonmi…

      Samozrejme, tá zmena prišla pomaly ,ale neúprosne. RKC a pápež od toho času pomaly, ale isto strácajú kontrolu nad peniazmi, teda aj nad národmi, aj nad systémom. Keby si podrobne študovala históriu, tak vidíš, ako sa jednota RKC rozpadá, ako odchádza Holandsko, Anglicko a aj iné krajiny, ako sa sa mení jednota Katolíckeho svetonázoru, rozbíja,vznikajú protestanti, kalvíni, hugenoti, anglikáni, všetko preto, aby sa oslabila RKC… Ako asi už potom vyzerala situácia v takom 18 storočí ?
      No nič, nemám čas to podrobne písať vo forme tlstých kníh KSB, mńa za to nikto neplatí…
      Nakoniec, nech si každý verí, čo chce…

      • Nechápu proč to bereš osobně.

        • Evi,nepreháňaj,ja tam nevidím,žeby to bral osobne.☺

        • Neberiem…Len tu diskutujúcich beriem, že chápu veci inak, ako na vodaSS…Tu nejde o to, že tu máme hádam všetci odlišný svetonázor, ale o to poznanie, že keď človek číta články, ktoré kladú všetko zlo sveta, všetku vinu sveta zásadne a hlavne na RKC, tak mne je okamžite jasné, aké sily za tým stoja…

          “A nechtěl by si začít oddělovat katolickou víru od jejího vedení?”

          Z tohoto tak nejak vyplýva, akoby si s tým článkom o Európe celkovo súhlasila a tam sa razí hlavná téza, že za všetko zlo može RKC…
          Ale ono je to zložitejšie…

          Inak ešte vysvetlím, čo je RKC a z čoho sa skladá…
          Je to spoločenstvo kresťanov – katolíkov, súčasne aj Cirkev, ako organizácia navonok..
          Katolíci majú iste vedenie, hierarchov, pápežov, prelátov, biskupov, atď, RKC je zorganizovaná ako hierarchická organizácia…
          Dá sa čakať, keďže človek je omylný, tak aj jej vyskopostavení členovia budú tiež robiť, chyby, za tie všetky storočia, vstupovali tam rozne entity… To, čo však katolíkov zaujíma podstatne viac je magistérium RKC a sviatosti, ktoré RKC poskytuje…
          To je však na dlhú tému a nemá význam to rozvádzať. Pretože práve tie sviatosti sú pre katolíkov to podstatné, spolu s magistériom – vierou a učením RKC…
          Napríklad, keď pápež povolí križiacku výpravu proti Polabským Slovanom, tak koná zle, nekoná v duchu Krista, ale pritom sviatosti RKC, magistérium sa nemení, tak to zostáva stále platné = chybu robia konkrétne osoby vo funkciách, úradoch RKC…A to je ten rozdiel…
          Preto katolíci veria učeniu RKC, magistériu a sviatostiam i keď im možu prekážať, zlí biskupi, zlí pápeži, zlí kńazi…Magistérium a sviatosti sú pre nich viac ako tí hierarchovia…

          Takéto niečo však dodokobi a neznalí RKC nepochopia…Pre nich platí jednoduchá rovnica :

          zlí hierarchovia RKC = celé učenie RKC a sviatosti sú podvod…A že za tú históriu tam bolo aj mnoho dobrých, ktorí Európu niekde posunuli, napríklad pred islam, to ich nezaujíma..

          Až RKC zlikviduje kňazov, biskupov, pápeža, nebude nikoho, kto bude dávať sviatosti katolíkom, slúžiť omše a uchovávať magistérium – učenie RKC a v takom prípade by RKC dopadla ako ĺubovoľná sekta a zanikla…

          Vzhľadom na to, že od vzniku RKC dochádza neustále k jej snahám o jej oslabenie a likvidáciu, v súčasnosti ide o hlavne metódu infiltrácie zvnútra, obsadenie doležitých strategických postov a úradov RKC, vrátane pápeža a tvrdá snaha zmeniť magistérium a sviatosti RKC, čoho výsledkom by bol zánik učenia a sviatosti RKC a jej prerod do univerzálnej -ekumenickej cirkvi NWO s “modernými dogmami” typu, že homoši, sú OK, možno aj pedofili, Boh nikoho nesúdi je starý dedko na obláčiku, alebo pohoďák všetci budú spasení, peklo, ak exisuje tak je prázdne a podobné dogmy architektov NWO. Tento boj teraz prebieha v RKC a preto sa mnohým RKC hnusí, pretože je plná masonov, čo storočia obsadzovali doležité posty a budovali si tam pozíciu…Je tam značne silná homosexuálna a aj pedofilná lobby a je tam aj mnoho satanistov vo vysokých funkciách.

          A aj preto ty píšeš o odelení viery katolíkov a hierarchie, co však vo finále sposobí nielen zánik RKC ,ale aj tej samotnej viery..
          V skutočnosti sa RKC musí vnútorne očistiť. Ale to sa stane, až k tomu Boh určí správny čas, dovtedy sa to ešte viac zhorší..RKC však nezanikne, to má sľúbené od Ježiša a to platí doteraz. RKC ako jedina organizácia pretrvala takto dlho, pričom ostatné ríše sa už dávno rozpadli…Je to práve kvoli Ježišovi a jeho sľubu a súčasne ako dokaz jej povodu od apoštolov Ježiša, čo ju založili a postupnosti pápežov od Petra.
          Je to na dlhšie vysvetlenie, ale myslím, že to takto stačí.

          Eva, nemusíš toto, čo píšem akceptovať ,ale ja to cháem a vidím takto…

          • “A nechtěl by si začít oddělovat katolickou víru od jejího vedení?”

            Bola by zaujímavá téma na ucelený rozbor ale reálne by to zaujímalo asi len malé percento ľudí keďže kresťanstvo už nie je “free cool a in”. Navyše taká téma z komerčného hľadiska nikomu neprinesie ani cent, cirkev to nezafinancuje lebo parazitické vedenie logicky nikdy nedovolí skúmanie akým spôsobom prevzali moc a keďže je kresťanstvo na čiernej listine väčšiny štátov sveta tak štát z rôznych fondov takú činnosť nie len neodmení ale skôr potrestá. Posledný a najdôležitejší bod je, že taký rozbor by bol s veľkou pravdepodobnosťou klasifikovaný ako antisemitizmus.

            Práca ktorú študenti religionistiky nikdy nevypracujú:
            “Prečo pápež podporuje genocídu kresťanov”

            • Nie 100,ale 1000 bodov Ti dávam.Skvele si to vyjadril.

            • Vidíš to presne tak, ako ja…Napísané presne aj podĺa mojho poznania..
              Súčasný pápež František doteraz sa neráčil ani s tým, aby odpovedal na Dubia od 4 kardinálov, kde je prakticky obvinený, že šíri bludy…miesto toho likviduje tých , ktorí sa držia tradície magistéria.

            • Myslím, že to není první případ v dějinách katolické církve.
              Všechny dnešní protestantské církve vznikly z RKC, byl to protest proti vedení.
              Akorát teď to vypadá, že Vatikán zůstane osamocen, Franta to pohnojil, on nemá žádnou sebereflexi.
              Švédové zřizují domobranu, ale google nic nevyprdne.

              • Vieš, Eva máš pravdu , ale v skutočnosti ide o to, že protest proti hocikomu je vždy možný. Dovody sa vžd nájdu. Nikto nie je dokonalý…Keď máš napríklad v rodine problémy, tak ju nejdeš rozbiť, ale situáciu riešiť, to znamená, že ti na nej záleží, aby sa nerozpadla.
                Až boli v RKC problémy, tak sa mali riešiť inak, ako odštiepením a vytvorením nových cirkvi, nových siekt. Ale nejde len o to.
                Nedá sa poprieť fakt, že RKC urobila v histórií značné množstvo chýb, aj zločinov, jej vedenie, takže oprávnené dovody na protest sú. Lenže, keď sa na to pozrieš hlbšie, zistíš, ako jej nepriatelia prenikli zvnútra do funkcií, všeličo začali meniť, hlavne politiku RKC navonok, ale hlavne by si našla určité SILY, ktoré zámerne financovali všetkých tých, všetkých vodcov, ktorí rozbíjali RKC…
                Napríklad hugentov vo Francúzsku ich vodcov finacovali určité sily. To samé luteránov aj anglikánov, sú to tie samé sily, čo zlikvidovali templárov a teraz vládnu cez svojich poskokov, masonov..To len na okraj…
                Vatikán dopadne tak, že s hlavami kardinálov budú hrať muslimovia na námestí sv Petra futbal. To bude trest od Boha za odpad vedenia RKC od Boha…
                Situácia bude vyzerať tak, že RKC je už mŕtva, ale len dočasne… Nechcem tu písať dlhé litánie a podrobnosti na túto tému, aj tak si myslím, že to moc ľudí nezaujíma..

                • Tak problémy zmizely úmrtím tchána, neměl ani pohřeb v kostele. On neuznával RKC a napadal ty ostatní.
                  Dnes po 20 letech je drtivá většina pohřbů z kostela, což před 20 lety nebylo.
                  RKC NENÍ MRTVÁ, mrtvé je jen vedení, faráři jsou až na výjimky kritičtí k Vatikánu.
                  Rodina na Slovensku, evanjelici jsou zase kritičtí k farářům a moc je nemusí, tam je změna taky. Manželka bratrance se vrhla na dějiny, vyšívala jeden gobelín a tam jsem byla https://www.puchovskenoviny.sk/vysivana-historia-reformacie-na-slovensku/

                  Osobně po zkušenostech z rodiny, která žije v Makedonii a v Řecku, si myslím, že se křesťanské církve sjednotí, jinak zahyneme.
                  A určitě to nebude poprvé, křesťanství trvá 2000 let a historie nám několik staletí zamlžuje.
                  To už jsem ale psala nejméně dvakrát i vedle na vodass…
                  https://www.gigaplaces.com/clanek-jizni-makedonie/
                  Klášter svatého Klimenta a Pantelejmona je nově zrestaurován, když jsem tam byla, byla tam fotka mešity, kterou zbourali a přestavěli na klášter.
                  A jsou tam vztyčené bílé obří kříže vysoko na kopcích, dole jsou mešity. (Kupodivu silnice do Albánie je nová, rovná a vedle do Makedonie je stará rozbitá, z řecké strany neudržovaná). A velmi používaná, z albánské strany nic moc nejezdí.

  47. Kdo a proč vymyslel Evropu
    Položili jste si někdy otázku: Jak mohl Peter I. „otevřít okno do Evropy”, když se nacházel takřka v jejím geografickém centru a ne na hranicích? Vždyť – jak nás ujišťují – hranice Evropy a Asie údajně vždy procházela po Uralských horách.
    Nebo jiná otázka: Proč názvy všech kontinentů začínají písmenem A s výjimkou Evropy? Co je v ní tak zvláštního?
    Nebo třetí otázku: „Podle jaké logiky bylo třeba rozdělit kontinent Euroasii na dvě části, když pro ostatní kontinenty takové logiky třeba nebylo?
    Odpovědět není tak snadné, protože události jsou skryté pod vrstvami staletí, nicméně k takovým pokusům docházelo opakovaně a my vám dnes nabízíme článek jednoho z autorů, který je přesvědčen, že Evropa je velký politický podvod, který se netýká geografie, ale stal se základnou pro strategii anexe určitého území v zájmu určitých sil…https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/06/kdo-proc-vymyslel-evropu.html

    • To je také typické, všetku vinu hodiť na Katolícku Cirkev. Ale, kto vládol v Európe v 17 storočí ,aké sily, kto vytvoril Východoindickú spoločnosť a kolonizoval, kto finacoval Anglicko v jeho agresiách, Holandsko, atď, to tam autor nepíše…
      Keby všetko zlo sveta robila Katolícka Cirkev, čo je aj hlavnou myšlienkou KSB, tak by nedochádzalo od 14 storočia k jej úpadku, kvoli strate kontroly nad financiami po páde templárov začatkom 14 storočia, až ku strate politickej moci v roznych krajinách, ako je Holandsko, (16 storočie) Anglicko,(16 storočie) neskor padlo aj Francúzsko (18 storočie) v slobodumuráskejj francúzskej revolúcií…
      Katolícka Cirkvev od 14 storočia slabne, čo sa týka politickej moci a moc preberá niekto iný, ťažké uhádnuť, kto, však, ale na tých autor tohto článku nepoukazuje.
      Je to manipulácia.

      • Oni sú jedna strana tej istej KOB-áckej mince.Hox tam lovil svoje ovce a spolu s tým Vlabi si nahrávali.Tento blog čítať s rezervou.Môže tam byť kopu pravdy,ale tam sú väčšinou spochybnenia,domnienky,podsúvania.Preto sú tie články také dlhočizné,aby tam tie skreslenia mohli vsunúť…

      • A nechtěl by si začít oddělovat katolickou víru od jejího vedení?

      • Čí manipulace?
        Já jsem křeťená jako evangelik po vašem evanjelik a měla jsem občas problém s tchánem, který vůbec nechodil do kostela, ale měl blbé pindy vůčí mé rodině a otce občas tvrdě setřel. Táta byl pravoslavný.
        Takže tak…

  48. K Jidrichovi Moreplavcovi,zamorske cesty zvlast do karibiku zapocali na zaklade map neznameho kartografa,ktory cerpal z este starsich zdrojov. Gavin Menzies vo svojej knihe 1421: rok kedy Cina objavila svet, tvrdi presvedcivo a argumentuje na zaklade studia map, dalsich historickych zaznamov a artefaktov na roznych miestach sveta, ze cinania zapocali daleke namorne plavby pred europanmi a ich cesty sa stali podkladom pre mnohe namorne expedicie zapadneho sveta. V kazdom pripade, tak ako inde aj tu sa najdu kritici Menziovej prace. Ich proti argumenty vsak nie su tak presvedcive ako si zelaju:-) V mnohom mu musia dat za pravdu. V kazdom pripade sa nam tu objavuje znovu kusok skladacky z historie, ktora prebehla v mnohych ohladoch inak ako je nam oficialne predkladana a stale ucena.
    Žeby Marco Polo?

  49. V romštině je velký počet cizích nebo přejatých slov a z toho lze určit, zda v některé z procházejících zemí pobyli delší dobu.
    Kromě arabštiny! Z toho lze vyvodit. že muslimové nemají slitování s nikým….
    https://theses.cz/id/isf1cz/00172458-146074000.pdf
    Otázkou je, proč Romové z
    Indie odešli, co je k tomu vedlo. Hübschmannová se domnívá, že roli hrálo více faktorů, jedním z nich mohl být hladomor. Romský profesor Ian Hancock le Redžosko 12 z Texaské univerzity v Austinu (USA) se domnívá, že Romové mohli Indii opustit v souvislosti s muslimskými výboji.
    Americký lingvista T. Terrence Kaufmann zastává názor, že Romové odešli z Indie ve 4. stol. př.n.l.
    Tedy v době, kdy do severní Indie vtrh
    la vojska Alexandra Makedonského.
    Není ovšem jasné, kde Romové pobývali nadcházející čas – téměř jedno a půl tisíciletí, než se objevili v Byzanci. Téměř v každé publikaci, která se zabývá původem Romů, můžeme nalézt legendu, kterou zaznamenal Perský básní k Ferdausí z roku 1011. Tato legenda líčí příběh perského krále Bahráma V. 420 – 438, kterému jakýsi indický král daroval deset tisíc Lúriů.
    Lúriové byli hudebníci, kteří měli obveselovat jeho lid hudebním uměním. Bahrám dal těmto hudebníkům obilí k setbě, tažná zvířata, aby se mohli usadit. Podle legendy však hudebníci nezačali obdělávat půdu, všechno obilí snědli a příští rok přišli ke králi žádat o nové. Bahrám je však vykázal s tím, že když nejsou ochotni hospodařit, tak ať táhnou pryč. Tato legenda byla
    nalezena v několika na sobě nezávislých historických pramenech s tím, že se lišily pouze detaily, jako je například počet Lúriů. (Hübschmannová, 1999)
    Odchod Romů z Indie probíhal v několika migračních vlnách vzdálených od sebe několik set let, přibližně o d 3. do 10. stol. n. l. V rámci jedné migrační vlny přicházelo vždy více romských skupin. V oblasti malé Asie se od hlavního proudu směřující přes Balkánský poloostrov do Evropy oddělila skupina Romů, která zamířila do Afriky. Skupina dále putovala podél s
    everního pobřeží. Ostatní putovali až na Pyrenejský poloostrov a odtud dále do nitra Evropy (Horváthová, 1999)
    Na cestě z Indie se zdržovali v zemích, kterými procházeli po různě dlouhou dobu. Dle jazykových rozborů (počet cizích nebo přejatých slov v romštině) lze určit, zda v některé z procházejících zemí pobyli delší dobu.
    V romštině se objevuje spousta slov z
    perštiny, z toho lze usoudit, že Romové byli po delší dobu v kontaktu s persky mluvícím obyvatelstvem. Persii dobyli v sedmém století Arabové, ale v romštině se slova z arabštiny nevyskytují.
    Z tohoto vědci usuzují, že Romové se museli vyskytovat v Persii již někdy kolem 5. až 6. stol. Důvodem, proč se arabština neprojevuje v romském jazyce, je i fakt, že Romové nemuseli přijít s arabštinou vůbec do styku, protože arabština nepronikla do všech lidových vrstev. Arabština dokonce ani nenahradila perštinu ve funkci úředního a literárního jazyka. Arabštinu používali pouze učenci a také především náboženští hodnostáři. Dále se na základě jazykových studií prokázalo, že se Romové zdržovali po nějakou dobu také v Arménii.
    (Horváthová, 2002)
    První zmínky o Romech ve Španělsku jsou z 9. stol. n. l. Ve 14. stol. dle spolehlivých
    historických pramenů byli Romové přítomni nejen na celém Balkánském poloostrově,
    ale také 13 v Uhrech.
    Ve druhé polovině 14. Stol. se dle historických pramenů Romové objevují v oblasti Rumunska a dřívější Jugoslávie.
    V Rumunsku a Moldavsku žili Romové po staletí jako otroci a majetek klášterů nebo šlechty, který mohl být prodán, darován či vyměněn.
    V 15. stol. Romové pronikají do západní a střední Evropy. Putovali ve skupinách, ve kterých vedoucí přejímali označení, které bylo používáno světskými feudály, Například ze slova „vojvoda“ vzniklo slovo vajda –
    označení pro vůdce skupiny. Vůdcové skupin se také nechávali nazývat
    knížaty, hrabaty i králi. Avšak jejich moc byla pouze v
    rámci jedné komunity. Co se týče
    označení romský král , tak s tímto se můžeme setkat u nás i v dnešní době. V 15. stol. přicházejí některé skupiny z Uher do Itálie, Švýcarska, jižní Francie a Paříže, jiné skupiny putují přes Uhry podél řeky Dunaje na Moravu i do Čech, odtud pokračují dále do Německa, Francie a Španělska.
    V 15. stol. Romové pronikají na Slovensko, Polsko a také do skandinávských zemí. Později se Romové dostali na Ukrajinu a do Běloruska.

Pridaj komentár

*
*

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>